Tehov - Senohraby v r.2002

Po delší vandrovní odmlce jsme se konečně dohodli a vypravili jsme se v půli dubna 2002 na čundr směrem na Sázavu ve složení já (Láva), Medelák a Grepa. Cíl páteční cesty byl jasný, Tehovská Hůra a seník na ní. Po nezbytné "pracovní poradě" u Velké Prahy v Uhříněvsi jsme naskočili na vlak a dojeli do Světic. Tam naše kroky zamířily do hospůdky, kterou jsme nazvali Garáž. Je to naše oblíbené místečko, mockrát jsme při cestě na tehovský seník sem zavítali. Nejinak tomu bylo i dnes a tak jsme se zdrželi, poseděli a posilnili se na další cestu. Před zavíračkou na onu cestu došlo a my jsme plavným krokem zamířili po silnici do Tehova. Odtud pak do kopce a přes les na seník. A ouha, les tu kdysi býval, dnes tu stojí "Beverly-hills", rodinné domy namísto lesa. Naštěstí, jak jsme zjistili, tak až k seníku baráky nevedou a okolí seníku bylo ještě klidnou lokalitou. V současnosti v r.2007 je stav už jiný, milionářská čtvrť utěšeně zaplavuje okolní stráně a zasahuje až do míst, kde seník kdysi stával. Ale zpátky do minulosti, seník byl opuštěný a plný krásného a čerstvého sena. To se bude spát ....

Ráno jsme rozdělali ohýnek, ohřáli jsme konzervu a rozvinuli jsme debatu kam dál. Cíl byl stanoven na plovárnu Baštírna u Senohrab s tím, že si zajdeme ještě zpátky do Tehova do krámku doplnit zásoby potravin a nápojů. V krámku přívětivá paní prodavačka, měla vychlazeného Gambáčka a tak jsme se trochu zdrželi. Následně jsme zjistili že mají i točené pivo a tak volba byla jasná . Když jsme byli dostatečně občerstvení, vydali jsme se zpátky k seníku a pak dál přes les do Všestar. Velmi mile nás překvapilo když se z chatové kolonie u lesa vynořila perfektní hospoda U Hastrmana. Stojí vedle rybníčku u lomu, můžeme jí jen vřele doporučit. Ještě nebyla otvíračka, přesto se personál nad unavenými čundráky slitoval a kvůli nám otevřel. Odměnili jsme se jim nemalou útratou a nekonečnou vděčností. Co nám ještě chybělo ??? Snad jen se pořádně vykoupat. Vedle byl rybníček a tak jsme po pár pivech nelenili a "na Adama" jsme tam vlezli. Voda byla ještě pěkně studená, nám to ale moc nevadilo, panák rumu na břehu to zpravil. Grepa pro ty panáky došel dovnitř hospody celý nahatý, přestože se lokál už utěšeně zaplnil. Kolem oběda jsme se vypravili dál směrem na Sázavu, s cílem Senohraby. Jen co jsme ale vyšli na hlavní silnici, Grepa při prvním zahučení motoru za zády automaticky zvedl ruku s nacvičeným gestem stopování. Zastavila nám Avie, s živou kozou na korbě. Řidič nám sdělil že do Senohrab sice nejede, nabídl nám ale lepší cíl - Zlenice. No tam je přece hotel Kormorán !!! Nezaváhali jsme ani vteřinku a nesedli jsme na korbu ke koze. Asi to musel být pěkný pohled pro kolemjedoucí řidiče - tři čundráci na otevřené korbě Avie na dálnici krmící kozu. Avie rychle polykala kilometry a za chvíli už jsme vystupovali u Kormoránu. Děkujeme pane řidiči !!! V Kormoránu jsme dali pár piv a rozhodli se že přece jen dorazíme k našemu původnímu cíli - Baštírna. Ta ležela jen na protějším břehu a navíc fungoval přívoz. Přívoz ale není pro nás , stačila minutka aby jsme se dohodli že ušetříme penízky za přívoz a ty pak investujeme jinde. Náš plán jsme začali uskutečňovat za mohutného podporování ze strany návštěvníků zahrádky hotelu včetně personálu. Věci sbalit do ruličky a nad hlavu s nimi a pak jsme už šli brodit. Dostat se na druhý břeh nebylo bez útrap, Grepa třeba na chvíli zmizel pod hladinou a byla z něho vidět jen ruka, držící nad hladinou bágl. Vše dobře dopadlo, ani jsme se moc nenamočili a ušetřili jsme 30 korun . Baštírna byla zavřená, proto jsme se vydali na průzkum k hotelu Čihák. Grepovi se málem nevyplatilo že byl ještě trochu mokrý a tak vyrazil "na Adama" na další cestu. Zalíbil se totiž jedné chovance nedalekého ústavu pro mentálně postižené a dostal od ní seriozní nabídku k sňatku. Dlouho se jí nemohl zbavil, pomohl mu až zásah nás kamarádů. Hotel Čihák jsme našli zcela opuštěný, stejně jako přilehlý tábor. A tak zbýval jediný cíl - Senohraby. Tam jsme dorazili a našli perfektní obsluhu v restauraci u nádraží, stejně jako výborný Gambrinus. Padl večer a s ním i rozhodnutí kde budeme spát. Zvolili jsme za cíl opět Tehov. A tak jsme nasedli na vlak, sjeli do Světic, zašli do "Garáže" a navečer jsme utrmácení dorazili do seníku.

Ráno jsme se pak už jen sbalili, ohřáli si jídlo na ohni a vyrazili jsme zpátky do Světic, odkud pak už jen vlakem do Uhříněvse.

Vytištěno : 23. 11. 2024 | Autor : Jan Vála | 9.7.2007

https://www.minessota.cz/clanek.php?id=37