Trampská osada Minessota

Trasu z Domašína přes Radošovice, Bílkovice a Divišov do Českého Šternberka jsme v minulosti šli už mnohokrát, její absolvování se dá počítat na desítky. Jeden z dalších vandrů do tohoto kraje jsme si naplánovali na konec ledna 2004. Účast jsem potvrdil já (tedy Láva), Džarda a Medelák, po dlouhé době s námi přislíbil vyrazit Grepa. Měli jsme štěstí, nebylo tolik sněhu a proto spaní pod širákem nebylo otázkou nezdravého rozumu. Vše domluveno a mohlo se vyrazit.

Sraz jsme měli v pátek odpoledne v naší oblíbené restauraci Velká Praha v Uhříněvsi. Z práce jsme s Grepou jeli hned ke mě domů, tady jsem se navlékl do maskáčů a vyrazili jsme do Uhříněvse. Džarda už byl na místě a mlsal pivo. Zbýval tedy Medelák, tradičně měl dorazit jako poslední. To, že jsme se tu díky tomu poměrně zasekli, nám ani příliš nevadilo, zlatavý mok měli vynikající a tak jsme jich pár ochutnali. Když konečně dorazil Medelák a mohlo se vyrazit. Vlakem jsme vyjeli směrem na Benešov. Měli jsme dobře naladěno, vytáhli jsme tedy kytaru a vagónem se rozezněly naše songy. V Benešově jsme měli chvíli čas a tak jsme se stavili "na jednom" v místní nádražní restauraci. Další kytara proběhla ve vlaku na Trhový Štěpánov. Cesta utíkala rychle a my brzy vystupovali na nádraží v Domašíně. V Praze nebylo po sněhu ani památky, tady dole u nádraží už nějaký ten poprašek vidět bylo. Vystoupali jsme do kopce na Kalamajku, u bývalého seníku jsme si dali chvíli pauzu a pak jsme pokračovali dál do hospody ve vsi Radošovice. Naše oblíbená hospoda nás jako vždy přivítala velmi pohostinně. Do pozdních nočních hodin jsme tu vydrželi a stihla nás ta nehoda že jsme pili jedno pivo za druhým. Podle plánu jsme se pak odkodrcali k seníku kus za vesnicí, kde jsme nalezli suché místo na spaní v hustém mlází.

Medeláka vyhnala ze spacáku zima, vylezl tedy z mlází, posbíral nějaké větvičky a rozdělal na planině za seníkem oheň. Praskání dřeva vytáhlo ze spacáku i nás ostatní. Když jsme trochu prohřáli ztuhlé klouby, vytáhli jsme buřty a opekli je nad plamenem. Snídaně v podobě pečených buřtů a panáka peprmintky nám moc chutnala. Dostali jsme ale chuť na lahváče a tak nebylo nic jednoduššího, než vyrazit do nedaleké vesnice Bílkovice, kde bývá v sobotu dopoledne otevřený krámek. Jak jsme se začali přesouvat do údolí, přibývalo sněhu a mlhy. Na kopci kde jsme spali nebylo sněhu moc, zato u Bílkovic bylo sněhu skoro po kolena. To byl ale jen krátký úsek, za vesnicí už ho bylo zase poskrovnu. Krámek nezklamal a tak jsme mohli posnídat Romadúr a zapíjet ho pivem. Dali jsme dvě a vyrazili jsme údolím podél potoka směrem k Divišovu. Prošli jsme kolem letního skautského tábora (bývalý pionýrský) a kus za ním jsme u jednoho srubu dali pauzu. Konečně vysvitlo na chvíli slunce a ozářilo lehce zasněženou krajinu. Pokračovali jsme dál a zanedlouho jsme dorazili do Divišova. Místní hospodu na náměstí jsme si nenechali ujít, zdejší jídlo je jedním z nejlepších na jaké jsme kdy kápli. Dali jsme pořádný oběd, pár piv a vydali jsme se směrem na Český Šternberk. V polích za vesnicí prudce přibylo sněhu, bylo ho tu po kolena. Silnice po které jsme ale šli byla protažená a tak se šlo pohodlně. Přešli jsme po mostě dálnici, kus za ní jsme zapadli do lesa a za chvíli jsme už stanuli na kraji Šternberka. Neváhali jsme a zašli jsme si posedět do restaurace pod hradem. Tady Grepa kápnul na svého kamaráda a během chvilky se rozhodl že s ním vyrazí do Prahy. Ani nám se nechtělo ve Šternberku zůstávat, počkali jsme tedy na nejbližší vlak a vyjeli jsme směrem na Zlenice. Ve vlaku jsme vytáhli kytaru a pořádně si zabékali. Ve Zlenicích jsme se rozloučili s Grepou, ten jel dál na Prahu. My jsme zapadli do hotelu Kormorán. Přívětivý personál nám dovolil hrát na kytaru a tak jsme poměrně hlučně odehráli něco málo z písní které umíme. V noci jsme se pak vydali přes vesnici Lštění směrem k Čerčanům. Na kraji Čerčan jsme se ulágrovali ve starých odstavených železničních vagónech.

Ranní mráz nás dost brzy vytáhl ze spacáků. Jak už to bývá, obvykle když odjíždíme domů, vyjasní se. A tak tomu bylo i teď. Došli jsme po kolejích na nádraží a vlakem jsme pak odjeli domů.