Točník

Nedá se nic dělat, musím pohnout články za Voříška. Měl napsat tři, ale jak se akce a víkendy hromadí, je čím dál nešťastnější, že nic nevyplodil a jak se na něj tak dívám, hned tak nevyplodí. Venku je úžasné počasí a důvodů vypadnout je čím dál víc. První myslím byl hrad Točník a hraní kamarádů z Creamony na něm. Byl to již třetí ročník a nějak se mi podařilo vylákat Vořecha s psovou na tuhle netradiční akci. Netradiční v tom, že nemá nic společného s vandry, ale je tak úžasná, že se na ní celý rok těším. Loni jsme s panem kastelánem například zavřeli za posledním návštěvníkem hrad a začaly neskutečné reje celého osazenstva přespávajícího na hradě. Přepad hradu neměl chybu, jen selhala technika. Invalidní vozík neuvezl za sebou do kopce na horní nádvoří dělo, co se jinak povaluje běžně hned vedle padacího mostu na hradě. Ale ani letošní rok nebyl chudý na šílenosti, které zůstavší osazenstvo na hradě v noci vymyslelo. Sám Voříšek přispěl k obveselení na hradbách, když zahodil nonšalantně slipy a brejkoval na cimbuří za svítání jen tak. Pravdou je, že hrad bílou paní zažil. Ovšem černý neoděný pán na cimbuří byla asi letošní rarita. Nicméně naštěstí většina kamarádů už spala, takže trága zas tak velká to nebyla. V sobotu měl jet Voříšek domů do Prahy a do práce. Povedlo se mu to až v neděli ráno. Mimochodem…v jeho stavu jet by byla jasná sebevražda, možná i vražda masová. Takže jsme v sobotu vzali psovou a šli se s ní cournout k rybníku, co jsme si vyhlédli nahoře na hradě. Procházka parádní, vedro ještě parádnější a koupel jsme v konečné fázi zažili všichni. To když psová lezla z vody a oklepávala se vždy nejblíže k někomu oblečenému. Ne, že by to v tom vedru vadilo. Než jsme se vydrápali do krpálu k hradu, byli jsme zas vysušení jak tresky. Takže jinak počasí parádní, Voříšek zapadl do party taky bezvadně a víkend se vydařil.