Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Bez sněhuGermany France United Kingdom

Lužná u Rakovníka, Požáry, Zbečno ...

JasnoPolojasno ProměnlivéProměnlivé VítrVítr SníhSníh (4 dny) (26 km) Před 16.lety Březen 2008
Posezení v pozadí se studánkou
Severozápadní část Křivoklátska byla pro nás na počátku roku 2008 dosud neznámou oblastí. Už delší dobu zela v našich hlavách myšlenka vyrazit do zmíněných míst průzkumným vandrem. Nějaký ten rok nazpátek jsem společně s Medelákem pravidelně mířil od Kladna po Nižbor při našich tradičních předjarních čundrech, při kterých jsme chráněnou krajinnou oblast u Křivoklátu míjeli při jejím východním okraji. Důvodem nezvyklé trasy nebyla žádná trampsky idylická místa ani krásy tamní krajiny, do těchto míst nás o čtyři roky dříve dovedla potřeba zmapovat průběh zničené pevnostní linie zvané Pražská čára, jejíž pevnůstky byly před válkou budovány jako druhé obranné postavení na širokém perimetru hlavního města. Krátce po okupaci byla většina takzvaných řopíků zničena. Jejich pozůstatky jsem od počátku druhého tisíciletí aktivně vyhledával. Svoje vojensko-historické zájmy jsem postupem několika následujících let rozšířil o pátrání po odbojových činnostech v Protektorátu a první vlně parašutistů z Londýna. Tak mi v hlavě uvízly jisté Požáry. Když jsme pak při pohledu na mapu při plánování našeho průzkumného vandru na Křivoklátsko uviděli zmíněný název, jeden z cílů našeho následujícího putování jsem nastavil právě tam.

Na takovou výpravu se hodil nejlépe prodloužený velikonoční víkend v druhé polovině března roku 2008. Akci jsme pojali jako vietnam ve snaze trochu minimalizovat pozorování našich postav okolím a zároveň trochu oživit starou vandrovní tradici. Ukrývání před zraky okolí se nám mělo vyplatit, leč nepředbíhejme. Z důvodu absence papírové mapy a neexistence mapy elektronické v tehdy ještě relativně primitivních mobilních přístrojích jsem vytyčil několik orientačních bodů v mapě v počítači a uložil je do outdoorové navigace, kterou jsem využíval k vyhledávání pozůstatků po předválečném opevnění i geocachingu. Nyní nám body měly ukázat cestu. Už od počátku plánování bylo jasné, že jedeme pouze ve dvou. Den před odjezdem jsem v obchodním domě zakoupil jeden a půl litru rumu, zatímco Medelák pořídil stejné množství v jiném. A pak přišel pátek, 21. března 2008.

Na palubě osobního vozu jsem mířil z práce k domovu a cestou se stavil v oblíbeném řeznictví k dokoupení potřebných živin v tuhém skupenství. Medelák mířil pro vandrovní věci do Uhříněvsi, vlivem pátečních dopravních kolon však ke mě na Jižní město přijel nad očekávání později. Následoval pochod na podzemní dráhu s výstupem na Hlavním nádraží a zrychlený pěší přesun na nádraží Masarykovo. Spěšný vlak na Rakovník jsme doběhli na poslední chvíli a nestihli proto svlažit hrdlo u stánku blízko perónu. Jízda netrvala dlouho a po necelé hodince jsme vystupovali v Lužné u Rakovníka. Prvotním naším cílem bylo najít restauraci. Nemuseli jsme hledat dlouho, jedna na nás vykoukla hned za nádražní budovou. Bylo přesně 17:41, když jsme zapadli dovnitř. V úplně plné hospůdce jsme našli poslední dvě místa na sezení, přičemž parta třech čundráků co přišla nedlouho po nás už dávala pivko "na stojáka". Osm dvanáctistupňových Krušovic pozvedlo náladu a zatemnilo paměť, o konečném jejich počtu a případném zakončení pomocí destilátu již obsah mojí lebeční kosti informaci nevydává. Díky zapnutému trasovému logu v navigaci Garmin máme ale přesný časový údaj o našem opuštění restauračního zařízení. Ve 22:13, tedy po čtyřech hodinách a dvaatřiceti minutách od chvíle kdy jsme vzali za kliku u dveří při příchodu do restaurace, jí naše alkoholem povzbuzené postavy opustily. Cesta k nejbližšímu lesu už po cestě nebyla dlouhá, ležení jsme rozložili mezi dva smrky, v lese nedaleko železniční trati. Přístřešek z plachty jsme ještě z posledních sil doplnili stěnou z maskovací sítě a pak už se odebrali do spacáků.

Potřeba zbavit tělo nadbytečných tekutin mě vytáhla ze spacáku kolem deváté hodiny ranní. Slunce už prosvětlovalo les a pomalu zahánělo ranní mrazík. Do spacáku jsem se už nevrátil, zvítězila snaha nasát ranní předjarní atmosféru i neochota absolvovat znovu nutnost nasazovat na nohy vymrzlé kanady. Čapnul jsem tedy navigaci a vydal se k železniční trati, kde byla ukrytá schránka hry geocaching. Krabičku jsem s pomocí přístroje úspěšně nalezl a poté se chvíli kochal pohledem na seřazené parní lokomotivy v místním muzeu. Snaha vyfotit je vyzněla naprázdno, neboť můj telefon měl nějaký problém s paměťovou kartou. Že se žádná fotografie neuložila, jsem zjistil až po příjezdu domů. Cestou zpět k našemu ležení se mi naskytla příležitost vyzkoušet si první ukrytí vůči zraku místních obyvatel a před procházejícími dvěma místními důchodci jsem zapadl do příkopu. Spolu s mým návratem opustil Medelák říši snů, potáhl z cigarety a po zrychleném opuštění spacáku odložil obsah močového měchýře na nedaleké jehličí. Nedlouho poté kolem nás prošla skupinka oněch tří čundráků, se kterými jsme se potkali předešlého večera v restauraci. Rozebrali jsme přístřešek a vedle rozdělali malý ohýnek, který vytvořil pečenou krustu jitrničkám k snídani a ohřál dostatek vody na tři ranní grogy.

Následovala příprava na další cestu. Pomalovali jsme tváře maskovacími barvami, navlékli si maskovací sítě a zamířili lesem východním směrem. První cíl cesty byl u pramene Merklovka, kam jsme dorazili před polednem. V místě jsme vyhlásili stopku ukrývání, neboť u pramene byl celkem čilý provoz. Seděli jsme, pojedli něco málo z konzervované stravy, popili několik grogů, slunce nás hřálo do zad a bylo nám dobře. Z původně zamýšlené krátké přestávky to byly regulérní dvě hodiny posezení. Nabrali jsme zásobu železité vody z pramene a zamířili jižním směrem k silnici. Tu přejít nepozorovaně byl trochu oříšek. Hlavní tah na Rakovník nemá o provoz nouzi. Nějakou chvilku jsme leželi v lese vedle silnice a vyčkávali na vhodný okamžik k přeběhnutí silnice. Vtom po silnici přišla osamělá žena a začala studovat jízdní řád na autobusové zastávce, jen několik kroků od nás. Když zjistila, že prostředku hromadné přepravy osob se v těchto místech toho dne nedočká, odešla po silnici směrem k Lužné, aniž by si všimla, že jí pozorovaly z malé vzdálenosti zpod maskovacích sítí dva páry očí. Pak přišel okamžik, kdy zprava ani zleva nejelo žádné auto a my rychlým během překonali silnici.

Další naše kroky pak vedly po cestě k místní hájovně, u které jsme opustili značenou stezku a vydali se vzhůru do celkem prudkého a táhlého kopce, na jehož temeni jsme museli dát krátkou přestávku u místního seníku. Sotva jsme začali klesat cestou dolů k Belšance, ozval se za mlázím před námi mužský a vzápětí ženský hlas. Okamžitě jsme uhnuli z cesty a plácli sebou do borůvčí necelých deset metrů od cesty. Maskovací sítě fungovaly skvěle. Mladý pár zjevně zaslechl náš rychlý přesun do lesa, ovšem příčina hluku jim zůstala neznámá. Sledovali jsme, jak oba nakukovali zpoza mlází do lesa, načež slečna opustila prostor poněkud zrychleně. Maník ještě chvíli váhal, pak zkusil hodit do lesa kámen, který však mířil několik metrů za nás. Nedostalo se mu adekvátní odezvy a nakonec se rychlým během pustil po cestě dolů, kde oba nasedli do auta a odjeli. Na jejich úkor jsme se samozřejmě královsky bavili.

Netrvalo dlouho a opět jsme využívali maskování. V rychlém tempu nakládala osádka automobilu zaparkovaném v lese vytěžené dřevo do nákladového prostoru. Měli celkem naspěch, hromádka dřeva se brzy přesunula do útrob auta, přičemž jeden z chlapíků se vydal pro další ještě kousek dále do lesa. Směrem k nám! Byli jsme bezpečně ukryti za nízkou smrčinou a maník naštěstí nešel daleko. Už jsme chtěli pokračovat obloukem do prudkého kopce po naší levé ruce, když chlapi uznali že mají dost, nasedli a odjeli. Měli jsme volnou, relativně pohodlnou cestu. V dalším stoupání ke Třem Stolům nám už pomalu začaly docházet síly a náš "vietnam" ustupoval trochu do pozadí na úkor dopředného pohybu. K hájovně Štýlovna U Pěti dubů jsme zamířili lesem vedle silnice, když pak les vlevo ustoupil poli, omezili jsme skrývání na pouhý ústup před blížícími se vozidly do příkopu a dále pokračovali po silnici. Polní cesta nad obcí Nový Dům byla lemována polámanými stromy, jasným znamením, že se tudy nedávno prohnal značně silný vítr. Když jsme po ní dosáhli okraje lesa, šipka přístroje nás dovedla k pomníku jakémusi bulharskému vojákovi a za ním ke krabičce hry geocaching. S občasným zmizením v lese před blížícím se autem jsme pokračovali po silnici k hájovně Pařeziny. Na kraj se pomalu začala snášet tma a my byli nuceni hledat místo na spaní. To jsme nalezli v lese, blízko jeho okraje, s perfektním krytím mladou smrčinou od silnice. Kousek od nás se nacházela Požárská pole, o kterých jsme v tu chvíli ještě nevěděli, že nás v budoucnu velmi ovlivní. Napnout přístřešek bylo dílem několika minut a brzy před ním zaplál oheň. Ten jsme udržovali záměrně nižší, přestože večerní chlad nabýval na intenzitě, potřeba neprozrazení naší pozice však byla vyšší. Když se úplně setmělo, pozorovali jsme zajímavý jev. Od pole na jihovýchodu k nám začínalo zářit intenzivní oranžové světlo a vypadalo to, jako by k nám po poli někdo mířil autem. Už jsme málem zadusili oheň ve snaze zabránit našemu prozrazení, když nám došlo, že zpoza horizontu vycházel Měsíc a díky lomu světla nízko nad zemí byl pohledově mnohem větší. Dali jsme několik večerních doušků grogu a brzy se vlivem únavy odebrali do spacáků.

Probralo mě zvláštní ticho. Zpod plachty nebylo slyšet ani šustnutí listu. Absence zvukových vjemů je v lesním porostu dost neobvyklým jevem, který mívá většinou jednu hlavní příčinu. Les byl zahalen nízkou sněhovou pokrývkou a další sněhové vločky se sypaly z těžkých tmavých mraků. Protože mě opět malá potřeba táhla neodbytně ze spacáku, nazul jsem kanady a vylezl zpod přístřešku. Do útrob vyhřátého spacáku jsem se již nevrátil a raději toulkou po okolí nasával onu zvláštní atmosféru, která ve mě před koncem března kupodivu vyvolávala jakési uspokojení. Než Medelák otevřel oči, stihl jsem ještě rozdělat menší oheň, na kterém se zanedlouho v hrnku vařila voda na první ranní grog. Během chvilky horká kapalina zmizela v mých útrobách a krátce poté už byl v šálku další, horký vodou naředěný a cukrem doslazený rum. Pomocí vonné esence linoucí se z plecháčku jsem probral kamaráda do stavu bdělosti a společně jsme obsah následně zkonzumovali. Sbaleno jsme měli rychle, ovšem než jsme se vydali na další cestu, stihli jsme popít ještě dalších pět grogů a posnídat z tenčících se zásob potravin. Také sněžit už postupně přestalo. Naše kroky směřovaly jižním směrem a byl konec všemu ukrývání. Po silnici jsme prošli kolem statku na Požárech a přes Písky klesali do údolí Berounky. S nadmořskou výškou ubývalo sněhu a dole ve Zbečnu už po něm nebylo ani památky. Cedule od plzeňského výrobce chmelového nápoje visící na stěně domu u mostu značila, že se za bytelnými dveřmi pod ní nachází útulný a vyhřátý lokál moc hezké hospůdky. Několik vteřin poté, co jsme vzetím za kliku zjistili otevření restaurace už výčepní před nás stavěl první ze čtyř zrzavých moků, které jsme stihli "polknout" během našeho asi hodinového čekání na vlak. Setkali jsme se zde také s našimi starými známými čundráky od Lužné, kteří nám trochu nasraně sdělili, že jejich večerní oheň byl objeven hlídkou CHKO a obnos z jejich peněženek doznal následně jisté újmy. Restauraci jsme opouštěli neochotně, nicméně od Rakovníku se blížil vlak, který nedlouho poté stavěl v Hýskově, kde byl náš operativně zvolený další cíl cesty. O půl hodiny později jsme brali za kliku v naší oblíbené hospodě u jezu v Hýskově. Kvalitní dlabanec o větším množství a několik piv nás dokonale rozsedělo. K večeru proběhlo vícero rund kořalek s místními štamgasty, nicméně jsem neudržel "krok" a potupně na hodinku složil hlavu na stůl. Probral mě Medelák před zavíračkou a zavelel k odchodu. Zamířili jsme k tunýlku pod železniční tratí a tam krátce po našem příchodu zabrali ku spánku.

Pondělní dopoledne se neslo ve znamení odjezdu k domovu. Obvyklá cesta pěšky do Berouna se tentokrát nekonala, mířili jsme opačným směrem k nádraží v Hýskově, kde jsme krátce počkali na vlak a na jeho palubě dosáhli Berounu pohodlným cestováním. Rychlík Jan Hus nás dovezl na Hlavní nádraží a metro pak k domovu.
Láva ohřívající jitrnici na ohni Přístřešek Po první noci I proti větru jsme měli zabezpečení První noc nás před větrem chránil tento přístřešek To bude mňamka Jitrnička Po cestě, Láva vpravo Láva na pochodu A jde se dál Sledování okolí Medelák První ze studánek Láva zezadu Maskovaný Medelák Míříme k další studánce Pauzinka u studánky Láva nabírající vodu Cedulka na prameni Maskovaný Láva Medelák s bojovými pruhy Příprava železitého grogu Studánka Merkovka Voda je opravdu pořádně železitá Čtenář Láva V mnoha hektarovém lese já položím lihvář zrovna do žvejkačky Někde tam je Láva, hledej ... Stavíme přístřešek Ranní grog Přístřešek druhého dne Medelák u ohýnku Láva s grogem Zasněžená smrčina Sníh ještě přibyde Kouřová clona Přivolávání vrtulníku Trochu pyrotechniky Zasněžené pole Láva v převlekáčích Les pod sněhem Pole u Požárů Medelák v bílém převleku A jde se dál Na cestě do Zbečna Silnice na Křivoklátsku Mlha v údolí Rybníček s menhirem na cestě do Zbečna Zahrádkáři Kersku Cyklovlak Vlak po bouračce Láva v hospodě v Lužné Posezení u studánky Popíjení grogu
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   6.11.2023  |  Přečteno: 61x  | Mail Printer
54 souřadnic ke stažení.

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 12x | Průměrná známka: 1.3

Výpravu do severní části CHKO Křivoklátsko jsme plánovali už dlouho, až teď v době prodlouženého velikonočního víkendu roku 2008 došlo k její realizaci. Akci jsme pojali jako Vietnam, to po našem znamená "vidět a nebýt viděn". V této oblasti je Správa CHKO poměrně aktivní a nerada trampy na svém území vidí. Často také vysílají do terénu svoje hlídky, které mívají za úkol lidi v maskáčích vyhledat. Vietnam se nám měl vyplatit, vyhnuli jsme se tak patrolám a měli tak větší štěstí, než skupinka která šla souběžně s námi a pozorným očím ochranářů a policii neunikla. Už bylo předem rozhodnuto že jedeme pouze ve dvou, tento druh výpravy nikoho kromě mě (Láva) a Medeláka neláká. Nakonec taky dobře, menší skupinka je v terénu mnohem lépe maskovaná než velká skupina lidí. Pro ortodoxní trampy mám ještě jednu nemilou zprávu, svěřili jsme se zcela do rukou navigačního systému GPS a nemajíce papírovou mapu nás vedla pouze šipka podle předem připravených bodů. Takže všechno jsme měli připraveno, v zásobě hromadu jídla a 3 litry RUMU a mohlo se vyrazit. Byl pátek, 21.března 2008 ...

Dorazili jsme z práce a Medelák se jel ještě nervovat do pátečních kolon směrem k Uhříněvsi. Kvůli nim přijel ke mě až po dvou a půl hodinách a měli jsme proto namále, abychom stihli vlak. Zrychlený vlak směrem na Rakovník jsme doběhli na poslední chvíli a ani nestihli koupit sobě na cestu pivko. Vlak projížděl téměř všechny stanice, proto jsme do Lužné dorazili po necelé hodince. Od nádraží jsme vyrazili směrem na město, do cesty se nám ale postavila hospoda slibující točené Krušovice. Cedule nás nemusela dlouho přemlouvat a zmizeli jsme za výčepem. Narváno, přece jen jsme ale sehnali dvě místečka u nějaké mladé rodinky. Zanedlouho přišla další banda čundráků, která měla namířeno úplně stejným směrem jako my. Znovu jsme se s nimi měli potkat o dva dny později ve Zbečně. Krušovická dvanáctka umí pěkně kopnout a my to měli zanedlouho poznat. Pamatuju si že jsem dopíjel osmý půllitr a pak už jen cestu do lesa. Co se dělo mezitím nevím, ani Medelák si to nepamatuje. Ranní pohled do peněženky nás ale ujistil, že bez placení jsme nevypadli. Kousek od kolejí jsme si na kraji lesa udělali ležení, postavili přístřešek a odebrali se do hajan.

Vstával jsem první okolo deváté hodiny, Medelák měl ještě půlnoc. Nechal jsem ho tedy ležet a vyrazil nalézt nedalekou schránku pro hru Geocaching. Ta mě přivedla do těsné blízkosti železničního muzea v Lužné, na místo s krásným výhledem na parní lokomotivy postavené venku. Nafotil jsem co se dalo, později jsem ale zjistil že můj telefon neviděl paměťovou kartu a fotky se proto neuložily. Po cestě nazpátek jsem zažil první Vietnam, musel jsem zapadnout do příkopu kvůli procházející dvojici důchodců. Medelák se po mém návratu akorát vzbudil, rychle jsme rozebrali přístřešek aby nikomu nepadl do oka a rozdělali malý ohníček. Ohřáli jsme si ke snídani jitrnice, zapili je několika grogy a nachystali se na další cestu. Pomalovali jsme si tváře maskovacími barvami, přes sebe navlékli maskovací sítě zvané hejkal a vyrazili jsme na cestu. Vyhýbali jsme se obydleným oblastem a turistickým stezkám a zamířili k prameni Merklovka. Tam jsme zasedli k obědu a vyhlásili dočasný stop-stav Vietnamu. Po čtyřech dávkách grogu jsme nabrali zásoby železité vody z pramene a vyrazili na další cestu. Tady jsme se už začali ukrývat naplno. Prošli jsme tunelem pod tratí a přiblížili se k státní silnici. Přejít jí nepozorovaně byl oříšek. Asi 10 minut jsme leželi v těsné blízkosti silnice a čekali na vhodný okamžik na přeběhnutí. Auta totiž v přehledném úseku před námi jezdila vysokou rychlostí a v poměrně značném množství. Že hejkal umí dokonale zamaskovat jsme se přesvědčili vzápětí, když po krajnici ve vzdálenosti asi 5-ti metrů od nás prošla nic netušící žena a začala studovat jízdní řád na autobusové stanici vedle nás. Už jsme si pomalu připravovali proslov co jí řekneme v případě našeho odhalení, paní nás ale přehlédla jak polabskou rovinu a odešla. Pak se našla příležitost a my prudkým tempem přeběhli silnici. Pokračovali jsme po turistické značce až k hájovně, tam se od ní odpojili a šli po lesních cestách k dalšímu vztažnému bodu naší trasy. Vyšlápli jsme si na kopec a objevili krásný seník. Když jsme začali klesat do údolí, měly naše schopnosti schovávat se projít další zkouškou. Znenadání jsme na cestě za křovím zaslechli mužský a ženský hlas a vzápětí kroky směrem k nám. Bleskurychle jsme zmizeli v hustém lese, připlácli se k zemi a zůstali nehybně ležet. Pár se zastavil asi 10 metrů od nás. Zřejmě mu neuniklo zapraskání větviček při našem přesunu do křoví a oba začali opatrně prohlížet les za námi. Slečna to vzdala a raději se rychle začala vzdalovat dolů z kopce. Mlaďas měl ale víc odvahy a nakukoval do lesa. Nezahlédl nás, přestože jsme od něj leželi jen několik kroků. Asi se domníval, že je v lese nějaké zvíře, sebral tedy dva kameny a hodil je do lesa za námi. Jasně jsme v jeho tváři četli strach. Když se nic nepohnulo, přepadly ho ještě větší obavy z neznámého a dal se na bleskurychlý úprk směrem dolů z kopce. Div se nepřerazil. Dole jsme pak zahlédli jak skáče do auta, rychle startuje a odjíždí do dáli.
"Ty vole, ten je posranej až za ušima, viděl jsi ho ??"
"Ten si cáknul do textilu !!"
"Zjevně nevěděl s kým, nebo s čím má tu čest. Jen jsem se bál aby jsme nedostali šutrem. "
"To šlo daleko za nás. Dělalo mi problém se netlemit. Ten do lesa jen tak nevkročí!"
Skrývání před civilizací ale nemělo ještě skončit. Po dalším kilometru chůze jsme narazili na sběrače dřeva. Auto v lese, rychle skládali dřevo natěžené v lese do kufru. Asi 10 minut jsme leželi nedaleko od nich a pozorovali hemžení. Poté jsme se oklikou snažili okolo nich projít, jeden z nich si to však zamířil naším směrem a proto maskovací hejkal zachraňoval opět situaci. Naštěstí se chlapík otočil dřív než nás mohl objevit. Vyšlápli jsme si další kopec a dorazili k hlavní silnici. Podél ní jsme šli lesem až k hájovně U pěti dubů, tady jsme vnikli na pole a vyhnuli se tak vesnici Nový Dům. Na polní cestě byly jasné známky nedávné vichřice, spousta stromů v aleji byla vytržena ze země a odnesena do pole. Sousta stromů byla přeražena vedví. Došli jsme do lesa a tam nebyla situace s polomem o nic lepší. Prohlédli jsme si pomník po padlém bulharském vojákovi a vydali se na další cestu podél silnice. Takto nepozorovaně jsme došli až k poli u statku Požáry. Jen tak pro zajímavost doplním, že na tomto poli přistály v roce 1942 výsadky BIOSCOP, BIVOUAC,STEEL. Jejich materiál byl ale záhy objeven, došlo zde k přestřelce, při které zemřel jeden z parašutistů a český četník. Ale zpátky k roku 2008. Už se stmívalo a my rychle hledali místo na spaní. To jsme nalezli za houštím, perfektně nás kryjícím od silnice. Vyrobili jsme si přístřešek, rozvěsili maskovací sítě aby nás co nejvíce kryly a ustlali si na spaní. Snesla se tma, kterou po chvíli prozářil nádherně jasně žlutě svítící měsíc. Když jsme o půlnoci šli spát, pohled na krásně prozářenou oblohu plnou hvězd nás uklidnil, mysleli jsme že nastává krásná neděle ...

Opět jsem se probudil první a výhled zpod přístřešku mě překvapil. Všude bylo bílo a sníh se dále sypal z mraků. Bylo však příjemně, nefoukal vítr. Rozdělal jsem oheň, krátil si čas upíjením grogu a kochal se krajinou, která se hodinu od hodiny halila do sněhové peřiny. Medelák mě pak nazval magorem, když jsem prohlásil že zasněžená krajina na konci března ve mě vyvolává zvláštní uspokojení. Sbalili jsme věci aby v přívalu sněhu příliš nenamokly, poseděli o ohně a ohřáli pět grogů na cestu. Uhasili jsme oheň, zasypali ho hromadou sněhu a vyrazili na další pochod. Tentokrát jsme ale skončili s ukrýváním. Prošli jsme Požáry a lesem došli až k obci Křivoklát - Píska, tam jsme odbočili doleva a silnicí došli až do Zbečna. Jak jsme scházeli z náhorní plošiny ubývalo sněhu a dole u Zbečna už po něm nebylo ani památky. Zapadli jsme do perfektní hospůdky u mostu, kde jsme se potkali se skupinkou čundráků, našimi starými známými od Lužné. Dali jsme čtyři kousky a vyrazili na vlak. Tady v údolí sice nebyl sníh, zato tu bylo všude pořádně mokro. My nechtěli ležet někde na vodě a proto jsme za cíl naší dnešní cesty zvolili Hýskov. Dopravili jsme se tam vlakem a zapadli jsme do naší oblíbené hospody u jezu. Dali jsme dlabanec a nějaký pivko, pak se s námi do frončaftu dala skupinka místních dělníků a přistály před námi nějaké panáky. Panákovou smršť jsme samozřejmě oplatili, skupinka ale poslala dalších několik rund a bylo po prdeli. Těch několik grogů, piva a teď ta série panáků si na mě vybrala daň a usnul jsem jak špalek. Uchlastala mě prostě skupinka čecho-ukrajinců. Medelák se z posledních sil držel a když jsem se po hodince vzbudil, zavelel k odchodu. Dorazili jsme tedy do našeho tunýlku, kde jsme si ustlali a okamžitě usnuli.

Vzbudili jsme se akorát aby jsme sbalili věci a vyrazili na nádraží. Počkali jsme pár minut na vlak, dojeli do Berouna, odkud nás rychlík Jan Hus dovezl až do Prahy ...

Napsáno: 24.3.2008 | Přepsáno: 6.11.2023 | Návštěv: 539 | Hlasů: 11

 Komentáře: 5

Lahvic   6.11.23 - 21:58:29

Velký přepis starého článku o legendárním čundru z března 2008. Stará verze uložena do zálohy.

Lahvic   26.4.20 - 19:48:41

Příspěvky tohoto typu mi připomínají, že k nim v diskuzním fóru musím přidělat možnost uložit odkaz na osobní web autora příspěvku. Abychom se například díky tomuto příspěvku mohli poučit na webu autora, jak má vypadat správný trampský oheň. Jistě lze u něj nalézt jakýsi mustr, podpořený mnoha fotografiemi vlastní produkce ....

My tu máme také jeden takový mustr, napsaný s nadsázkou, ale s jistou vypovídající hodnotou. Lze jej nalézt v článku "Druhy trampů" v sekci Tramp Ortodox (Thrue Agitator Tramp)

Nuf   26.4.20 - 18:28:36

Hezké, ale pánové, ten oheň z té fotky vypadá jako slušná prasárna :X

Lahvic   26.3.08 - 23:32:08

Tak kdepak máme ten slibovanej článek Voříšku, co ???

Voříšek.   25.3.08 - 00:01:55

Tak i ja jsem dorazil domu jsem unavený,našlapl jsem s Larry Nova Ves pod Pleší ,Kytím ,Revnice a to jsem cestou i zabloudil také napíšu članek

Diskuzní forum

23.1.2024 | Tony

Jj, Březák, jeden z největších, přes 60 m na dálku. Po ... [více]

18.1.2024 | Honza

Jo, to je pravda, jednu dobu to tak taky bylo. A po roc ... [více]

15.1.2024 | Honza

trocha historie ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 1499033
Přístupů dnes : 232
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 5

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 3.3.2024

<<03 / 2024>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Jaký bágl vozíte nejčastěji na vandry?

usárnuGraf 334
teleGraf 183
US "alici"Graf 196
krosnuGraf 237
kletrGraf 170
batoh hadrákGraf 208
jiný civilní báglGraf 220
jiný armádní báglGraf 210
igelitku z TescaGraf 181
jezdím bez bágluGraf 194

Hlasů: 2133

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2024 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ: 198-552-144