Ferda z Radošovic

Unkas

1) CPřekrásná pivnice v obci Radošovice
Ferdinand točej, já opici po něm jsem G7měl.
pak rána bolavý s malými okny
když se mnou mávala já ke srubu klátivě Cšel.
Chlastat jsme neměli před jednou nedělí
a vítr trempskej pláč svou písní C7přehlušovalF.
Že prej jsem buzerant Ca pívo Ferdinand
v tý knajpě vesnický G7osud mi do vínku Cdal.

2) Hospodská zívala, vždy ráda sedala
na židlích odkud vídávala opilou tvář,
uragán z večera vožralejch keců
šeptal jí do kšeftu, vráskama hloubil jí tvář.
Jak vodníka voda táhla mě hospoda
a tátu prosil jsem aby mě tam někdy vzal.
Že prej jsem buzerant a pívo Ferdinand
v tý knajpě vesnický osud mi do vínku dal.

3) A tejdny letěly, my pořád chlastali
a pak jsme řekli, že nebudem nikdy už pít.
Však co dělat na vandru, tak žádný štráchy
a vítr pomáhal nám cestou k hospodě skrýt.
Zas budou na troskách cítila hospodská
a náš smích orchestr honky-tong přehlušoval.
Že prej jsem buzerant a pívo Ferdinand
v tý knajpě vesnický osud mi do vínku dal.

4) Už není nevinnej, Jarda je připitej,
návaly od dneška do zítřka moc dobře zná.
Zná tíhu močáku, splávek svých parťáků
a přitom se mu o jedný velký žízni zdá.
Pak přišlo to štěstí, vstoupil mu do cesty
chlast, kterej jinej, než ty co dřív znal se mu zdál.
Že prej jsem buzerant a pívo Ferdinand
v tý knajpě vesnický osud mi do vínku dal.

5) Oči plný něhy a divný příběhy vyprávím
a hned neříkám že musím chcát.
Písničky o koních, balady z kanad
s kytarou zpívávám a s větry musím jít srát.
Opice začíná cítím já u píva,
na srub jsme chodili, když jsem spad Láva se smál.
Že prej máš takovou náladu broskvovou
v nádraží ve vlaku chlastáš jak broskvovej král.

6) Kde jsou tak počátky, týhletý pohádky,
ve který Ferdinand s hopsinkou snoubit se chtěl.
Zvuky dvou loků zazněly nocí,
ale jen jeden z těch srkanců měl správnej směr.
Stýská se Jardovi v zapadlý hospůdce
a Unkas dopíjel, když další před ním už stál.
Že prej jsem buzerant a pívo Ferdinand
v tý knajpě vesnický osud mi do vínku dal.

7) Náboje u pasu, jdeme vstříc trapasu
Jarda jde do strany a nebo zůstane stát.
Vždycky se naklonil tak nějak stranou
a mokrej černej flek začal mít na báglu znát.
Vždyť se nic neděje, teďko už pozdě je,
tak Jardo neřvi a směj se jak já jsem se smál.
Že prej jsem buzerant a pívo Ferdinand
v tý knajpě vesnický osud mi do vínku dal.

8) Lahváč z mojí kapsy ke rtům si pozvedl
a pak se ozvala smrtící série loků.
Čapka z jeho vlasů k pasu mi padla
a ticho rušilo pak už jen vytí vlků.
Pár opilců zbloudilých slyšelo ten náš smích
vítr ho za nocí směrem od Radošovic hnal.
Že prej jsem buzerant a pívo Ferdinand
v tý knajpě vesnický osud mi do vínku dal.