Minessota.cz
Stránky neortodoxních trampů
Státní svátek, výročí osvobození republiky. Rok 2009. Vylákal nás den otevřených dveří do muzeí opevnění v Orlických horách. Loni otevřeli poprvé veřejnosti podzemí dělostřelecké tvrze Horka (Hůrka). To nás samozřejmě zajímá. Na Horce jsem už v minulosti několikrát byl, nedostal jsem se ale nikdy ani do blízkosti vchodového objektu, natož do samotných podzemních prostor tvrze. Lákačka tedy veliká. Narychlo jsme tedy s Čundrboyem dohodli výjezd do Orlických hor. Opevnění nezajímá jen Čundrboye, ale i jeho devítiletého synka Honzíka, dostalo se mi tedy nabídky i jeho společnosti. No a aby za dítka nebyl Honzík sám, vytáhnul jsem i svého synka Tomáše, jenž na bunkrech nikdy před tím nebyl. Tom s nadšením souhlasil, zvlášť když jsem mu přislíbil setkání s reálnými zbraněmi, s takovými, s jakými se setkává v počítačových hrách. Místo abych si válel šunky na sedačce vedle řidiče, zase jsem si vychutnal "točení kolečkem". Vlastně ani nebylo divu, byla možnost jet Čundrboyovým Arem za 12 litrů nafty na sto kiláků, nebo mým Fordem za čtyři. Dítka jsme usadili do "podprdelníků" na zadní sedačku a vyrazili jsme na východ ....
Krom standardních kolon před Hradcem cesta ubíhala poměrně plynule. První na seznamu bylo muzeum K-S-14 Cihelna u Králík. Dovnitř jsme se nepodívali, neb jsme chytli akorát čas, kdy jedna prohlídka zapadla dovnitř a další byla až za hodinu. A času nebylo nazbyt. Stav čtrnáctky mě dost zarazil, kdybych nevěděl že to je ona, nikdy bych nehádal že stojím právě u ní. Když jsem tu byl naposledy, ještě s bráchou, kruh křoví se kolem ní uzavíral a bunkr byl vidět jen z posledních pár metrů. Rekonstrukce byla tenkrát v počátcích. Dneska je tu planina, po nějakém porostu ani památky. No jo, holt rozdíl 12-ti let je znát. Jak vypadala Cihelna v době mojí poslední návštěvy se můžete podívat tady.
Jen pár kroků odtud je areál vojenského muzea Králíky, kam jsme zamířili hned po Cihelně. Hmm, docela pěkná sbírka vojenského materiálu, ale ..... Namlsal jsem se loni na Atlantickém valu a na muzeích ve Francii. Tam je to docela jiný kafíčko. Koncepce a pojetí francouzských muzeí je zcela odlišná, člověk tam získává až pocit domácího prostředí. Tady v Králíkách má člověk pocit že je tu na obtíž, že otravuje. Asi tak jako, "co si za těch pár korun vstupného člověk představuje za zázraky" .... No nevím, moje reakce na slavné muzeum je spíše rozporuplná.
To samotná Horka je zase úplně o něčem jiným. Při prohlídce podává profesionální výklad průvodce, u nějž je na první pohled patrné, že ho ta práce baví. Na Horce se vám věnujou, ochotně odpovídají na všetečné otázky lidí. Dokonce si vzali na paškál naše dítka, vysvětlovali jim zvlášť co a jak, nechali je si pohrát s replikami zbraní, popsali jim jejich funkci. Prostě ochota na každém kroku.
Původní svážnice je lahůdkou pro bunkrácké oči, stejně tak kilometry dobře udržovaných chodeb. Muzeum Horka všem budu doporučovat.
Mimochodem, poprosili nás, ať se poptáme po známých, jestli nechce někdo přes léto dělat na tvrzi průvodce. Na brigádu. Tak to tady tlumočím.
Od vchoďáku jsme se přesunuli na tvrzové povrchové objekty. Dělostřelecký srub K-S-11 byl nadšenci očištěn od náletových dřevin, částečně odkryt příkop a okolí rekultivováno. No, řekl bych, že vegetace byla k tomuto objektu milostivější. Je sice krásný, ale značně poničený a je proto na něj smutný pohled. Tady jsem byl naposledy před deseti lety, v dobách, kdy byl bunkr přes léto vidět jen z posledních pár metrů.
Prolezli jsme ještě zbytek tvrzových objektů a vyrazili na K-S-5 U potoka. Krásně situovaný objekt ve stráni v lese nad potokem, moc hezky opravený. Uvnitř je k vidění originální kanón, dvojče těžkých kulometů, dva zvony a mnoho dalších exponátů. Opět nadšení z kvality prohlídky, průvodce to také zjevně baví.
V pozdních odpoledních hodinách jsme se vydali na cestu domů.
Vytištěno : 27. 12. 2024 | Autor : Jan Vála | 10.5.2009
https://www.minessota.cz/clanek.php?id=202