Želízy 2020

"Hej volové, o víkendu razíme na čundr tak koukejte dorazit!"
Tak zněla Pokyho věta přivolávajíc možnost se po roce konečně vyprdelit z domu a využít víceméně krásného víkendu pro pobyt v přírodě. Já, coby nový člen osady nesoucí název Chlupaté srdce, samozřejmě nemohl odmítnout. Plán zněl tak, že po práci se stavím doma pro věci, posléze nakoupím jídlo a pití a ve večerních hodinách dorazím autem na chatu, přičemž pak budu použit coby "odvoz výbavy" na určené místo. Tak tedy jsem v pátek dne 29.5.2020 společně s Pokym, Ghosťákem a Dachym usedli u chatky k ohni, přičemž nesmělo chybět několik 12ti stupňových piv. Pár hodin vymýšlení stavby nového srubu a šlo se spát. Sobotní ráno nám přineslo nádherné počasí přímo stvořené na pár kiláčků lesem Něco málo jsme pojedli a poté se hned vydali na cestu s tím, že Ghosťák pojede k Pokymu domů na svém kole, tam jej zanechá a pak na palubě mého vozu směrem na Mělník do Tesca. Bylo potřeba nakoupit nějaké to osvěžení. Dali jsme si všichni cigárko a kontaktovali dalšího člena Rica, který má do Želíz přijet po obědě za náma na kole. Když jsme dorazili do Želíz, první kam jsme museli zajít, byla místní hospůdka. V poledních hodinách pak každý po čtyřech pivkách vyčkával příjezd Rica. Rico dorazil o dost později, než jsme původně byli domluvený. Bylo zjištěno, že Ricovi se vysypala přehazovačka na kole a tak ho musel několik kilometrů tlačit do kopce. Přemýšleli jsme co dál, kolo vzít sebou nemůžeme protože je to houby platný a nikde na ulici ho také nechat nemůžeme. Nakonec padlo rozhodnutí kolo umístit do mé Octavky a následně zakrýt celtou, aby si popřípadě nějaký místní nerozhodl si kolo z auta vyndat. Menší příprava, bágl na záda, cigáro do jedný ruky, pivo do druhé a hurá na cestu. Čekalo nás zhruba 5 kilometrů krásnou cestou s cílem toho dne jeskyní Mordloch. Samozřejmě nesmím opomenout zmínit, že Poky s námi vzal menšího čtyřnohého strážce psa Area Ten nás samou radostí celých 5 kilometrů všechny kousal do prdelí Menší zastávka u Žabích jeskyní za účelem pochycení pár fotek, přičemž jsem si všiml v mém pravém očním perimetru zajímavého výjevu na stromě asi 8 metrů nad zemí. Ghosťák, chtěl si nechat udělat fotku sám sebe jakožto nějaký neidentifikovaný přiožralý objekt visící na stromě Málem ho to stálo celkem zajímavý pád na záda. Naštěstí se ale nic nestalo. Chyběly pak zhruba dva kilometry k cíli, ovšem jsme museli ještě několikrát zastavovat, abychom všichni hromadně zahnali žízeň Když jsme dorazili na místo, bylo něco málo po třetí odpoledne. Nádherné údolí a zmiňovaná jeskyně nalevo od nás. Překrásné místo na to zde vykuchat toho nejpomalejšího z party, prohlásil jsem, přičemž se všichni otočili na Dachyho, ten to vzal poněkud vážně a už jsme ho viděli sedět na stromě Nedokážu popsat, co měli ostatní za lubem, když se mě pokoušeli opít. Že by chtěli vidět, kolik toho vydržím? Proto když jsme si každý ustlali, Poky šel dělat večeři. Nevím co to bylo ale jíst se to dalo Poté přinesl Rico svůj batoh, přičemž ze dna vyndal flašku vodky společně s džusem. Vodka tak putovala z ruky do ruky a během deseti minut byla pryč. Mezitím prošla menší skupina turistů, přičemž si Rico musel dovolit je pozvat na panáka, s díky odmítli, protože musí být schopný dojít ten den ještě domů. Zhruba okolo deváté hodiny jsme společně započali hovor na téma videoher a jelikož jsme parta idiotů, mě a Rica napadlo napodobit šermířskou techniku z nejmenované české hry z českého středověku, až na to že jsme neměli meče ale aspoň metrové větve. Proto po tomto
kousku jsem si odnesl slušné jelito na pravé ruce. Radši jsme se rozhodli činnosti zanechat a přejít opět k chlastu. Pozdější hodiny si už moc nevybavuju, jen jediné: Pivo, pivo, pivo, na malou, pivo, ustlání na zemi, pivo, spát. V jeskyni se nacházeli dvě postele dost široké na to aby se na jedné vyspali dva lidi, jenže to by Rico nesmělo být široký hovado s úmyslem spát na posteli vedle mě. Jelikož šel spát dříve než já, musel jsem přes něj za svitu slabé
baterky v hubě přelézat. Rico chrápal zády ke zdi, přičemž já si musel vlézt do prostoru mezi jeho zády a zdí, za normálních okolností by to nebyl problém, kdyby mi ten idiot nenechal ani ne půl metru na spaní. Jak se mi povedlo se tam dostat už nevím, jediné co si už vybavuju je že jsem se snažil zabalit do spacáku, přičemž mi ke vší smůle z něj vypadly zipy. A jelikož mám nápady na úrovni malého dítěte, vzal jsem si na čundr župan, který aspoň pro mě skvěle funguje jako
skvělá izolace a jelikož mi je vždy zima na nohy, tak jsem si spacák v oblasti nohou vycpal právě županem. Ráno nepříjemné vstávání do zimy a já zkroucenej kvůli bolavé pánvi, protože jsem celou noc ležel na jednom boku a neměl skoro možnost se hýbat. Ihned jsem šel za Ricem že budeme kvůli příjezdu mé přítelkyně muset jet. Byli jsme totiž domluvený že ho díky poškozenému kolu odvezu domů. Tak jsme si sbalili, rozloučili se s partou a vyrazili zpět k autu.
Po zhruba 5ti minutách začalo pršet, tak jsme trošku přidali do kroku. Přišli jsme k autu, hodili bágly do kufru a vyrazili jsme směr Neratovice a tímto jsme zakončili první vandr tohoto roku do oblasti Želíz.

Vytištěno : 21. 11. 2024 | Autor : Tomáš Vála | 4.6.2020

https://www.minessota.cz/clanek.php?id=449