Cyklovýlet na Říp

Všední den, úterní dopoledne. Tento čas je celkem zárukou menšího provozu na silnicích, menšího množství lidí na turisticky zajímavých místech. Sotva jsem v ranních hodinách otevřel oči a zahleděl se na sluncem zalitou krajinu, uzrála ve mě myšlenka na menší projížďku na kole. Zánovní Kellys už moc dlouho postával na jednom místě. Plán jsem měl od začátku celkem jasný. Před druhou hodinou mi začínala odpolední šichta, do té doby jsem hodlal dráždit splašený trubky po okolí Nové Vsi, tedy okolo mojí práce. Duralového miláčka jsem tedy naskládal do kufru a vyrazil vstříc místním nízkým kopečkům. Nedaleko od nás byl nízký vršek, o kterém jsem věděl, že se na jeho temeni nachází studánka. Tu jsem chtěl objevit. Sotva jsem zaparkoval auto na dvoře naší práce a složil kolo do provozuschopného stavu, upoutal jsem pozornost protější směny. A hned na mě vybalili, ať se sjedu juknout na Říp, dvě hodinky na to údajně stačí. Pozměnil jsem svoje plány a vyrazil západním směrem. Po cestě jsem si našel dvě krabičky pro Geocaching a pak jsem zamířil ke slavnému kopci. Bylo to trošku dál než jsem čekal, čas se sice krátil, ale vzdát jsem to rozhodně nechtěl.

Silnice vedla podél Řípu a vypadalo to na slušnou zajížďku, než bych se dostal na cestu, stoupající vzhůru k rotundě. Zkrátil jsem si to polní cestou. Zpočátku to bylo snadné, cesta byla krásně projezděná polními stroji, pak však uhnula nežádoucím směrem a mě nezbyla jiná možnost, než kolo vzít na ramena a brodit se polem a křovím. Cesty na vrcholek jsem dosáhnul.

Stoupáček nahoru je docela prudkej. Přiznám barvu, vyjel jsem tak do dvou třetin. Dál se mi nedostávalo sil a musel jsem sesednout a tlačit. Vyhlídka na východním svahu měla být jen zastávkou na cestě vzhůru, nakonec se stala konečnou stanicí, neb čas se mi neúprosně krátil. Musel jsem dolů.

Vyjet ten nejprudší stoupák bylo možná méně náročný, než ho sjet dolů. Po deštích to klouzalo a povrch cesty byl neobvykle slizkej. Že se blokuje zadní kolo je celkem běžná věc, při jízdě z prudších kopců. Tady mi často šlo do smyku i kolo přední. Přesto jsem nabíral stále větší rychlost, snaha udržet tu počáteční byla marná. Ustál jsem to. Naštěstí.

Do Nové Vsi jsem dorazil akorát, abych mohl navléct montérky a pustit se do díla. Dal jsem si předpracovních 26 kiláčků. A samotného vrcholku hory, jako náš Praotec, jsem nedosáhl.

Prozatím ....

Vytištěno : 21. 11. 2024 | Autor : Jan Vála | 13.6.2010

https://www.minessota.cz/clanek.php?id=248