Óda o bunkrech

Unkas

1) CJó to jsem jednou kámo
takhle ležel na zádech,
broukalG7 si píseň známou
mou ódu o bunkrechC.
Jak ve snech malejch dětí,
v představách dospělýchG7
mi bunkry hlavou letí,
pak řada pevnostíC.

2) Mít šedý gatě, sáčko,
bejt v lese plným hub,
chtěl bych mít v poli áčko
nebo pěchotní srub.
A taky mě dost mrzí,
klidně bych prodal dům,
že je tu řada tvrzí,
co patřej vojákům.

3) Bejt tak v pěchotním srubu,
tak třeba Na holém,
fašistům rozbít hubu,
však přišli s Mnichovem.
Tenkrát byl voják chlapík,
svou vlast by proslavil,
vždyť bunkr zvanej řopík
by fricky zastavil.

4) Dnes nikdo nemá zdání
jak národ byl silný,
měl dvojče těžkých zbraní
upnutý do střílny.
Nebo snad kanón v tvrzi
a z boku houfnice,
nad vchodem nápis "Vrazi,
vás smetem z hranice".

5) Jsem poznačenej válkou,
starosti den co den,
jen v myšlenkách jdu dálkou,
kde bunkry jsou můj sen.
A tak jen ležím kámo,
jenom tak na zádech,
broukám si píseň známou
mou ódu o bunkrech.