Trampská osada Minessota

Unkas byl koncem jara roku 1995 se svou přítelkyní Monikou na výletě po Benešovsku a zavítal také do okolí Postupic. Objevil malý rybníček Lísenec a nadhodil nám, že bychom tam mohli jet někdy na vandr. Prý by tam mohlo být dobré koupání. Nápadu jsme se okamžitě s Džardou chytli a spolu s Grepou přislíbili účast hned následující víkend. Předpověď slibovala na víkend krásné letní počasí, podcenili jsme tedy protidešťovou přípravu a vyrazili jen tak nalehko. Měli jsme na to doplatit. Ale nepředbíhejme. V páteční odpoledne jsme se tedy sešli s Unkasem a Monikou v Uhříněvsi na nádraží a zamířili vlakem směrem na Benešov. Hned nám jel přípoj na Trhový Štěpánov a zanedlouho už cedule na jednom z nádraží hlásila Postupice. Od vlaku je to ještě asi kilometr do vesnice, ten jsme zmákli pomalu v poklusu, neboť se přihlásila žízeň. Nalezli jsme hospodu na náměstí a obsadili výčep. Nejdříve jsme dali pár piv, když jsme ale zahlédli že se venku zatáhlo a spustil se déšť, přešli jsme na rumy. Na zahřátí. Pomalu se setmělo a my museli vyrazit najít někde místo na spaní. Džarda do sebe na závěr vdechnul deci rumu a mohlo se jít. Cestou jsme pořádně promokli a když jsme dorazili k rybníku, nikde ani stopa po nějakém seníku nebo krmelci. Jen veranda chatičky. Usídlili jsme se tam, vítr však zanášel provazy vody až na nás. Už jsme se smiřovali s faktem že tuhle noc pořádně promokneme, když tu někdo vzal za kliku chatičky. Bylo otevřeno. V tu chvíli vysvobození z nepříliš dobré situace. Vlezli jsme dovnitř a ustlali si na zemi. Rum nás hned zmohl a my usnuli jak zabití.

Vzbudil jsem se první, vylezl ven a dal si na zápraží cigáro. Oproti včerejšku se počasí dost výrazně vylepšilo, mraky byly fuč a vycházelo slunce. Ani jsem nestihl dokouřit, když tu se na louce objevilo bílo-zelené auto. Policajti! Past sklapla, šli rovnou po nás. Vylifrovali nás ven, prohledali, nechybělo ani varování se služební pistolí. Když zjistili že jsme v chatě opravdu jen přespali, stali se z nich docela přátelští lidé. Ale sebrat nás museli, přeci jen jsme vlezli do cizího majetku. Dorazil majitel chaty a zjistil že se nic neztratilo. Nás pak nakládali do aut a odvezli si nás na stanici do Vlašimi. Tam se všechno sepsalo a zhruba po hodince nás opět pustili. Sedli jsme tedy opět na vlak a vrátili se opět do Postupic. Hospodě už jsme se vyhnuli a zamířili jsme rovnou k rybníku. Tentokrát jsme se ulágrovali na břehu. Slunce teď pálilo, voda byla jako kafe a my se alespoň mohli pořádně vykoupat. Až do večera jsme se poflakovali na místě a když zašlo slunce za obzor, padla na nás únava a my se ani nesnažili najít pohodlnější místo na spaní a ustlali jsme si přímo u vody.

Neděle byla ve znamení odjezdu, došli jsme na nádraží a vlakem vyrazili na Prahu. Asi po 14-ti dnech jsme ještě jednou museli na obvodní oddělení policie, spis se uzavřel a my dostali předvolání na obecní úřad kvůli dořešení. Ten to s námi vyřešil pokutou a přestupkem "použití cizí věci".

I kdyby padaly z nebe trakaře, už nikdy ani nevlezeme na zápraží nějaké chaty. Raději budu celou noc moknout, než pak trávit hodinu u výslechu a pak lítat po úřadech!