Trampská osada Minessota

Po několika za sebou jdoucích pochoďáků jsme konečně naplánovali vyrazit na pohodový, odpočinkový čundr. Zkrátka se někde flákat. Na takový pohodový vandr je úplně ideální Sázava. Využil jsem (Láva) s Medelákem pro nás delšího víkendu, neboť jsme v pátek končili po noční. S celtou, pončem a trochou žvance jsme vyrazili tedy ve čtvrtek večer na noční směnu. Předpověď počasí slibovala teplotní rekordy, jeli jsme tedy dost nalehko. Měl jsem výhodu, Medelák ještě v pátek ráno vezl svoje auto do Uhříněvsi, využil jsem tedy příležitosti a při cestě na sedadle spolujezdce jsem stihl řachnout půlku flašky broskvového fernetu. A bylo mi dobře. Ulepenou hubu jsem ale musel spláchnout ještě jedním čtyř-pívem v Uhříněvsi na pumpě. A hurá na Sázavu. Pátečním cílem byl Kácov. Důvěrně známou cestou přes Čerčany jsme se dokodrcali motoráčkem až do zmíněného městečka. Ze zastávky jsme zamířili nejdříve k vodě, protože jsme do Kácova dorazili příliš brzy a nebylo nikde otevřeno. Vykoupali jsme se na jezu, Medelák si šel dáchnout někam do stínu, já mezitím šel mlsat luxusní kácovskou desítku na právě otevřenou zahrádku místního pivovaru. Zhruba po dvou hodinách dorazil i Medelák. Po dalších dvou hodinách a dvou pivech jsme vyrazili na další cestu. Naštěstí ne moc dalekou, jen na nádraží. Tam jsme dorazili a během pěti minut jel vlak. Svezli jsme se na jeho palubě jednu stanici do Vranic, kde jsme zaparkovali v lese za nádražím. S přibývající tmou jsme šli spát i my, neb únava z celodenní "dřiny" se začala projevovat.

Probudila mě důvěrně známá vůně rumu, to Medelák právě dovařil ranní kafíčko s touto lahodnou pochutinou. Důležité je vydatně posnídat a v tomto směru se opravdu neodbýváme. Po pátém hrnečku jsme se vydali na další cestu. Vlak jel až za více jak půl hodiny, do Soběšína jsme si tedy šlápli pěšky. Poté jsme jednu stanici popojeli vlakem a vystoupili v Českém Šternberku. Od zastávky jsme zamířili do hospody Mlýnská šalanda u jezu. Zahnali jsme tedy žízeň pětipívem a zašli se vykoupat na jez. V úmorném vedru jsme takto zchladili zevnějšek, bylo tedy načase zchladit zase vnitřek a proto jsme se zrychleně vrátili do Šalandy. Následovalo tedy další čtyř-pívo a poté cesta na nádraží. Dnešním cílem bylo Ledečko, jako už ostatně mnohokrát v minulosti. Velkým štěstím bylo, že současně s naším příchodem k nádraží, přijížděl naším směrem vlak. V Ledečku jsme zapadli do nádražní restaurace, kde jsme vydrželi do jedenácti do večera. Když jsme vyrazili k lesu postavit kempík, začalo se kolem blýskat. Zrychleně jsme se tedy pokusili postavit přístřešek, bylo už ale pozdě. Spustila se průtrž mračen, z nebe padaly během chvilky provazy vody. Sedli jsme pod plachtu, ta ale nápor vody nechtěla vydržet a začala na několika místech prosakovat. To by až tolik nevadilo, horší byla ale spodní voda, valící se po svahu na nás. Dovršil to blesk, který práskl do stromu kousek o nás, rozštípl ho vedví a obě poloviny se s praskotem zřítily k zemi.

"Psí prdele, jdeme na nádraží! Na to kašleme!"

Než jsme překonali těch padesát metrů k nádražní budově, byli jsme nacucaní vodou jako houby. Medelák na tom byl hůř, na něm nezůstala suchá ani niť. Následující postup byl jasný, spíme na nádražních lavičkách a prvním ranním vlakem mažeme na Prahu. Šli jsme tedy zatím uschnout do hospody. Vydrželi jsme tam až do třech do rána a "se židlemi" se vrátili na nádraží.

"Kucí, jestli chcete jet vlakem, máte nejvyšší čas." Výpravčí správně pochopil naše úmysly a vzbudil nás chvilku před příjezdem motoráku směrem na Čerčany. Ráno na sebe spoje dokonale navazují, takže jsme zanedlouho byli v Praze.