Recenze knihy Dva proti říši

Když jsem před nějakou dobou, ne zcela dávnou, v mediích zahlédl reklamy na nově vydanou knihu "Dva proti říši", samozřejmě jsem pro ní hned vyrazil. Kniha s tématem atentátu na Reinharda Heydricha nemohla chybět v mojí sbírce. Cena příznivá, počáteční skepse značná. Proč skepse ?? Uznávám heslo že dobré zboží se chválí samo. A reklama na tuto knihu byla velmi obsáhlá, snad kromě televize jsem jí zahlédl nebo zaslechl v každém informačním mediu. Tudíž jsem očekával že to bude stejná kravina jako vychvalované oskarové hollywoodské trháky. Nicméně pod heslem "poznej nepřítele svého" jsem se začetl do prvních řádků.

Čtenáře lačnící po tvrdé kritice, po slovech pohany nebo nevybíravých výrazech hned na začátku zklamu. Zcela proti mému očekávání je kniha nebývale čtivá, plná pro nezasvěceného čtenáře hodnotných informací. Najdou se chybky, ale laik nemá šanci je poznat. Jsou to chyby skutečně málo významné, které odhalí pouze člověk, který se o téma odboje hlouběji zajímá.

Už od začátku ze znát, že autor Jiří Šulc tématu rozumí, že nejde o člověka který si přečetl pár článků v novinách a pak napíše podle nich knihu. Zjevně studoval problematiku odboje mnohem víc. Nedrží se úzce hlavních aktérů atentátu, naopak se věnuje širokému okruhu událostí osob v okolí. Dočíst se můžete o dění kolem Heydricha, čs.velení v Británii, odbojové skupiny ÚVOD a další. To vše je navýsost sympatické.

Příběh začíná v dobách kdy se v Británii připravovaly desítky parašutistů na vyslání na okupované území Evropy, v Protektorátu vrcholí skvělá činnost odbojové skupiny ÚVOD, Reinhard Heydrich je jmenován zastupujícím říšským protektorem pro oblasti českých zemí. Způsoby výcviku parašutistů nebyly dodnes zcela objasněny, autor proto využívá poznatky z výcviku pravidelných jednotek. Do vlasti je v noci z 3.na 4.10.1941 vyslán první parašutista Pavelka (v rámci operace Percentage pozn.aut.). Ten je brzy zatčen spolu s většinou lidí z ÚVODu. Gabčík se Svobodou tvrdě trénují a připravují se na svojí misi. Při jednom nočním seskoku padákem se však Svoboda zraní a na jeho místo je povolán Kubiš. Opět výcvik, pak přichází jejich čas. Píše se 28.prosince roku 1941.

Po seskoku obou parašutistů u obce Nehvizdy nedaleko Čelákovic se autor drží teorie o jejich setrvání do rána v zahradnické boudě a následnému pochodu směrem k vesnici. Mám trochu jiný názor, o tom jsem sepsal v minulosti jiný článek LINK . Alespoň se autor ale nenechal inspirovat nesmyslným a dlouho zažitým tvrzením o jejich táboření v nedalekém lomu. Z Nehvizd odjíždějí parašutisté do Plzně.

Nejen že jsou poměrně podrobně a přesně popsány další kroky, činnosti a pobyty obou vojáků, příběh je navíc velmi šikovně propleten popisem práce Gestapa, ostatních parašutistů nebo odbojářů. Nejsou vynechány žádné podstatné události.

Celkem hezky je popsáno navádění bombardérů na plzeňskou Škodovku, stejně tak přípravy atentátu. Téměř vše v knize najdete.

Atentát ....

Tady bych nalezl podstatnou výtku. Zde si autor trochu pohrál s fantazií. Celá událost se tenkrát ve dvaačtyřicátém odehrála během několik sekund. Gabčík to nezmáčknul, Kubiš hodil bombu, po explozi oba utekli, Klein za jedním z nich. Opravdu dílo jen několika vteřin. Tuto nejpodstatnější část knihy kolem které se všechno děje se autor rozhodl trochu rozvést, protože zjevně nechtěl vše vtěsnat do několika řádků. Celý průběh atentátu tak nabývá na dramatičnosti a jistě se i hezky čte, autor však příliš zabřednul do prodlužování celé akce.

Převedu to na fakta.

Řidič Mercedesu jel zatáčkou minimálně třiceti kilometrovou rychlostí. Zatáčkou, jež po obvodu podél chodníku byla dlouhá zhruba 20 metrů. Tato vzdálenost se při udané rychlosti dá ujet za 3 vteřiny. Podle fotografií víme, že Mercedes zůstal po atentátu ještě na konci zatáčky. Brzdná dráha auta vzhledem k povrchu a stavu vozovky musela být několik metrů.

Do tohoto velmi krátkého okamžiku autor dokázal nacpat u každého jednotlivce minimálně pět za sebou následujících myšlenkových pochodů. Řidiči Kleinovi zase přisoudil závodnické a pomalu nadpřirozené vlastnosti, neb ten za celou dobu stihl šlápnout na plyn, přibrzdit dle rozkazu, opět se pokusit akcelerací o únik, následně zastavit. Vše na dvaceti metrech !! Při těch rychlostech a vzdálenostech. Kdyby to všechno měl stihnout, auto skončí minimálně padesát metru za zatáčkou.

Podle mého ve skutečnosti měl Klein tak akorát čas "se posrat", dupnout na brzdu a vzápětí po atentátnících vyběhnout. Gabčík ihned po projetí auta kolem něj praštil se samopalem a pláchnul. Kubiš hodil bombu a utekl taky. Čas hrál také proti nim.

Průběh atentátu popisovaný v této knize beru tedy s rezervou, s řadou vymyšlených detailů pro zvýšení dramatičnosti.

Říkáte si proč se zabývám takovými prkotinami ?? Z prostého důvodu. Tato kniha má šanci se dostat do povědomí spousty lidí, co je v ní psáno, bude jednou jistě velmi často někde prezentováno. Při podobném navyšování skutečností se jednou dočkáme velmi zajímavých verzí průběhu atentátu.

Ale zpátky ke knize .....

Po atentátu se opět začíná rozvíjet hezky psaný příběh, pěkně poskládaný z několika oblastí. Parašutisté přečkávají noční pátrací akce v domech svých přechovávatelů, následně jsou přesunuti do krypty kostela v Resslově ulici v Praze. Gestapo bezvýsledně pátrá, načež se mu dostává do rukou parašutista Čurda. Rozjíždí se rozsáhlé zatýkání, jeden z odbojářů promluví a jdou paragány do kostela "vybrabčit" .

Poslední boj v kostele je popsán celkem hezky. Autor se vyhnul často používanému tvrzení o používání Sten-gunů parašutisty, načež svoje vyprávění degradoval použitím Molotovových koktejlů. Do kostelní krypty byly vhozeny bombičky se slzným plynem, které byly vzápětí vyhozeny okénkem zpět na chodník. Autor popisuje, jak vyhozené bombičky způsobily téměř rozklad oddílů SS obléhajících kostel. Tato skutečnost mi spíše vyloudila úsměv na tváři. Holt smysl pro dramatické scénky . Soudím i podle toho, že popisuje jak Kubiš několik granátů po něm vržených opět odhodil zpátky na útočníky. Jak v americkým filmu .....

Co mě ale zaráží je fakt, že autor použil článek z nějakého anglického časopisu, kde odhadovali počet mrtvých na německé straně v desítkách. Pravdou je, že desítky objetí na německé straně jistě potěší oko českého čtenáře, hrdost na ty kluky český, kteří se nedali lacino a vzali pár skopčáků sebou. Podle této knihy tak útočníci padali jak zralé hrušky. Němci zveřejnili počty zraněných, nikdy se ale nezmiňovali o padlých. Jestli jo, ke mě se ty prameny nedostaly. Soudě dle příslovečné německé důkladnosti mi přijde divné, že by zatajovali desítky svých padlých a nevystrojili jim monstrózní pohřeb se všemi parádami a poctami.

Příběh dojemně končí smrtí parašutistů v podzemní kryptě.

Takže jaký je závěr celého hodnocení ??

Kniha se mi líbí, vřele jí doporučuji zasvěceným i nezasvěceným. Podává ucelený pohled formou příběhu na všechny podstatné události kolem nejvýznamnější akce našeho protektorátního odboje. Hezky čtivá kniha vám nabídne spoustu faktů, něčemu vás přiučí. Autor použil novodobou češtinu, což se někomu nemusí líbit, mě rozhodně jo. Často hlavním hrdinům vkládá do úst nevybíravé výrazy, známé ze slovníku až v jednadvacátém století. Staršího čtenáře tento fakt jistě nenadchne, myslím si že většině populace přijde vhod hovorová a nevybíravá čeština, kterou jsou zvyklí celkem běžně slýchávat. Zcela netradičně je zde použit pohled do zákulisí mašinérie Gestapa a německých pořádkových orgánů. Jedním slovem, nádhera !! Sympatické jsou vysvětlivky na konci, včetně popisů jednotlivých osobností.

Na knize je vidět, že nad ní bděl PhDr.Eduard Stehlík, což je známá ikona našeho vojensko-historického ústavu.

Pokud tedy budete zvažovat co si přečíst, válečná literatura vám není cizí a chcete se něco nového dozvědět, zajděte do obchodu a kniha "Dva proti říši" je ta správná volba !

Vytištěno : 21. 11. 2024 | Autor : Jan Vála | 6.2.2009

https://www.minessota.cz/clanek.php?id=191