Minessota.cz
Stránky neortodoxních trampů


Domašín - Ledečko v červenci 2007


Po téměř měsíční vandrovní odmlce jsme ve čtvrtek domluvili vandr, vzali si na pátek dovolenou a v pátek kolem oběda už byli na cestě. Vyrazili jsme ve dvou, spolu se mnou jel ještě Medelák. Po půl hodině poskakování v autobuse v kolonách jsem konečně dorazil na místo setkání - hospoda Velká Praha, kde už na mě Medelák čekal. Loupli jsme tam pár piv, pokecali s Kačkou Škubánkovou a pomalu se vydali na vlak, tentokrát s jasným cílem - Domašín. V plánu jsme měli prozkoumat opuštěná kasárna u nádraží stejného názvu, jako zmiňovaná vesnice. Po různých peripetiích s odjezdem vlaku jsme konečně zamířili do Benešova, kam jsme dorazili zhruba za hodinu. Řádně vyprahlí. V nádražní restauraci jsme dali pivko a za pár minut seděli ve vlaku směrem na Trhový Štěpánov. V Domašíně jsme se nejdříve nadlábli a poté se vydali podél plotu opuštěného vojenského prostoru. Celkem v pohodě jsme nalezli vstup. Areál zel prázdnotou a proto jsme si jej prošli celý. Armáda se již dávno odstěhovala a vše bylo ponecháno přírodě i sběračům kovů. Odtud jsme se vydali přes les kolem bývalého kempíku do naší oblíbené hospůdky v Radošovicích. Cestou jsme dali několik zastávek, neboť kopec i silné dusno si na nás začínaly vybírat svojí daň. V hospodě jsme dlouho poseděli, pokecali se starými známými a nad ránem se konečně uklidili ku spánku do nedalekého lesa. Ještě jsme rozdělali malý oheň a opekli si nad jeho plameny špekáčky.

Ráno jsme si na opětovně rozdělaném ohýnku tepelně upravili zbytek buřtů a poté vyrazili polknout nějaké lahváče do krámku v Bílkovicích. Cestou jsme ještě narazili na maliní, jehož plody jsme vpravili do těla i nějaké vitamíny. Po dvou lahváčích ke snídani u krámku jsme se vydali údolím potoka dál směrem na Divišov. Zde byl chvílemi alespoň trochu stín. S blížícím se polednem se totiž sluníčko dalo do práce a rozpálilo okolní vzduch tak, že se sotva dal dýchat. Kdysi pohodová cesta se tentokrát místy stala skoro neschůdnou, neboť nějaká vichřice si s lesem pěkně pohrála a vyvrácených stromů bylo požehnaně. S jazykem na vestě jsme se v poledním žáru doplazili do Divišova do hospody, kde jsme se najedli a načerpali síly na nejhorší část cesty, která nás ještě čekala. Zamířili jsme na Český Šternberk. Šli jsme po silnici která vedla polem, nebe bez mráčku, horko jako v pekle. Po hodince usilovného pochodu jsme konečně dorazili do lesa a v jeho stínu se uložili k zaslouženým třiceti minutám spánku. Poté jsme si proklestili cestu velkým množstvím vývratů a zanedlouho sešli do Šternberka. Naše kroky zamířily na zahrádku hospůdky pod hradem, kde jsme se občerstvili a vydali se spláchnout pot na jez. Ten byl ale obsypaný lidmi a protože na koupání "na adama" mezi množstvím lidí jsme neměli dostatek alkoholu v krvi, chystali jsme se to napravit v hospodě ve mlýně, která stojí nedaleko. Jez se neprázdnil, zato naše žaludky se plnily. Před šestou večer jsme to vzdali a vypravili jsme se do Ledečka. Pohled na jízdní řád nás ujistil, že nemá smysl čekat na vlak na jednom místě, ale že si po kolejích zkrátíme cestu a dojdeme až tam, kde nás dohoní vlak směrem na Čerčany. Jím pak dojedeme až do Ledečka. Hezký plán! Když jsme dorazili po kolejích do Malovid, do příjezdu vlaku zbývala ještě slabá tři čtvrtě hodinka a proto jsme se vydali ještě o stanici dál, do Ratají - Iváně. Špatně jsme to ale odhadli a tak se poslední dvě stovky metrů proměnily v divoký úprk před právě přijíždějícím vlakem. Stihli jsme ho jen tak tak a pak už nás dělilo od našeho oblíbeného Ledečka jen pět minut jízdy. Zapadli jsme do perfektní hospody u nádraží, kde jsme vytrvali do zavíračky. Na závěr dne zbývalo jen pár metrů do nedalekého lesa, kde jsme už mnohokrát před tím spali. Tak tomu bylo i dnes.

Ráno nás probudili houbaři, kterých v tom lese bylo mnohem víc jak hub. Systematicky luxovali les, ale jejich košíky se zrovna nějak neplnily. Nadlábli jsme se, sbalili a vyrazili na nádraží, ke kterému to bylo jen pár desítek metrů. Vlak jel za chvíli, do Čerčan jsme ale dorazili se zpožděním. Zdržení nabral i vlak na Prahu, protože v Čerčanech na nádraží právě likvidovali vážnou bouračku vlaků, která se tam stala o den dříve. Do Prahy jsme naštěstí dorazili ještě před poledním vedrem.


Vytištěno : 19. 1. 2022 | Autor : Jan Vála | 20.7.2007

https://www.minessota.cz/clanek.php?id=33