Od Plešivce po Halouny

Každoročně mi kamarád Čundrboy předává zvadlo na svojí kuličkiádu, což je forma potlachu jeho osady na Plešivci. Přeložím, turnaje ve cvrnkání kuliček. Už samotný nadpis těchto stránek asi napovídá, že takové trampské akce nejsou zrovna tím pravým ořechovým pro nás. Osobně preferuji jiný styl vandrů . Čundrboyovo dobírání ale letos začalo přinášet první ovoce, třebaže jsem svojí účast na kuličkách nepřislíbil, byl jsem ukecán alespoň k přípravám a dalším činnostem okolo. Zhruba v úterý jsem myslel, že za nás "alkoholiky" tam budu sám, nakonec vandrovní abstinence začala vadit Grepovi a po poměrně dlouhé nevandrovní době dal telefonické avízo, že jede taky. Museli jsme sice trochu ubrat plyn a chovat se s jistou dávkou morálky před Čundy osmiletým synkem, tato skutečnost ale byla vykoupena sudem svijanského píva a v podstatě neomezeným přísunem potravinových zásob. Čundrboy vlastně celou akci organizoval téměř sám, takže se mu výpomoc dvou párů rukou významně hodila. A proto jsme se měli jak prasata v žitě.

Plán jasný, vyráželi jsme autem od naší práce, v pátek po obědě. Poprvé mi páteční kolony absolutně nevadily, neb mi vlastně nic nechybělo. Sluníčko pálilo, my seděli na korbě Čundova terénního vozu, u hlavy se mi houpala vysočina, ze které jsme libovolně ukrajovali, a mezi mnou a Grepou, postával čerstvě naražený sud, ze kterého jsme konzumovali lahodné Svijany. Nebylo kam spěchat. V koloně na Jižní spojce kolemjedoucí kamioňáci jen slintali a tiše i někdy hlučně nám záviděli naše počínání. K jejich cti budiž přičteno, že ve všech případech našich nabídek "točeného" odolali. Časový údaj o jízdě směrem na Brdy mi není znám, dlouho to asi netrvalo. Absolvovali jsme pouze jednu zastávku "na chcaní" a jednu na dokoupení lihovin.

A už nás vcucla hospoda ve Lhotce. Čunda se jal ještě objíždět po okolí nějaký vyřizování a zanechal nám synka v lokálu. Škodolibě jsme si pomysleli, jak mu Honzíka "napravíme" Omyl! Sotva za tatínkem zapadly vchodové dveře, spustil slovník, který neznáme ani my, o necelých 25 let starší ...

Až budu potřebovat někomu pořádně zanadávat, k Honzíkovi si přijdu pro slovník

Čunda dorazil a zamířili jsme na kemp. Dlužno dodat, že k dopravě velmi těžkých zásob nahoru nám opět pomohl ropný produkt, přeměněný spalovacím procesem v potřebnou energii. Ušetřenou naší energii jsme tak mohli následně vložit do přípravy dřeva. A tak celý zbytek odpoledne probíhal v řezání, štípání, odnášení a přípravě hranice.

Navečer dorazili Moraváci. A hned že nám Pražákům ukáží, jak se tam u nich chlastá. Nenechali jsme se zahanbit, flašky s různým obsahem kolovaly všemi směry. Poslední časový údaj který si pamatuju, je půl čtvrtý ráno.

A pak si pamatuju ten první.

"Vstávej vole! Na!"

Vyhrnu hlavu ze spacáku a skrze napůl vypitou flašku rumu čumím do vysmátý tváře jednomu z těch moravskejch.

"Na, ať se ti dobře vstává! Chrápat do půl osmý, že se nestydíš!"

Nabídku neodmítám. Sice vstávám, ale fungovat začínám až tak o hodinu později.

Dopoledne jsme dorazili trochu dalšího dříví, sjeli do města pro další zásoby, prozkoumali Smaragdové jezírko, vyčistili okolní studánky.

Po obědě svitla naděje k zpestření dne. Přišla zpráva, že nějaký joudové rozebírají nedalekou studánku, kterou má v péči právě osada Bílá sova. Okamžitě se hlásím k narychlo zorganizované trestné výpravě. Někoho kopnout do prdele, to já rád! Přestože naše reakce je velmi rychlá a během chvilky se ocitáme u studánky, na nikoho už nenarážíme. Škody na studánce jsou minimální. Buď se na to vyprdli ještě v zárodku, nebo nás přes veškerou snahu lokalizovali a vypadli dřív. Možná kolemjdoucí trampík, který ihned začne ťukat cosi do telefonu, vzbudil podezření a raději zmizeli dřív, než dojde přepadové komando. Každopádně, nikoho jsme nechytli a ani tedy "nepoštelovali". Studánka je v pořádku.

Odpoledne začala samotná kuličkiáda, jíž jsme se s Grepou neúčastnili. S cílem, že vypadneme do Haloun jsme zamířili do Lhotky, na pár chlazených. Znalci kraje si asi pomyslí, že není v našich možnostech ze Lhoty až k Paviánovi za odpoledne dojít. Skutečně, ani jsme to neměli v plánu. Měl nám pomoct vlak. Ještě že ale fungují mobilní komunikace, neb možnost odvozu nám ve finále nabídl Čundrboy, ježto tak následně učinil.

A tak jsme se dostali k Paviánovi dřív než jsme očekávali. U Zrzavého paviána je skvělá hospoda a v letních měsících jistě dobře vydělávající. Lidí jak na Václaváku. Místo jsme ale chytli a vydrželi až do nočních hodin.

Z původního plánu že přespíme v lese za hospodou sešlo, neb pro množství spacáků po okolí nebylo pomalu kam složit hlavu. Vydali jsme se proto na cestu směrem k Zadní Třebáni a zhruba na půli cesty lehli na kraji pole na krásný travnatý plácek pod velikým stromem.

Vstávali jsme poměrně brzo, nijak se nezdržovali a zamířili na vlak. Patrákem do Prahy, panťákem do Vršovic, pěšky k nám do práce, odtud mě pak autem hodil Grepa domů.

Vytištěno : 23. 4. 2024 | Autor : Jan Vála | 3.5.2009

https://www.minessota.cz/clanek.php?id=201