10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Na Atlantický val k Pas de Calais

JasnoJasno JasnoPolojasno ProměnlivéProměnlivé ZataženoZataženo DéšťDéšť VítrVítr (5 dní) (6 km) Před 10.lety a 5.měsíci Červenec 2008
Dělostřelecká kasemata
Na Československém opevnění vlivem internetu už v současnosti není co zkoumat, bunkrologie se stala koníčkem tisíců lidí, kteří se o svoje průzkumy rádi podělí prostřednictvím elektronických médií. Naše předválečné pevnosti jsou dnes zmapovány do úplné dokonalosti, přímo od počítače si člověk může stáhnout o jednotlivých pevnostech informace od A až do Z. A to nás nebaví. Raději objevujeme. Tak došlo i na Atlantický val. Nedávno se mi povedlo zakoupit auto které má předpoklad že tak dlouhou cestu vydrží, začal se tedy rodit plán výletu k moři. Akci jsme pojali spíše jako betatesting, nezvali jsme tedy na cestu větší počet lidí a naplánovali si výpravu ve třech ve složení mě (Lávy), Medeláka a Čundrboye. Díky aplikaci Google Earth jsme získali několik neúplných informací o tamních pevnostech, došlo tedy k tomu, co se běžně stávalo při průzkumech našich bunkrů v letech devadesátých. Našli jsme spoustu pevností, ale taky nám jich spousta unikla. Ale nebudu předbíhat a ve stručnosti popíšu kde jsme všude byli.

Vyráželi jsme v úterý navečer, potom co Čundas odevzdal doma synka jsme se slezli u nás před prací. Naskákali jsme do auta a vyrazili na západ. Původní předpoklad že za noc přejedeme Německo nám nevyšel. Byl jsem totiž po noční a únava na sebe nenechala dlouho čekat. Když už začínal usínat i můj budíček Medelák, bylo jasné že musíme někde zastavit, jinak že to někde rozflákáme. Na hranici mikrospánku jsem dojel okolo čtvrté hodiny ráno na jednu benzínku před Frankfurtem, jen jsem zastavil na parkovišti, vypnul motor a dál si nic nepamatuju. Probrali jsme se okolo deváté ráno, v poloze přesně tak, jak jsme usínali. V noci podle mokrých silnic pršelo, to horší ale ještě mělo přijít. Okolo Frankfurtu nás dostihla na cestě pořádná bouřka, bylo vidět jen na pár metrů a dalo se jet jen krokem. Na silnicích se válelo dvacet čísel vody. Tahle smršť trvala půl hodiny, pak se déšť zmírnil, ale nepřestal až do Aachenu. Teprve v Holandsku se počasí umoudřilo. Naše první zastávka byla u dělostřelecké tvrze Eben Emael. Na parkovišti před tvrzí jsme potkali autobus plný českých turistů. Byli z cestovní kanceláře Praděd, která se podobným typem zájezdů zabývá už léta. Ti právě dokončili svojí prohlídku podzemí pevnosti a vydali se na povrchové objekty. Přifařili jsme se k nim a tak jsme to měli i s s výkladem a překladem do češtiny. Interier tvrze nám ale unikl, další prohlídka byla bůhví kdy. Moraváci z autobusu rychle proběhli pár bunkrů a mazali dál. My tak zase osiřeli. Prolezli jsme si Eben důkladně křížem krážem a kolem poledního jsme mazali dál. Tentokrát bylo naším cílem okolí přístavu Calais. S několika přestávkami jsme navečer dorazili k moři, přímo u nejužšího místa kanálu La Manche. Nedaleké muzeum opevnění mělo teď zavřeno, našli jsme si tedy místečko na pobřeží a chystali se tam přenocovat. Ještě před západem slunce jsme se vypravili na obhlídku okolí, prošli si několik dělostřeleckých srubů, pozorovatelen a pár kulometných bunkrů. Pro nás to tam byl ráj. V moři se koupat nedalo, byla dost zima a foukal pořádný vítr. Po setmění jsme ulehli a spali nerušeně až do rána.

Kolem deváté ráno jsme se opět probrali a po krátkém dlabanci vyrazili do nedalekého muzea. Batterie Todt je luxusní muzeum. Vedle bunkru pro dělo ráže 380 mm je instalován unikátní 280 mm železniční kanón K5, jeden ze dvou zbylých na světě. Vnitřek bunkru funguje jako expozice, k vidění je spousta minometů, kulometů a jiných palných zbraní, medailí a spousta dalšího. Vstup stojí 7 éček pro dospělého. Vydrželi jsme tu až do oběda a pak jsme vyrazili dál. Následovala prohlídka majáku na špici poloostrova, další a další pevnostní stavby z dob okupace Francie. Odpoledne jsme se zajeli podívat přímo do přístavu Calais. Nutkání sednout na trajekt a vyrazit do Anglie jsme zažehnali, ve městě jsme měli problém najít parkování a tak jsme se nechtěli moc vzdalovat od auta, které jsme nechali v obytné čtvrti a hrozil tak jeho odtah. Rekognoskovali jsme ale terén a pro příště jsme našli parkování přímo v přístavu. Z Calais jsme se vypravili na nedalekou základnu, odkud se měly odpalovat rakety V2 na Británii. V2 Base Le Blockhaus jsme našli díky GPS okamžitě, v okolí moc ukazatelů na muzeum nebylo. Stihli jsme přijet ještě hodinu před zavíračkou. Následovala trochu těžkopádná domluva s vrátnou, když však zjistila že jsme Češi, rozzářila se jak vánoční stromeček a rázem jsme se domluvili. Člověka ohromí mohutnost stavby která se před ním rozkládá. Prohlídka je doplněna výkladem z velikých repráků instalovaných na vysokých stožárech okolo bunkru, ve večerním příšeří pak zvuky bombardování působí strašlivě. Uvnitř je kinosál, ve kterém se promítají záběry ze stavby a následného ničení krytu Angličany. Nechtěl bych tam být v těch letech, měsíční krajina v okolí a množství kráterů po bombách v okolí mluví za vše. Odtud jsme vyrazili do muzea V2 Base La Coupole, které jsme našli už zavřené. Nemožnost parkování v jeho okolí nás zahnala zpátky k Blockhausu, kde bylo krásné parkoviště u kraje lesa. Cestou jsme na pumpě zakoupili víno a nějaké pivko a večer jsme si pak dali do nosu.

Vstávali jsme dost brzo a hned jsme vyrazili do Kopule. Ta mě ze všech muzeí nadchla nejméně. Člověk jde nejdříve chodbami vylámanými ve skále, pak ho moderní výtah vyveze do prostor pod samotnou betonovou kopulí. Tam člověka čeká kinosál a spousta expozic. Všechno je ale laděno v moderním duchu, část expozice je dokonce věnována americkému poválečnému kosmickému programu. Většina dobových materiálů je pouštěna přes instalované televize a promítací plátna. No, někomu se to možná líbí, můj styl to zrovna není. Bylo kolem oběda, když jsme vyrazili na další cestu. Tentokrát bylo naším cílem muzeum v Lucemburském městě Diekrich. Těch třista kiláků jsme zmákli na jeden zátah. V Diekrichu jsme narazili na opravdu perfektní muzeum. Jeho expozice rozhodně stojí za to. Exponátů je tam instalováno třikrát tolik než ve všech třech ostatních muzeích dohromady, diorámka jsou opravdu nádherná. Prostě bomba, návštěvu tohoto muzea vřele doporučuju. A taky je nejlevnější, za 5 éček tam máte prohlídku tak na dva dny. Když se blížila zavíračka, pomalu jsme se vydali na cestu k domovu. Kromě výletu do Anglie jsme si prošli všechny plánovaná místa a tak jsme zamířili ku Praze s tím, že kam dojedu, tam budeme spát. Moje únava však byla pryč a já zmáknul těch 700 kiláků do Prahy s jednou malou přestávkou. V noci na sobotu jsme tedy dorazili domů.

A dojmy z celé akce ?? Nadšení !! Atlantický val je pole neorané, tam je ještě hodně co objevovat. Tamní pevnosti nás uchvátily. Tvrz Eben Emael jsme neviděli zevnitř, to se dá ale časem také napravit. Zklamáním jsou pro nás německé dálnice, je to snad to nejhorší po čem jsem jezdil. V Nizozemí a ve Francii je docela pohoda, i když Francouzi v převážné většině ani nevědí že sedí za volantem. Snad ani neexistuje Frantík kterej by za volantem netelefonoval, nelakoval si nehty, nečesal se v zrcátku nebo si nezpíval. Tam se prostě na přednosti nehraje, jezdí se tam jak to vyjde. Perfektní je na dálnice Belgie, tam se cestuje jedna báseň. Slabý provoz, omezení na 120 kilomerů v hodině na dálnici a ta je tam pořád. Na kraji Belgie jsem tu stodvacítku naprogramoval na tempomatu a přejel jsem tak celou zemi, aniž bych musel jakkoliv zpomalit. A Belgičani jsou navíc v řízení auta pohodáři. Nejhorší to je v Rajchu. V Říši je proklamovaná neomezená rychost jen na určitých úsecích dálnic, jinak je tam všude omezení na kilo nebo na osmdesátku. Člověk se rozjede na doporučenou stotřicítku, aby během minuty zase brzdil na kilo. A tak je to dokola. A na těch krátkých neomezených úsecích stejně člověk z valné části jede vpravo mezi kamiony, pokud nechce jet v levým pruhu 180 km/h spolu s těmi šílenci. Značení na hovno, prostě v Německu se mi dobře nejezdí. Zlatý český dálnice. Je to asi věcí názoru, ale mě se u nás jezdí nejlíp. Už dávno jsou pryč doby, kdy jsme z českého oraniště vjeli na krásné silnice do Rajchu. Sotva jsme vjeli na naše území, rozdíl byl okamžitě znát. Plzeňská Dé-pětka je po celé délce krásně upravená (oproti Nemcům tedy rozhodně), po obou stranách a středovém pruhu pěkně nasvětlená odrazkami a patníky, kromě jediného omezení v tunelu jsme to valili stotřicítkou až do Prahy. Prostě za celou cestu se mi nejlíp jelo po české dálnici.

Unikla nám odpalovací základna na Vé-trojky, několik muzeí v okolí kanálu a spousta dalších pevností. Takže tam v těch krajích rozhodně nejsme naposledy .....
Bunkr na břehu moře Pobřeží nedaleko Calais Batterie Todt Rychlá loď Dělostřelecké náboje Letecký motor Český kanón, původně z našeho opevnění Několik kulometů typu MG 34 Pohled od muzea směrem k moři Železniční kanón Německý protiletadlový kanón ráže 88 mm Zadek železničního kanónu Hezký výhled na moře :-) Část expozice Kanóny Batterie Todt Celý team Muzeum Todt Maják na pobřeží Bunkr na pobřeží Pobřeží Podemletý bunkr Čundrboy při natáčení Kulometný bunkr Na pokraji Francie Trajekt při nakládání Dobytčáky Blockhaus V2 Odpalovací rampa pro V1 Raketa V1 Čundrboy natáčí odpalovací stanoviště V2 Prostranství před bunkrem pro V2 MIniponorka Letecký motor Válec Protitankový kanón ráže 88mm Motor V2 Kopule zvenku Vchodový objekt tvrze Eben Emael
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   29.6.2008  |  Přečteno: 2998x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 11x | Průměrná známka: 1.3

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

2.12.2018 | Lahvic

Z důvodu hackerského útoku na moje druhé stránky o opev ... [více]

21.10.2018 | Lahvic

Ještě toho trochu :-D :-D ... [více]

14.10.2018 | Honza

Jo, rakvičky, věneček,... a ještě kozí mlíko se sifónem ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 539618
Přístupů dnes : 132
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 2

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 16.12.2018

<<12 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144