Pomalu ale jistě nám končí další rok a jako vždy po něm přichází nový. Vzhledem k tomu že nedlouho po silvestru mám narozky, budu zase o jednu číslovku starší. Kurva !! Dvatisíceosmička byla pro nás rokem docela podstatných změn, vyplatí se proto trochu po těch událostech zpětně ohlédnout. Bilancuje každej, je to móda ...
Vandrovní serie
Už od zimy nás zachvacuje vandrovní šílenství, tedy alespoň mě a Medeláka. Až do léta vyjíždíme poměrně pravidelně někam na čundr, udržet tempo, jistě by jsme trhli roční rekord. V září však nastolený rytmus pomalu ale jistě vychládá a počínáme upadat do letargie. Ne že by jsme přestali jezdit, ale proti jaru to podstatně omezujeme. Uvidíme jak se zase chytneme ...
Naše webové stránky
Návštěvnost našich stránek láme rekordy, vyhledávače úspěšně zachycují linky k nám a naše články umisťují na hezkých předních místech. Totéž platí i pro diskuzi. Získáváme poměrně významné množství pravidelných čtenářů. V září odebírám původní tmavý vzhled a web dostává úplně nový design. Někomu se líbí, jiným ne. Je mi to buřt, já jsem s ním spokojen.
Úmrtí v osadě
V červnu nás proti své vůli opustil Džarda. Neopustil jen osadu, opustil nás bohužel nadobro. Odešel tak hlavní pilíř naší osady, odešel vzácný člověk, který na světě chybí.
Kačabača
Více jak rok jsme se prali za obnovu sroubku Kačabača, stojící na blíže neupřesněném místě na Kokořínsku. Především díky dobrým lidem se tato akce docela dobře dařila, jako organizační místo perfektně posloužily tyto stránky. Všechno ale jednou končí. Kačabaču opouštíme, tedy alespoň její pravidelnou údržbu. Důvod je prostý. Osada nám v tomhle směru už nefunguje. Je problém zorganizovat osadní čundr, natož nějakou akci většího rozsahu. Na nějaké větší plány to v blízké budoucnosti nevidím reálně. Káču nezavrhujeme, jistě se tam budeme stavovat a při své návštěvě tam třeba uklidíme, ale jinak jí ponecháváme osudu.
Trochu do blogu
Poměrně radikální změna se týká způsobu psaní článků. Pomalu ale jistě se stávám téměř jediným přispívatelem na tomto webu. Diskuze běží, ale rozsáhlejší psaní zůstává prakticky v mojí režii. Osadní stránky se tak stávají osobním blogem. Dochází mi inspirace v popisování starých čundrů, nových je pomálu. V současnosti se třeba vracím z čundru a nevím, co bych o něm napsal. Prostě jsem si v tomto směru trochu sáhl na dno. Neříkám že moje zamrznutí je stálejšího charakteru, ale změna prozatím není v dohledu. Zaměřil jsem se spíše na studování a následné psaní historických událostí, především o druhé světové válce. To je téma, co mě baví. Dochází tak ke kontrastu, kdy na čundráckých stránkách figurují články s trampingem nesouvisející. To už je ale úděl blogu. Někteří čtenáři toto téma vítají, jiní je naopak zavrhují. Uvidíme jak to bude dál, historických článků mám rozpracované poměrně velké množství, je možné že až je publikuju, že mi opět dojde inspirace a že se vrhnu na tramping. Možné je taky, že se na to vykašlu úplně. Prostě se uvidí.
Spor na Kokořínsku
Jakožto veřejně činná osada jsme byli osloveni s prosbou o vyjádření stanoviska ohledně probíhajícího konfliktu mezi ochranáři a trampy v oblasti Roverských hor. Neznaje úplně stanovisko ostatních jsem se od toho distancoval. Hraju mrtvýho brouka, nechci se v tom angažovat. Neříkám že mě ta situace nesere, ale stavím se do pozice pouhého pozorovatele. V tomhle jsem Čech, alibista. Odboje se neúčastním.
Rozkmotření s Hýskovem
Náš kempík v Hýskově u Berouna vzal za své. Lesáci prořezali v širokém okolí les kolem našeho tábora, jenž tak v současnosti leží uprostřed mýtiny. Podobných míst v okolí je málo. A aby toho nebylo málo, oblíbená hospoda šla do háje. Ne že by skončila, ale naopak se uchytila. Stala se navštěvovanou, především díky nedaleké cyklostezce. A protože cyklistika je podstatně masovější záležitost než místní tramping, "kouřej se péra" cyklistům. Na ostatní se dlabe, nejsou takovým přínosem pro kasičku. Místečko, kam často směřovaly naše kroky více jak deset let, tak končí.
Nová kytara
Pořídil jsem si zbrusu novou kytaru. Na nějaký kratší akce jí budu občas brát sebou, na delší tůry ani náhodou. K tomu jsem získal několik tištěných zpěvníků po Džardovi, takže občas nebude o můj nekulturní hudební projev nouze.
Poprvé
V červnu proběhl náš historicky první výjezd na vodu. Celý vodní vandr proběhl s několika "cvaknutími" a zlomením žeber jednoho účastníka. Jinak se akce setkala s rozporuplnými reakcemi, jedni by chtěli tůru na kánoích absolvovat znovu, jiní naopak zjevně byli na vodě naposledy.
Poprvé vandrem do ciziny. Vlastně ani ne tak vandrem, jako autoturismem. S Čundrboyem a Medelákem jsem se v létě vypravil za opevněním do Francie, Belgie a Nizozemí. Pro velký úspěch bude jistě pokračování.
Výbava
Moje vandrovní výbava se rozšiřuje o zimní doplňky. Na čundry jezdívám celoročně, moje odolnost vůči zimě byla často dána spíše zvykem, než stupněm zateplení. nyní už můžu vyrazit i na trochu extrémnější akci. Jen kdo se přidá
Naše osada
Je v troskách. Fungujeme už spíše setrvačností. Naše vandry se soustřeďují pouze na osamělé akce jednotlivců nebo malých skupinek. Z celé osady tak jezdí ven pouhé fragmenty. Nemíváme sleziny, nemíváme osadní čundry. Žijeme z podstaty ...
Na závěr by asi měly zaznít nějaký tlachy a přání čtenářům do příštího roku. Upřímně řečeno, dlabu na to. Nikomu nic zlýho, ale ani nic dobrýho nepřeju
Ale něco si přeju já ...
Ať si úmrtí nebo zdravotní problémy lidí v mým okoli už nadlouho dají zase pauzu.
Ať to ty modrý kurvy co seděj právě u vládního vesla konečně proserou.
Ať cikáni v Litvínově nebo jinde konečně splněj co slibujou a táhnou třeba do prdele.
A .....
A dál už nemám zdání !!
753