10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Zakšín - Blíževedly v létě 1992

JasnoJasno JasnoPolojasno ProměnlivéProměnlivé ZataženoZataženo DéšťDéšť (8 dní) (34 km) Před 26.lety a 5.měsíci Červenec 1992
Na skalní vyhlídce Rač
Když se naše parta dala na jaře roku 1990 dohromady a hned první léto jsme vyrazili jsme vyrazili na týdenní vandr, položili jsme tak základ každoročním tradičním vandrům, tzv. "tejdeňákům" . Od té doby jsme pravidelně na začátku prázdnin sbalili spacáky, celty a bágly a vyrazili jsme na celý týden někam do přírody. Tato naše tradice se držela až do roku 1997, kdy jsme vyrazili naposledy. Pak rodinné a jiné důvody už znemožňovaly většině party vyrazit na takhle dlouhou dobu a vandry se od té doby omezily spíše na víkendy. V roce 1992 jsme tuhle akci úspěšně naplánovali a mohli tak vyrazit na celý týden. Dohodnuto bylo, že vyrazíme druhou sobotu v červenci a vydržíme pokud možno až do následující neděle. V plánu bylo že pojedeme do severních Čech, mezi pískovcové skály nedaleko městečka Dubá. Kromě mě (tedy Lávy) přislíbil účast také Unkas, Džarda, Karlik, Pictus a Píba. Tenkrát jsme ještě jezdívali v kovbojském, nasadili jsme tedy manšestráky, džíny, košile a klobouky a v sobotu ráno jsme vyrazili na metro.

Měli jsme spicha na Opatově, kde jsme chvíli počkali na Pictuse a vyrazili jsme dál. Na autobusovém nádraží Florenc jsme počkali asi hodinu na autobus a namáčkli se na poslední volná místa. Cesta přeplněným autobusem nebyla zrovna nejpříjemnější, byli jsme proto rádi že jsme v Zakšíně konečně vystoupili. Kam jinam se stavit, když stanice je přímo u hospody . Proběhl nějaký ten nápoj, dlouho jsme se nezdrželi a mazali jsme si užít stoupák nahoru na Pustý zámek. Je to kopec tak průměrně strmý, zato však pořádně dlouhý. A v poledním vedru jaké právě nastávalo to nebylo zrovna to pravé. Nicméně jsme kopec úspěšně zdolali, bez litrů potu se to ale neobešlo. Zašli jsme ještě kus mezi skály a zapadli do známého kempu. Tady byl stín a poměrně příjemně. Lenošili jsme až do pozdních odpoledních hodin, Pictus se pak pustil do přípravy jeho vyhlášeného guláše. My jsme zatím skočili pro vodu a tím jsme si prošli další stoupáček. Večer pak probíhal za zvuku kytar. Nastala horká letní noc.

V neděli jsme nikam nespěchali, zůstávali jsme na Pusťáku. Mohli jsme tedy prolenošit celý den. A taky jsme toho patřičně využili. Celý den jsme se courali po okolí, zašli se podívat na skalní vyhlídku Rač, skočili do kotlíku a čutor pro vodu a opět se vrátili zpátky do kempu. Zásob jídla jsme měli dost, přece jen nám ale chybělo trochu chmelu. Unkas s Píbou se tedy obětovali a skočili dolů do hospody pro nějaký ten osvěžovák. Sice lahváče dole pobrali úplně studené, nahoru je donesli už pěkně teplé. Nevadí, stejně chutnaly. Navečer přišla ke slovu pro změnu pánev a na ní skončila směs od všeho trochu z našich zásob. Ani už nevím co to všechno bylo, ale Pictus se ve vaření opravdu vyzná a tam jsme vypucovali pánev úplně do sucha. Večer to chvíli vypadalo na malou dešťovou přeháňku, nakonec ale ani nekáplo a tak jsme mohli zůstat u ohníčku pod širákem.

Vstávali jsme poměrně časně, dneska jsme už chtěli ujít nějaký ten kilometr a dojít na skalní hrádek Čap . Po zdlouhavém zatočení spacáků do uesek jsme se vydali na pochod. Seběhli jsme kopec do Zakšína a tam jsme na chvíli zaparkovali na autobusové zastávce naproti hospodě. Vedle hospody býval tenkrát ještě otevřený krámek se smíšeným zbožím, což se hodilo k doplnění zásob, především jídla. Obtěžkáni konzervami jsme se vydali na pochod směrem k vesnici Pavličky. Šli jsme po žluté turistické značce kopírující tok Zakšínského potoka. Začínalo opět pražit slunce a nám nebylo lehko při pomyšlení na kopec nahoru na Čap, který nás ještě čekal. V Pavličkách jsme hodili zběžný průzkum jestli nenajdeme nějaký krámek, nebylo po něm ani vidu ani slechu. Dotaz u místních usedlíků jeho neexistenci potvrdil, doporučili nám ale ať se stavíme druhý den v deset dopoledne, to prý jezdí pojízdná prodejna. Vyrazili jsme tedy dál, u pramínku nabrali dostatečné zásoby vody a šli si vyšlápnout ten dlouhý stoupák. Tenkrát v devadesátém druhém byl ten výšlap do kopce zpříjemněn krásnými pohledy na Čapskou palici. Cesta totiž vedla z poloviny pasekami, dnes již zarostlými a tak již palice z cesty vidět není. Co jsme dole vypili, při cestě nahoru jsme vypotili. Chvíli jsme se zdrželi nahoře na hradě, pak jsme slezli dolů a ubytovali se pod jedním malým převískem. Netuším proč právě pod ním, když nedaleko je jeden krásný, pohodlný a velký převis. Zašli jsme na dřevo, rozdělali ohníček, ohřáli konzervy a natáhli se do písku. Nakonec přece jen ten převis nebyl tak nepohodlný.

Ráno jsem vyrazil spolu s Unkasem a Píbou do Pavliček chytit pojízdnou prodejnu. Kupodivu měli poměrně bohatý výběr podle našeho vkusu, sehnali jsme všechno co jsme potřebovali. Dole u studánky jsme ještě nabrali vodu do všeho co jsme u sebe měli. Kopec nahoru dnes nebyl tak hrozný, nesli jsme menší náklad a dnes nebylo takové vedro. Pictus se opět pustil do svých gurmánských specialit a my ostatní se vyrazili kouknout po okolí. Přestože byl červenec, našli jsme i nějaké houby, které se pak následně staly ozdobou Pictusova výtvoru. Jako obvykle jsme si smlsli, ten chlap dokáže uvařit lahůdku doslova z ničeho. Odpoledne jsme si šli prohlédnout blízké okolí, hrad a přilehlé skály. Na skalách jsme narazili na hojný výskyt brouka zvaného Mravkolev. Je to brouček který si vyhloubí jámu v písku a čeká zahrabaný na jejím dně. Nic netušící mravenec nebo jiný hmyz do jámy sklouzne a po kluzkých stěnách se mu nepovede se vydrápat ven. A Mravkolev má pak hody. Hodně dlouhou chvíli jsme vydrželi sledovat jejich počínání. Odpoledne se od západu přihnaly první mraky dávající tušit, že přijde déšť. Natahali jsme tedy co nejvíce dřeva pod převis a zabezpečili se proti větru. Nebylo to potřeba, lehký deštík sice přišel navečer, ale moc dlouho netrval. A krásně se vyčistil vzduch. Závan svěžího vzduchu nám přinesl i lepší náladu a tak jsme hráli na kytary hodně dlouho do noci.

Čekala nás ve středu dlouhá cesta, chtěli jsme dorazit až na hrad Helfenburg . Po snídani jsme vyrazili po zelené značce do Čapského dolu a odtud potom po modré do vesnice Obrok. Doufali jsme že tam najdeme nějaký otevřený krámek, nebo hospůdku. Nic z toho se nám ale nesplnilo. Vyslali jsme tedy průzkumnou výpravu v podobě Unkase a Píby do nedalekých Domašic, vrátili se ale za hodinu opět s nepořízenou. No jo, budeme se holt živit tím co máme u sebe a co les dá. Po modré jsme tedy vyrazili dál do Kravího dolu a k Tisícovému kameni. Opět sílil polední žár. Stoupák nahoru na Husí cestu nebyl tak hrozný, v lese byl totiž v těch místech stín. Po Husí cestě jsme pak dorazili do Skalky. Tam nás čekalo překvapení v podobě otevřené hospody a nedaleké požární nádrže. V hospodě nás zazásobili vším potřebným a my se rozvalili u malého umělého rybníčku na návsi. Neodolali jsme a pořádně se tam vykoupali. Jééé, to byl fajn, to jsme potřebovali !! Bylo teprve brzké odpoledne a tak jsme nevyrazili na hrad přímou cestou, ale po silnici jsme zašli do vesnice Ostré. Tam se nám povedlo najít hospůdku, stavili jsme se tedy na jednom. A pak už nás Píba s Unkasem vedli údolím směrem k Hradu. Helfenburg je neskutečně krásná zřícenina hradu. Když jsme dorazili na hrad, už nastával večer. Trochu jsme doufali že tam někde přespíme, tenkrát ale nějaká skupinka zamkla hlavní bránu a bylo po ptákách. Vylezli jsme tedy na kopec vedle hradu a tam se ulágrovali. Sice jsme se těšili na hrad, tady jsme měli ale malou odměnu v podobě krásného výhledu na zmíněnou zříceninu. Rozdělali jsme malý ohníček aby jsme si ohřáli jídlo a nechali ho vyhasnout. Brzy jsme usnuli.

Vzbudila mě vosa. Potvora si vybrala za cíl mojí otevřenou pusu, když jsem se ale nedal a rychle jí instinktivně ve spánku zavřel, odměnila mě za to žihadlem přímo do rtu. Průser, někdy po žihadlech pěkně oteču. Pomohla však cibule, Pictus jí měl naštěstí čerstvou a tak jsem za hodinu ani nepoznal, že mě něco zoblo. Díky mé příhodě jsme vstávali dost brzy a tak jsme se tu moc nezdržovali a vyrazili na cestu. Alespoň jsme mohli překonat otevřený úsek cesty směrem na Blíževedly před tím, než opět začne naplno pálit slunce. V Blíževedlích jsme chytili otevřený krám se smíšeným zbožím, koupili jsme tedy nezbytné zásoby a pokračovali směrem k Ronovu. Původně jsme chtěli spát nahoře na hradě, pohled na ten ostrý kuželovitý kopec nás ale odradil a tak jsme zůstali pod kopcem u jedné staré zrušené myslivecké střelnice. Tady jsme rozbili další tábor. Odpoledne jsme Džardu s Karlikem zanechali na stráži u věcí a vyšli se podívat nahoru na Ronov. Kopec je to tedy pěkný, bez batohu se dá ale celkem dobře vyšlápnout. Výhled nahoře je překrásný, ten rozhodně za tu námahu stál. Kochali jsme se pohledem na kraj asi hodinu a pak jsme seběhli dolů. Chopili jsme se kytar a Pictus s Unkasem vařečky. Snesla se tma a my se nedlouho potom odebrali do říše snů.

Teď už jsme nikam nespěchali, byli jsme skoro u cíle našeho putování. Zbývalo dorazit na zbytky hrádku Hřídelík, ležící kousek od vesnice Blíževedly. Dopoledne jsme se tedy zvedli a pomalu se vydali ke zmíněné vesnici. Opět jsme navštívili krám, po něm pak hospodu Pod Ronovem, zvanou v poslední době U nechuťáka. Název je to docela výstižný. Pak jsme vyrazili ke Hřídelíku. Tábor jsme rozbili na náhorní plošině uvnitř hradeb. Natahali jsme ze vzdáleného lesa nějaké dříví, rozdělali táborák a nechali pak plameny povadnout. Nad žhavým uhlím jsme pekli maso a moc si na něm pochutnali. Večer jsme zašli ještě na jedno do hospody. Dali jsme opravdu jen jedno, vrátili se na hrádek a zalezli do spacáků.

Byla sobota a my hodlali celý den zůstat na místě. Přes den jsme zaběhli na chvíli do vesnice a pak na průzkumnou výpravu k rybníku do Stranného. Při cestě nazpátek se pomalu začaly honit mraky a vypadalo to že na závěr vandru zaprší. Nahoře na hradě jsme dojídali poslední zbytky jídla a hráli na kytaru jednu písničku podle zpěvníku za druhou. Bylo nám smutno, vandr pomalu končil a nám se domů nechtělo. A do toho symbolicky začalo večer ještě pršet. Sbalili jsme tedy tábor z horní plošiny a přesunuli se pod převis přímo pod hradem. Poslední večer byl tedy smutný a deštivý. Pod převisem se nám už nechtělo hrát ani zpívat, zalezli jsme tedy do spacáků a brzy jsme usnuli.

Neděle už byla jen ve znamení k odjezdu. Sbalili jsme saky paky a vydali se na vlak. Motorák a rychlík do Prahy pak ukončily tento vandr, při kterém jsme měli velké štěstí na počasí a který se povedl se vším všudy. To byl tedy tejdeňák z roku 1992 .....
V kempu nedaleko Pustého zámku Převis pod Čapem Karlik u rozcestníku u Rače Spíme u staré střelnice pod Ronovem Na hradě Ronov Džarda s Lávou na Čapu Džarda s Karlikem na Hřídelíku Na cestě Kravím dolem Na skalách na Pustém zámku Společné foto na Rači
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   12.2.2008  |  Přečteno: 2990x  | Mail Printer
10 souřadnic ke stažení.

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 8x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

2.12.2018 | Lahvic

Z důvodu hackerského útoku na moje druhé stránky o opev ... [více]

21.10.2018 | Lahvic

Ještě toho trochu :-D :-D ... [více]

14.10.2018 | Honza

Jo, rakvičky, věneček,... a ještě kozí mlíko se sifónem ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 540133
Přístupů dnes : 132
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 2

Kalendář

Dnes je:

Středa, 19.12.2018

<<12 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144