Trampská osada Minessota

Když na konci druhého únorového týdne roku 2008 předpověděly rosničky krásné počasí, nechali jsme se s Medelákem zlákat k výjezdu na nějaký předjarní vandr. Protože se naše sólíčka před začátkem jara stávají pomalu ale jistě tradicí, oba (Láva) jsme se hned rozhodli, že v polovině února vyrazíme. Oblíbili jsme si trasu od Kladna, přes Srby, Doksy, Dolní Bezděkov, Bratronice a Nižbor do Hýskova. Šli jsme tudy už mnohokrát v minulosti, líbí se nám tu a proto vandr do těchto míst byl jasnou volbou. Nikam moc nespěcháme a tak nám to vychází na dva dny klidného nenáročného pochodu. Chvíli se rozmýšlel ještě Džarda že by s námi vyrazil, přepadla jej však nemoc a proto jsme tedy zůstali s Medelákem osamoceni. Ještě před odjezdem se předpověď počasí tvářila velmi příznivě a slibovala nástup jarního počasí. Trochu jsme tedy podcenili přípravu a vyrazili bez oblečení do extrémního počasí. Brzy jsme měli poznat, že věřit rosničkám se ne vždy vyplácí.

V práci jsme si na pátek vzali dovolenou, mohli jsme tedy vyrazit už ve čtvrtek odpoledne. Původně jsme počítali, že z práce sjedeme rovnou ke mně, tady skočím do maskáčů, následně k Medelákovi a pak vlakem dorazíme do Prahy na Hlavák. Pohled na internetové jízdní řády a rázem bylo všechno jinak. Vlak požadovaným směrem jel za hodinu, na další bychom čekali více jak tři hodiny. Medelák tedy rychle sjel domů, honem zpátky autem na Jižňák a už jsme mazali na metro. Stihli jsme vlak úplně parádně, asi pět minut před odjezdem. Ve vlaku jsme dali dlabanec a za chvíli jsme už vystupovali na nádraží Kamenné Žehrovice. Naše další kroky nás vedly do vesničky Srby, kde jsme v minulosti objevili perfektní hospodu u hřiště. I dnes byla otevřená a její dvanáctistupňové pivo se dá počítat k nejlépe natočeným v kraji. Poseděli jsme až do doby, kdy za posledním místním štamgastem zapadly dveře. Výčepní se držel hesla že když jsou v lokále hosté, domů se neodchází. Druhý den byl ale ještě pracovní, proto jsme ho dlouho nezdržovali a vyrazili vstříc chladné noci. Nocování jsme si nalezli v nedalekém krmelci pro zvěř.

Probudilo nás ranní světlo a kapky do tváře. Krmelec byl totiž krytý před deštěm padajícím shora, proti sněhu unášenému větrem ze strany nebylo ale kromě našich celt obrany. Příliš to nevadilo. Medelák stejně drkotal zuby a nechtělo se mu už spát. Sníh sice po chvilce přestal padat, zato se citelně ochladilo. Hned jsme si na lihovém vařiči uvařili dvě čínské polévky a tím se trochu zahřáli. Bylo to však málo a proto jsme si uvařili ještě grog, který byl pro nás pravým požehnáním. Sbalili jsme naše nádobíčko a pomalu jsme se po silnici vypravili směrem k obci Doksy. I tady jsme z minulosti věděli že je tady dobrá hospoda a my potřebovali někde načerpat trochu tělesného tepla. Chyba lávky, restaurace měla sanitární den. Rychlý dotaz u místních usedlíků a rychle jsme vyrazili k náhradnímu řešení v podobě motorestu Na Plůtku. Tady jsme se konečně uchytili, poseděli, popili a vyrazili jsme dál. Prošli jsme vesnicí a zamířili na Družec. Začalo pořádně foukat. Za Družcem jsme se na chvíli zastavili za gastro - pauzu, rychle do sebe vpravili kus špeku a kvůli ostrému větru brzy razili dál. Na chvíli jsme se zastavili u atypického bunkru pod silnicí za obcí Dolní Bezděkov, doufajíce, že za náspem silnice najdeme úkryt před studeným větrem. Jen jsme se však najedli, ohřáli grog a už jsme zase šli rozhýbat křehnoucí klouby. Dorazili jsme konečně do vesnice Bratronice a zamířili do hospody pod náměstím. Místní, včetně personálu, nás velmi přátelsky přivítali a hned bylo jasné, že se tu zdržíme. Tady nám bylo dobře. Trvalo to sedm grogů u Medeláka a sedm piv u mě, než jsme se odhodlali na další pochod k našemu dalšímu nočnímu ležení. Byl čím dál tím větší mráz, stoupák od Bratronic nás ale zahřál. Zapadli jsme do lesa, našli příhodné místečko na spaní a rozdělali malý ohýnek. Po drobné večeři jsme zalezli do spacáků a brzy nevěděli o světě.

V noci mě probudila děsivá zima, přestože mám poměrně kvalitní spacák. Příčina byla jednoduchá, zip na spacáku se mi rozepl až do úrovně pasu, já měl na sobě jen tričko s krátkým rukávem a holá záda. A k dovršení smůly se zip zadrhl. Dobrých deset minut jsem s ním zápolil než konečně začal fungovat a umožnil mi tak dospat v relativním pohodlí do rána. Probudil mě Medelák vyluzující směsici zvuků. Do jeho drkotání zubů se mísilo praskání ztuhlých kloubů a marná snaha zapálit zmrzlými prsty zapalovač. Naštěstí jsem měl jeden v kapse a tak za chvíli plápolal malý oheň. To jsme potřebovali, zima byla veliká. Zcela naprázdno vyzněla snaha napít se z čutory, voda se proměnila v led tvrdý jak kámen. Jediné co zůstalo tekuté byl rum, který sice nezmrzl, ale z řídkého skupenství se proměnil v kapalinu, hustotou podobnou se sirupem. Větší množství rumu jsme zvrhli do ešusu, trochu osladili a výsledek trochu nadneseně nazvali grogem. Když jsme se najedli a zkonzumovali obsah ešusu, začali jsme pomalu balit. Občas vysvitlo slunce a občas přišla hustá sněhová přeháňka. Ale hlavně byla zima až praštělo. Vydali jsme se na pochod, ušli asi kilometr a zastavili se u lesního odpočívadla. Znovu jsme trochu pojedli a dopili zbytek rumu. To už nám bylo tepleji. Dorazili jsme do Nižboru a šli se trochu "osvěžit" do hotelu Praha. Dali jsme dva kousky a vydali jsme se po silnici směrem na Hýskov. Ve Stradonicích jsme se na chvíli zastavili u lávky přes Berounku a řekli si, že dáme krátký odpočinek. Svítilo v tu chvíli slunce a my oba na hodinu a půl usnuli na holé zemi, opřeni o květináče zabraňující vjezd autům na most. Probudili jsme se a zjistili, že se nacházíme ve stavu blízkému podchlazení. Do svalů se jen velmi neochotně začala vracet krev a my jen velmi obtížně nutili svoje údy k pohybu. To byla taky kravina tam usnout, vždyť mohlo být tak sedm stupňů pod nulou! Zmrzlé končetiny se brzy začaly ozývat pálením. To už jsme dorazili k hospodě u jezu v Hýskově. Pohled na nástěnku před vchodem nás trochu zaskočil, dnes tu měla být vesnická zábava. Naši kamarádi z výčepu nás ale ochotně vpustili dovnitř. Po pár horkých česnečkách jsme konečně trochu roztáli. Vydrželi jsme tu až do nočních hodin a po půlnoci vyrazili do tunýlku, cíli naší cesty. Venku byla příšerná zima. Všechno jiskřilo pod nánosy omrzlice, potok byl beznadějně zamrzlý. Zalezli jsme do spacáků a snažili se co nejrychleji usnout.

Probudili jsme se poměrně brzy. Nemělo cenu se pouštět do žádných větších akcí, ihned jsme se sbalili a co nejrychleji vyrazili směrem k nádraží. Mráz byl až to praštělo. Vždyť jsme také po našem příjezdu do Prahy na Meteopresu zjistili, že na Berounsku bylo 15 stupňů pod nulou. V nádražní čekárně jsme trochu rozmrzli. Nadávali jsme si na podcenění zimní výbavy, vždyť se například mě doma válí úplně nový vaťák. Ve vlaku na Prahu jsme se snažili trochu pojíst špeku, ten jsme ale museli nejdříve rozmrazit na topení. Dojeli jsme do Prahy a těšili se na vanu teplé vody.