Minessota.cz
Stránky neortodoxních trampů
Skoro každý rok na silvestra jsme trávili na čundru. Stejně tak konec roku 1995 a počátek následujícího roku jsme se posbírali celá parta a vyrazili jsme v maskáčích na seník na kopci Kalamajka mezi obcemi Domašín a Radošovice. Sem jsme v poslední době jezdili velmi často. Byl to seník vedle lesní silničky, uvnitř by se vešlo na spaní tak 20 lidí. Okolní les byl bohatý na dřevo, hospoda blízko, prostě ideální místo. Proto jsme ani na okamžik nezaváhali a vyrazili jsme sem. Sešla se nás pořádná parta ve složení: Džarda, Medelák, Kóža, Unkas, Robik, Karlik, Grepa a já (Láva). Protože první lednový den vycházel na pondělí, vyrazili jsme až v sobotu, na dvě noci. Sebou jsme vezli nebývalé množství zábavní pyrotechniky, na každého to vycházelo více jak 2 kilogramy různých petard, raket, světlic a podobných dělobuchů. Byla zima, proto alkoholu nechybělo také pořádné množství. Takto vybaveni jsme se sešli v sobotu po obědě v Uhříněvsi na nádraží, tady jsme nasedli na vlak a zamířili jsme směrem na Benešov. V Benešově na nádraží jsme se stavili "na jednom" v místní putyce a tam jsme vyčkali příjezdu vlaku směrem na Trhový Štěpánov. Úspěšně jsme se tímto vlakem dopravili do Domašína, kde nás přivítala krajina sice bez sněhu, zato byl pěkný mráz a pomalu se snášela tma. Jelikož jsme ale už ve vlaku "polévali jazyk" tekutým svetrem a jeho zásoby byly více než dostatečné, zima nám proto nebyla. Vyběhli jsme jako již mnohokrát v minulosti kopec a za chvíli jsme stanuli u seníku. Byl tam a čekal na nás. Tady na nás Džarda vytáhl svoje překvapení, někde sehnal mega-dělbuch, osvětlovací raketu a nakonec minomet. Nejdříve zahodil ten granát, výbuch to byl strašný a teprve po pěti minutách jsme začali trochu slyšet. Osvětlovací raketa vylétla do výše asi 200 metrů kde bouchla a zazářila tak že jsme byli chvíli slepí. Nejvíce se nám ale líbil minomet. Byl ve velikosti roury od koberce, uvnitř projektil. Zapřeli jsme ho tedy s Džardou mezi sebe a zapálili doutnák. Mířili jsme v úhlu 45 stupňů. Výbuch a roura nám vylétla z ruky a dopadla několik metrů za našimi zády. Projektil úspěšně opustil hlaveň. "A to je všechno?" "Není, to bouchá po dopadu!" A opravdu, o vteřinu později nějakých 300 metrů od nás výbuch jako hrom. Místo dopadu jsme ale nelokalizovali. Ale rána to tedy byla pořádná! Prozatím byl pyrotechnice konec, rozdělali jsme oheň, upekli nějaké buřty a chystali se že v družné zábavě prožijeme zbytek večera. Začalo to nevinně, Unkas po Grepovi hodil piráta, ten však bystře zareagoval, sebral ho a hodil mu ho nazpátek. Bouchl u Unkase. Bez další reakce jsme popíjeli další půlhodinu, když Unkas opět vrhl po Grepovi dalšího piráta. Tentokrát byl chytřejší, chvíli ho nechal hořet v ruce načež ho po něm vrhl. Grepa zareagoval stejně jako předtím, jen ale po něm sáhl tak mu bouchl pod rukou. Neváhal tedy, sáhl do svých zásob a palbu opětoval. To už jsme se pomalu přidávali i my ostatní. Nakonec z toho byla těžká přestřelka, zcela nepokrytě jsme po sobě začali střílet raketami, házeli výbušniny, prostě jsme rozpoutali válku. Jak u Verdunu to bylo na Kalamajce asi půl hodiny, když jsme vyházeli poslední zbytky munice. Tak a na silvestra nám nezbylo nic. Když tak nad tím dnes přemýšlím, byl vlastně zázrak že se nikomu nic nestalo, protože bitva to opravdu byla nekompromisní. Dokonce i Grepa byl v pořádku když zalehl břichem mega-piráta který pod ním bouchl. Pak jsme se trochu uklidnili a po zbytek večera jsme se věnovali likvidací našich tekutých zásob.
Probudili jsme se do pošmourného a mrazivého rána, nesněžilo však. Dali jsme si ke snídani několik pořádných grogů, nějakou tu konzervu a chystali se flákat po okolí po celý den. Zašli jsme se kouknout na zamrzlý rybník u Lhotky Veselky, koukli jsme na nádraží v Domašíně. Vrátili jsme se na kempík už s nastávající tmou, ještě jsme si udělali jídlo a pomalu jsme vyrazili do Radošovic do hospody. Na místě jsme ale byli nemile překvapeni, na silvestra byla v hospodě úplně celá vesnice. Narváno k prasknutí. Usídlili jsme se tedy na autobusové zastávce před hospodou a vysílali jsme spojky pro pivo. Takto jsme spokojeně zapíjeli přicházející nový rok, když nás ve stanici objevila místní děvčata a hodila s námi frončaft. Kolovala flaška a lahváče a my netušili že se na nás blíží průser. Objevilo se sedm místních frajírků se slovy "Ty holky jsou naše!" a začali do nás prudit. Samozřejmě jsme jim odvětili něco ostrého, došlo ke strkanici. Jeden opravdu dotěrný maník se pustil do Unkase, podcenil ale jeho reakci. Unkas ho pohotově srazil na zem a několika ránami mu nedovolil opět se zvednout. To byl signál pro nás ostatní a aktivně jsme se postavili na odpor. Bohužel jeden z těch týpků nám ale proklouzl a zaběhl do hospody pro pomoc. Nastala scéna jako z filmu, ze dveří a oken hospody se na nás valil dav rozzuřených lidí. To jsme zase podcenili vesničany my. Pustili se do nás, nastala hádka, strkanice, dokonce Džarda se postavil na odpor s mačetou v ruce. Bylo to ale marné, v mžiku jsme stáli v obklíčení asi stovky nabuzených vesničanů. "Si myslíte že když máte barety, že si můžete dovolovat?" Velmi důrazně nám dali najevo že jsme zde nežádoucí a my byli rádi že jsme nedostali pořádnou nakládačku. Nakonec nás nechali, i holky i těch pár maníků zapadlo do hospody a my osiřeli. Nezbývalo něž vyklidit pole a odebrali jsme se nahoru na seník. Silvestrovský večer jsme tedy strávili u horkého grogu u ohýnku na vrchu Kalamajka.
Ráno jsme pak za počínajícího sněžení seběhli dolů na vlak, a hurá zpátky domů.
Vytištěno : 20. 4. 2024 | Autor : Jan Vála | 31.10.2007
https://www.minessota.cz/clanek.php?id=80