Ortodox versus freedom

Kolem desáté hodiny večerní uplynulou středu odvysílala Česká televize již třetí díl dokumentárního cyklu o historii trampingu. Ještě nás deset pokračování pořadu čeká. Na nějakou recenzi je tedy ještě hodně brzy. A protože patřím k té mladší generaci čundráků, vlastně mi ani nepřísluší hodnotit téměř stoleté dějiny jedné skupiny obyvatelstva. Pořad ve mě vyvolal pocit nostalgie a o to jeho tvůrcům zjevně šlo. Jenže jak už to v moderní době bývá, akce budí reakci, a ta negativní na sebe nenechala dlouho čekat. Internetoví diskutéři na webech, majících za úkol seskupit trampskou obec dohromady elektronicky, na pořadu v některých případech nenechali nit suchou. Hlavním tématem jejich kritiky se však nestal pořad samotný, ale spíše jeho aktéři. Odkazy na diskuze sem posílat nebudu, přítel Google vám jistě napoví v případě, že budete chtít najít reakce profesionálních trampů. S touto svojí malou recenzí se nestavím za tvůrce pořadu, ale chci oponovat právě oněm diskutérům, které bych pro přehlednost měl nazvat Elitními trampy.

Elitní trampové se v podstatě shodují ve třech bodech, kvůli kterým pořad cupují na kousky. Nevhodné oblečení prezentujících se lidí, neznalost některých lidí striktních direktiv chování trampů a pro "elitu" těžce urážlivé gesto jednoho z účastníků potlachu Ztracené naděje.

Takže si to vezmeme hezky popořadě. Ale nejdříve bych měl zmínit fakt, že oni diskutéři se dokonale shodují na faktu, že tramping je především o svobodě...

Oblečení některých účastníků zmíněného potlachu vyvolalo mezi některými výrazné pohoršení. Tramp, pokud jím chce být, musí dle elitních trampů zapadat do striktní uniformity. Maskáče jsou nutností, U.S. torna nezbytností, kdo nemá osadní domovenku na rameni, vlastně by se takových akcí ani neměl zúčastnit.

Setkat se s "elitou" jsem měl "čest" před čtyřmi lety, a myslím, že situace kolem toho je více než výstižná.

V říjnu roku 2011 jsme vyrazili na jednu noc kempovat pod převis poblíž hrádku Čap na Kokořínsku. Pod převis jsme ještě za denního světla natahali poměrně velké množství dřeva, rozložili jsme ležení a vydali se na hradní plošinu sledovat západ slunce. Když oranžový kotouč zapadl za západní horizont, sešli jsme do kempíku a zjistili, že máme návštěvu. Partičku čtyřech out-dooráků, oblečených dle nejposlednější módy do funkčních oděvů s převládajícím softchellem. Chystali se tu nocovat s námi. Počáteční vzájemné oťukávání netrvalo dlouho a brzy jsme si sedli. Vyklubali se z nich absolutně pohodoví lidi.

Už od počátku nám hlásili, že ještě přijdou další dva. Přišli. Kluk s holkou, oba jak z trampské encyklopedie vystřiženi. Hned od počátků začali oba vandrovat do svých kamarádů, stále na jejich oblečení hledali chyby a nepřestávalo je udivovat, jak vlastně mohou vůbec vytáhnout paty do přírody v softchellu. Buď si dělali legraci a zcela postrádali smysl pro humor, nebo to prostě mysleli vážně. Každopádně výbava jejich kamarádů jim byla hodně velkým tématem.

Aniž by přinesli byť jen molekulu palivového dříví, ihned začali organizovat, kolik se má na oheň přiložit, jak má být správný oheň veliký. Ležení pod převisem přeorganizovali také dle vlastních potřeb, že přišli poslední vlastně nic neznamenalo.

Podobných neshod tam bylo více, to by bylo na delší vyprávění. Dávalo to vlastně ucelený pohled na to, že oblečení skutečně člověka netvoří. Když to řeknu drsně, na jednom místě v jeden čas jsem měl dokonalou přehlídku dvou odlišných táborů - party normálních lidí a dvou čuráků.

Nechci aby vyvstal dojem, že odsuzuji tramping jako celek, to ani náhodou. Dle vlastních zkušeností je 98 procent vandrovních lidí úplně normálních. Bohužel se obrazně řečeno vyskytují dvě procenta těch, kteří nejen že vandrují do přírody, ale vandrují i do svých známých. A to jsou vzápětí právě ti diskutéři, kteří se na internetu budou pohoršovat nad nestandardní výbavou ostatních.

Tramping je v hlavě, netvoří jej oblečení. A není také náhodou o svobodě?

Už na počátku pořadu zaznělo, že tramping vznikl jako odnož skautingu, jako snaha z vymanění se z přísné doktríny zmíněného tábora. Tak proč soudit někoho, kdo vzhledem zcela nezapadá do tábora trampského?

Druhým trnem v oku diskutérům bylo vyjadřování některých jedinců. O ostatních účastnících potlachu se prý musí mluvit pouze jako o kamarádech, jiná oslovení nepřipadají v úvahu. Na akci o dvou stech lidech jsou všichni vašimi kamarády? Třeba je to jen o slovíčkaření, ale pod pojmem kamarád si já osobně představuji něco jiného. Člověka, jehož znám, mohu mu věřit, sdílím s ním společné zážitky, on pomůže mě, já jemu. Kamarád je prostě kamarád. Pokud to chce někdo brát jako oslovení, budiž. Ale když to někdo neříká, dělá to z něho horšího trampa? Je nutné o člověku, který se o lidech okolí vyjádří jako o "lidech v okolí" mluvit jako o nehodném trampskému zařazení?

Hotovou pohromou se pro diskutéry stal krátký letmý záběr kamery na maníka v davu, přihlížejícímu zahájení potlachu na Ztracence. Ten člověk totiž brutálním způsobem poplival trampského ducha tím, že si zapálil cigaretu. Zapálil si jí v momentě, kdy místní hráli píseň Vlajku.

No a co?

Ten chlapík tam nestál v pozoru, se zasněným výrazem v tváři a slzičkou na krajíčku. Stál, zpíval a zapálil si cigaretu. Nic víc. Asi by vadilo, kdyby v tu chvíli předsedal diskuzní skupině, která by v této "romantické" chvilce rušila okolí halasným projevem. To se však nestalo. Jeden blbej pohyb vzbudí u "elit" neuvěřitelné pohoršení, které se šíří napříč všemi diskuzními vlákny a dotyčný je pravidelně degradován až na samotné dno trampské mravní žumpy.

Upřímně řečeno, kdybych se na podobné akci vyskytoval a kdybych před více jak rokem s kouřením nesekl, při poslechu samozvané trampské hymny bych si klidně cigaretu zapálil také, kdybych na ní zrovna dostal chuť. Jsem proto horší?

A víte co? Jsem rád, že patřím mezi horší!

Kdyby vedle sebe stál onen kuřák s jedním ze zmíněných diskutérů, víte proč a komu bych dal přednost? Chlapíkovi s cigaretou. Protože on na rozdíl od diskutérů respektuje ty ostatní, nemá potřebu kategorizovat někoho byť jen na základě oblečení.

Naštěstí těch normálních trampů je drtivá většina a pohoršujících se diskutérů je opravdu jen zlomek. Možná někdy diskutéři objeví tuto recenzi a budou mít potřebu se tu zvěčnit. Ale protože já svou nepřítomností respektuji potlachová pravidla, budu i já tady žádat mlčení, když zde píšu svoje monology.

Vytištěno : 1. 11. 2024 | Autor : Jan Vála | 18.9.2015

https://www.minessota.cz/clanek.php?id=341