Výlet na Padrť

Velikonoce jsou pro mnohé svátkem. Někteří je slaví s nadšením, někteří z principu, jiní kvůli dětem. Já na ně dlabu úplně, podobné aktivity skutečně rád nemám. Vajíčka jako potravinu na jídelníčku mám na předním místě, nicméně je mi úplně jedno jak vypadá skořápka vajíčka dříve, než jeho obsah proženu svým trávícím traktem. A dělat někde šaška s kusem klacku v ruce, vyfasovat od místního něžného pohlaví pár zbarvenejch bílkovinovejch bomb, kvůli kterejm si slepice někde v drůbežárně musely strhnout prdele a který se navíc topily v bůhví jakejch sračkách, aby měly barvu radioaktivního odpadu, na to fakt nejsem stavěnej. A tak jsem se o víkendu věnoval trochu hodnotnějším činnostem, tedy alespoň z mého pohledu.

Vandr ?? Bejt s kým, nebylo by co řešit. Ovšem co podniknout s osadou, ve které se jeden stal kovaným otcem, druhej motorkářem, další chalupářem, jinej feťákem, jeden z řady zabřednul k chlastu a zbytek mančaftu je mrtvej. V takový sestavě lze jen těžko sebrat bandu na čundr

No a vyrazit samotnej je o ničem

Nicméně i mě vylákalo krásné počasí na toulky po vlastech českých. Neděli jsem si spojil s geocachingem. Ovšem hned na prvních dvou keškách neúspěch, nebyl jsem sám kdo se motal po okolí Prahy a vyzvednutí schránek nebylo myslitelné kvůli kolemjdoucím davům. Zatoužil jsem po relativně klidnějším místě. A tak se mi blejsknul v hlavě plán, který už v ní váznul dlouho.

Padrťské rybníky.

Rychlý pohled to turistické GPSky, zmapování okolního terénu a brzy mě už automobilová navigace hnala požadovaným směrem. Tedy alespoň jsem si to myslel. Rekognoskace terénu v mapě se ukázala jako nedostatečná. Jako nejbližší přístupový bod k rybníkům jsem si zvolil obec Buková nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem. Zadávám to TomTomu, ovšem vesnic s názvem Buková se tam objevilo nezřízené množství, navíc s nic neříkajícími zkratkami za názvem. Pohled do mapy, hned vedle je Nepomuk. Navigace ho našla okamžitě. Vzdálenost mě nikak nezaskočila, stejně jako směr, krerým mě ta malá elektronická potvora hnala. Gabo (jak nazývám tomtomovu 930ku, jíž jsem vlastníkem) mě hnal ještě kus za Plzeň, pak kamsi směrem na Písek. Dosud jsem neprotestoval, neb můj Focus je na dálnicích ve svým živlu. Ovšem cesta se zhoršila a já se začal zajímat.

Nepomuk opravdu není jen jeden. A mě to samozřejmě hnalo na ten špatnej. A tak jsem si hodil takovejch 40 kiláčků zajížďku. No, obyvatelé přilehlých vesnic vedle mé trasy můžou bejt nasraný, že jim jedno auto navíc zbytečně trochu zhoršilo životní prostředí, zato stát může bejt spokojenej, neb zase o něco víc vydělal na dani z ropnejch produktů.

Láz. Vesnice s tak blbým názvem může být opravdu jen jedna. A nachází se hned vedle Nepomuku, toho správného. A tak jsem konečně našel správnou trasu, následně i Bukovou.

Zanechal jsem autíčko na kraji vsi a vydal se do hvozdů. Ruční navigace ukazovala utěšenejch 6 kiláků k hrázi spodního Padrťského rybníka. Do kopce, ale ne tak strašnýho. Kolem oběda tu byl svatej klid. Po cestě jsem našel pár pomníků partyzánům i ruským vojákům, zaniklé důlní dílo ze kterého vyvěral velmi silný pramen. Během cesty k hrázi jsem potkal jedno auto s místními myslivci a jednu nákladní Tatru vezoucí materiál kamsi do vojenského újezdu.

Groula mě kdysi varoval nad množstvím cyklistů v okolí, já jeho rad ale nedbal.

Dnes mu dávám za pravdu.

Po poledni je v krásném počasí na Pardtích jak na Václaváku. Kolo na kole. Cyklista má velkej akční rádius, tudíž i vzdálený destinace jsou pro něj lehce přístupný. A musím říci že toho patřičně využívaj. Takže místo pokřikování nějakejch vzácnejch opeřenejch dinosaurů, který se podle Čundrboye vyskytují jen tady, člověk slyší jen pokřikování cyklistů. A nestačí jim uhýbat z cesty. Pohled na pardťské pláně mi trochu vzdáleně připomíná pohled na fotbalovou tribunu, taky jedna pestrobarevná tečka vedle druhý. A je jich tam jak nasráno !!

Skalní cyklisti asi taky brečej, kam až dospěl jejich oblíbenej sport v posledních pár letech.

Nedaleká chata Václavka bude v letních měsících pro tuto oblast svým názvem asi synonymem

Prozkoumat zbytky zaniklých obcí Padrť a Zaběhlá, spolu s několika nepříliš vzdálenými vojenskými objekty si nechám na horší počasí, kdy tu doufám bude trochu klid.

Návrat k autu po trochu jiných cestách a výsledné bilancování. Krajina krásná, rybníky padádní, počasí skvělý. Vojenský újezd Brdy je nádherný, přesto trochu ponurý. Množství pomníků a panující zvěsti dávají tušit, že se tu za války pěkně tvrdě bojovalo. Němec se holt nedal zadarmo.

Nachodil jsem skoro 14 kiláků. Během té cesty jsem potkal dva pěšáky, jedno osobní auto, jedno nákladní a více jak stovku cyklistů. A pak že motorkáři nebo čtyřkolkáři jsou pro českou krajinu zboubou ....

Vytištěno : 23. 11. 2024 | Autor : Jan Vála | 12.4.2009

https://www.minessota.cz/clanek.php?id=198