Minessota.cz
Stránky neortodoxních trampů
Rok 1995 se pomalu chýlil ke svému konci a vánoce byly téměř za dveřmi, když plány na vandrovní zakončení uplynulého a přivítání nového roku již dostávaly svůj jasnější obrys. Panovala jednoznačná shoda na místech konání plánované akce. Těmi byly dle očekávání Domašín, seník na vrchu Kalamajka a restaurace v obci Radošovice. Na podzim zmíněného roku význam Domašína mírně upadal, neboť vandry do těch míst byly konfrontovány stále častěji průzkumnými výpravami po předválečném opevnění. Přesto však Domašín pro nás zůstával nejvýznamnější destinací a když se když padla první zmínka o plánovaném prožití dalšího silvestrovského večera vandrovním způsobem, nikoho vlastně ani nenapadlo, že by se celá akce mohla odehrát jinde. První den Nového roku vycházel na pondělí, z důvodu vysokého počtu účastníků, z nichž někteří v pátek večer nemohli, jsme se rozhodli celou bandu na počátku netrhat a odjezd na Benešovsko byl naplánován na sobotní odpoledne.
Uhříněveské nádraží bylo tradičním místem srazu. Spolu s Unkasem jsem byl první kdo k němu dorazil a čekání na ostatní jsme vyplnili pobytem u místního stánku. Ten u východu z nádraží fungoval několik let a jeho majitel nám pravidelně prodával lihovinu ve velkých panácích za přemrštěný peníz. Nicméně na počátcích čundrů se na peníze nehledělo a polknutí vodky před nástupem do vlaku pro nás bývalo jakousi rutinou i povinností. Nedlouho poté dorazilo zbylých pět souputníků a po druhém kole štamprlí jsme konečně v kompletní sestavě vyrazili k vlaku. Elektrická jednotka řady 451, lidově zvaná "žabotlam" a námi nazývaná prostě "panťák" nás odvezla do Benešova. Na její palubě kolovaly lihoviny již z našich zásob a nastolené tempo pokračovalo i v následujícím motorovém spoji směrem k Vlašimi. Na nádraží v Domašíně jsme vystupovali už za tmy a následně se vydali k temnému hvozdu na severu. Cesta k seníku trvala o poznání déle, neboť předchozí polévání jazyka lihovinami všeho druhu neslo následky především na Kóžovi. S významnou podporou chůze jeho postavě jsme nakonec úspěšně dorazili k seníku, bylo ale jasné, že ten večer se do restaurace do Radošovic stoprocentně nejde. Koneckonců vlastně ale s její návštěvou onoho večera příliš počítáno nebylo, neboť v plánu byl večer s ohněm a zábavní pyrotechnikou. Té jsme neměli takové množství jako o minulém Silvestru a během večera jsme jí valnou většinu vypotřebovali. K bitvě jako v loňském roce nedošlo.
Postupně jsme se budili do chladného a pošmourného dopoledne. Po sněhu nebylo sice ani památky, teplota se ale držela jen kousek pod bodem mrazu. První, kdo "běžel s pískem", založil venku dostatečně velký oheň, přičemž příliš práce s rozděláváním neměl, neboť ohniště bylo ještě plné žhavých uhlíků. Ke spánku jsme se totiž ukládali postupně až v brzkých ranních hodinách. Opečený luncheonmeat spravil žaludeční klima, polívka z pytlíku zahřála a grog pozvedl náladu. Někdy po poledni jsme schovali batohy do blízké smrčiny a vydali se na cestu k rybníku Baba pod Lhotkou Veselkou. Následovala cesta ke zmíněné vlakové zastávce a pak pěší přechod k nádraží v Domašíně. To už se blížil soumrak, a ve chvíli, kdy jsme dorazili k seníku, už kraj zahalila tma. Krátce jsme ještě zapálili oheň a pojedli něco málo ze zásob. Poté už jsme zamířili do Radošovic, kde v místní restauraci byl náš cíl toho večera. Oblíbená hospůdka nás ale tentokrát poměrně nemile překvapila. Restaurace byla lidmi přeplněná vysoko nad svou kapacitu a pro naší sedmičlennou partu se volné místo nenacházelo. Usídlili jsme se tedy na blízké autobusové zastávce a pro točené pivo jsme chodili na střídačku. Plánované setrvání v restauraci do prvních hodin roku následujícího se rozplynulo a nikomu se nechtělo jich vyčkávat v plechové boudě autobusové zastávky. Nový plán spočíval v popití několika piv a odchodu zpátky na Kalamajku, kde nový rok přivítáme poněkud důstojněji. Naše přítomnost však neunikla pozornosti místních děvčat a za nějakou chvíli jich skupinka zamířila k nám. Ovšem jejich návštěva u nás zanedlouho neunikla ani místní omladině mužského pohlaví a sedm z nich nás přišlo počastovat svou přítomností. Ovšem na rozdíl od dívek se netvářili nikterak přátelsky a celkem brzy došlo k menší strkanici. Ta by pravděpodobně vyšuměla do ztracena, kdyby si jeden z maníků nevybral Unkase jako cíl pro vylepšení svého ega. Ovšem Unkas nebyl z těch, co se zalekne o několik let mladšího a tělesně hůře vybaveného týpka. Pokus fyzické ataky vůči vlastní osobě Unkas hbitě potrestal a krom jeho hněvu se na maníka sneslo i hejno několika pěstí i facek. Jeho zbylí kamarádi sledovali dění, a jejich případný pokus o výpomoc svému druhovi jsme úspěšně blokovali my ostatní. Bohužel se jednomu z těch vzdálenějších podařilo opustit prostor a vběhl do restaurace. Zatímco do té doby se situace vyvíjela v náš prospěch, nyní se karta obrátila a my několik dalších minut tahali za kratší konec. Z hospody se začala valit velká spousta lidí. Protože dveře nestíhaly vypustit dostatečný počet rvačky chtivých vesničanů, využili někteří z nich otevřených oken, což celé situaci dodávalo na dramatičnosti. Rázem jsme byli obklíčeni a došlo ke strkanici větší, která však naštěstí pro nás rámec několika žďuchanců nepřerostla. Možná svou roli hrál fakt, že jsme v Radošovicích nebyli noví a půl druhého roku nazpátek jsme mnohokrát v místní restauraci nechávali nemalý peníz. Bylo nám důrazně doporučeno zanechat podobných šarvátek a nakonec se celá situace uklidnila. Místní zapadli zpět do hospody a nás chuť na další setrvání na autobusové zastávce přešla. Vydali jsme se na cestu k seníku na Kalamajce, kam jsme dorazili ještě před půlnocí a první hodiny roku následujícího jsme přivítali s flaškou rumu v ruce u plápolajícího ohně.
Protože nikdo z nás dlouho neponocoval, probouzeli jsme se do relativně ranních hodin. Dlouho jsme se nezdržovali a za počínajícího sněžení se vydali k nádraží v Domašíně. Motorák nás odvezl do Benešova a Panťák do Uhříněvse. Započal další rok, který v naší vandrovní historii byl tím nejbohatším. Rok 1996.
Vytištěno : 21. 11. 2024 | Autor : Jan Vála | 30.10.2024
https://www.minessota.cz/clanek.php?id=80