Trampská osada Minessota

Karel Čurda. Při vyslovení tohoto jména se historicky vzdělané části našeho národa vybaví zrádce a udavač, díky kterému dostal protektorátní odboj od němců smrtelnou ránu. Je nenáviděn, je zatracován. Je to pochopitelné, jeho zrada stála život mnoha českých vlastenců i lidí nikterak s odbojem nesouvisejících. Při studiu většiny historických pramenů naleznete v souvislosti s jeho osobou zmínku o jemu vyplacené finanční částce, jakožto jedinému důvodu jeho udání svých spolupracovníků Gestapu. Je tak nastiňován jako zrádce, který podrazil kamarády kvůli tomu nejhoršímu důvodu, kvůli penězům. Tato skutečnost je prezentována téměř všude. Ve válečných a poválečných letech byla nenávist vůči všemu co souviselo s Němci tak značná, že podle mého názoru nemohla být většina názorů zcela objektivních. Nikdo mi asi nebude vymlouvat že spousta faktů se díky tomu značně překroutila. Vznikaly mýty, pomluvy. Je známo, že tisíckrát vyřčená lež se stává pravdou. V dobách komunistů se zrada parašutisty který přišel z Británie mimořádně hodila, propaganda z toho vytěžila maximum. Nikdo naopak ani nejevil nejmenší snahu jeho jednání zlehčit nebo pochopit důvody vedoucí k takovému počínání. Od toho jsme tady my, nezatíženi terorem války, abychom jeho jednání bagatelizovali …..

Já si totiž nemyslím že finanční odměna byla hlavním kritériem jeho jednání.

Ale vezmu to hezky po pořádku, přeci jen každý možná neví o co jde …

Rotný Karel Čurda se narodil 10.10.1911 ve Staré Hlíně u Třeboně. Náhodným dědictvím získal jeho bratr František dům v Nové Hlíně čp.26. tam se celá rodina Čurdových přestěhovala.. Karel byl nejmladší ze šesti dětí. 5 let chodil na obecnou a 3 roky na měšťanskou školu. Pracoval jako dělník. V roce 1933 nastoupil základní vojenskou službu u 29.ppl. v Jindřichově Hradci. Sloužil u odloučeného III.praporu 12.roty v Třeboni. V armádě zůstal jako délesloužící, v roce 1938 byl ale propuštěn. Stal se dozorcem finanční stráže v Lošově u Olomouce. Koncem června roku 1939 odešel do Polska, odtud do Francie, kde byl v srpnu přijat do cizinecké legie. Po vypuknutí války byl poslán zpět k tvořící se čs.armádě a zařazen k náhradnímu praporu. Bojů ve Francii se nezúčastnil a v červenci 1940 přeplul lodí Mohamed Ali El Kebir do Anglie, kde sloužil u automobilové roty. V září roku 1941 byl poslán do kurzu útočného boje ve výcvikovém středisku Garramour ve Skotsku. Absolvoval skoky padákem v Ringway u Manchesteru. V lednu 1942 vybrán zvláštní úkoly ve vlasti. Po dalším zdokonalovacím výcviku zařazen do skupiny OUT DISTANCE.

27.3.1942 nasedá na letišti Tangmere do Halifaxu spolu se členy skupiny ZINC paravýsadková skupina OUT DISTANCE, ve složení npor.Adolf Opálka, des.asp. Ivan Kolařík a rotný Karel Čurda. Úkolem Out Distance je doprava naváděcího radiomajáku Beacon a sabotážní akce v Praze. Úspěšně přeletí Německo, nad Protektorátem ale navigátor ztratí orientaci a skupinu Distance vysadí místo plánovaného Kopidlna u Jičína v blízkosti obce Ořechov nedaleko Telče. Seskok proběhne po druhé hodině ranní 28.března a nedopadne nejlépe. Adolf Opálka se při dopadu zraní na noze, Ivan Kolařík při ukrývání materiálu ztratí svojí falešnou protektorátní legitimaci, ve které má fotografii své dívky i s věnováním. Díky ní je brzy Gestapem vypátrán a na útěku spáchá sebevraždu. Aby nebylo smůly málo, jeden z nákladních kontejnerů byl větrem zanesen až za vesnici. Seskok parašutistů neunikl pozornosti místních, kteří nad ránem tuto skutečnost nahlásí četnictvu. Při pátrací akci Gestapa je nalezen veškerý operační materiál výsadkové skupiny, parašutistům se ale daří včas z místa zmizet.

Podrobnější pohyb Karla Čurdy v Protektorátu je nad rámec tohoto článku, nicméně pro něj připravuji pokračování a věnuji mu v budoucnosti samostatný oddíl. Zmíním se pouze o jeho účasti na operaci Cannonbury, což bylo navádění britských letadel za účelem bombardování Škodových závodů v Plzni.

28.5.1942 odjel Čurda ze svého úkrytu v Praze ke své matce, do Nové Hlíny u Třeboně. Ztratil se tak veliteli parašutistů Opálkovi z dosahu a již s ním nikdy nenavázal spojení. Nebylo ani jak, Praha byla neprodyšně uzavřena. Nad Protektorátem se vznášelo stanné právo. Cestovat znamenalo nepřiměřené riziko. Karel se ukryl na půdě svého domu. Čte tisk, poslouchá rádio. Všechny zvěsti o popravách, o rozpoutaném německém teroru se k němu donesou. Je sám. Dozvídá se o amnestii pro toho, kdo do 18.června podá podstatné informace k dopadení pachatelů.

Je rozhodnuto.

13.6. posílá anonymní udání na četnickou stanici v Benešově. Ta na oznámení nereaguje. 16.6. odjíždí na naléhání své matky a sestry ranním vlakem do Prahy. Učiní poslední pokus o kontakt s ostatními parašutisty v bytě Svatošových, když tam ale nikoho nenajde, odchází do Petschova paláce, sídla pražského Gestapa. Je odveden k Heinzi Janturovi, ten jej předává Pannwitzovi. Výslechem je pověřen nejvýkonnější vyšetřovatel, Georg Gallus. Přestože svůj výslech vede maximálně takticky, Čurda se pokusí o sebevraždu. Poté začne mluvit. Nezná sice přesný úkryt svých druhů, ale zná adresy jejich přechovávatelů. Jeho údaje způsobují hotovou senzaci. Po čem Gestapo bezvýsledně pátralo několik týdnů, jim naservíruje během pár hodin Čurda. Kriminalisté vyrážejí na udané adresy, začíná rozsáhlé zatýkání.

Úkryt parašutistů vyzrazuje pod obrovským nátlakem s největší pravděpodobností Vlastimil Moravec, jeden z jejich přechovávatelů a zároveň nejaktivnějších spolupracovníků.

Němci běsní, odboj zažívá strašlivé rány, téměř každý kdo s ním má něco společného je zatčen. Ušetřeny nejsou ani jejich rodiny včetně dětí. Po brutálních výsleších jsou přepravováni do terezínského koncentračního tábora, odkud jsou pak v říjnu transportováni do Mauthausenu. 24.10. 1942 přichází hromadná exekuce a v tzv.Bunkru jsou všichni popraveni střelou do týla. Ten den padlo 264 lidí. Jejich popel je pak nasypán do Dunaje. Ani parašutisté se odhalení nevyhnou a většina jich umírá palbou vlastních zbraní. Vyhlazeny jsou vesnice Lidice a Ležáky, jejich obyvatelé popraveni nebo převezeni do koncentračních táborů, děti z valné většiny usmrceny v plynovém autě v Chelmnu, pár jich je poněmčeno. Několik dalších vesnic zažívá německé represálie, likvidace hrozí i obci Nehvizdy u Čelákovic.

Německá odplata je nelítostná !

Čurdovi je vyplacena čtvrtina z dvoumilionové odměny, přislíbené za informace vedoucí k dopadení pachatelů atentátu na Heydricha, tedy půl milionu říšských marek. Do konce války si žije nad poměry, aby ne, půl milionu je pořádná suma. Oženil se s Němkou a žil v Praze pod krycím jménem Karl Jerhot . 5.května 1945 se Čurda přihlásil na četnické stanici v Manětíně. Je předán do vazby krajského soudu v Plzni, kam si pro něj přijel škpt.Jaromír Nechanský . Odveze jej do Prahy na hlavní štáb MNO a protože v těchto dnech ještě míra jeho zrady není známa, je po sepsání předběžného protokolu propuštěn. Mezi tím přijde udání na MV. 17.5.1945 je policejními orgány zadržen. Teprve potom je jeho zrada postupně objasňována.

29.4.1947 je mimořádným lidovým soudem v Praze odsouzen k trestu smrti. O milost prezidenta republiky nežádá, podle některých pramenů se však těsně před popravou zcela sesype a prosí o milost. Zůstává nevyslyšen a ještě v den soudu je v 11:57 popraven oběšením na dvoře pankrácké věznice. Manželka i se synem se odstěhují do Rakouska.

Tolik asi fakta ….

Podle mého názoru byl účel zisku finanční odměny až na posledním místě zrady parašutisty Karla Čurdy. Byl to čin zlomeného člověka.

Zbabělce ???

Nemyslím si.

Odvahu prokázal tím, že se nesmířil s německou okupací a odešel do zahraniční armády. Dobrovolně se pak přihlásil k plnění těch nejnebezpečnějších úkolů v nepřátelském týlu. Odvahu ztratil až v tvrdé realitě protektorátních poměrů.

Již ve zdokonalovacím výcviku v Británii bylo ve zprávě o jeho připravenosti napsáno několik vět o jeho problémech s udržením disciplíny. Nebyl ani příliš kamarádský. Přestože vedení v Británii jeho slabiny znalo, rozhodlo o jeho vyslání do vlasti k plnění velmi nebezpečných úkolů. Úkolů, ve kterých je odvaha a disciplína na prvním místě !! Vyslání vojáka na plnění nebezpečných úkolů bez dostatečných kvalit je hrubou chybou. Někteří parašutisté také v mezní situaci selhali, přestože měli větší předpoklady úspěchu než Čurda. Navíc Čurda neprošel válkou, bojů se oproti mnoha jiným nezúčastnil. Pravdou je, že s udržením disciplíny měl i problémy i v Protektorátu. Velitel Opálka si často stěžoval na jeho nespolehlivost. O atentátu na Hendricha neměl Čurda ani tušení, zpráva ho zaskočila v momentě kdy právě přijížděl do Prahy. Následující noc prožil u rodiny Bautzových. Měl namále, málem ho při pátrací akci objevili, když se ukrýval pod hromadou nářadí ve sklepě. Prožil si hodiny hrůzy. Ráno jej navíc rodina vykázala a on neměl kam jít. Nepátral po svých druzích, odjel ke své matce na venkov. Tam v skrytu podkroví každý den četl strašlivé seznamy se jmény popravených. Vyslechl zprávu o osudu středočeské obce Lidice. V novinách mezi popravenými nalezl také jména svých kamarádů, rodin Kolaříkových, Mikšových, Pechalových.

Věděl že při jeho prozrazení je jistá smrt pro něj, i pro jeho početnou rodinu.

Lidice, popravy, hrozba smrti, to všechno ho zlomilo.

Bohužel byl na všechno sám. Většina jeho kamarádů v tu dobu byla zalezlá v úkrytu, pohromadě. Se svým velitelem, jenž byl vzorem morálkou i zodpovědností. Ve více lidech se to lépe táhne, lépe se snáší stres. I přesto je prokázáno, že Gabčík s Kubišem, jenž se ukrývali v kostelní kryptě v Resslově ulici v Praze nervově špatně snášeli osud Lidic, chtěli se udat a následně spáchat sebevraždu. A to byli odděleni od zpráv co se děje venku, o zkáze Lidic pouze zaslechli. Čurda si to "vyžral" celé.

Obsah jeho udavačského dopisu prozrazuje, že jedná ve stresu a plně si neuvědomuje jeho možný dopad.

Píše ...¨
Zastavte pátrání po útočnících na Heydricha, zastavte vraždění nevinných lidí, ježto atentát provedl Gabčík a Kubiš. Gabčík pochází ze Slovenska a Kubiš má na Moravě bratra řezníkem ......
Dle mého z dopisu přímo čiší zoufalství, hrůza z německých persekucí. Není to dopis vypočítavého člověka, prahnoucího po finanční odměně.

Těžko si někdo, kdo nezažil období Protektorátu, kdo se nějakým způsobem "nenamočil", dokáže dnes představit, jakou hrůzu si tenkrát museli prožít. Pud sebezáchovy v tu chvíli často zvítězí nad rozumem.

Stejně jako v případě Čurdy.

Nechci jeho čin omlouvat, ten se omluvit nedá. Zrada je zrada. Ale cesty k ní jsou různé. Ta, po které se vydal parašutista Karel Čurda, byla lemována nedisciplinovaností a strachem. Nikoliv vypočítavostí.

Ptáte se jestli schvaluju jeho potrestání smrtí ??

Schvaluju !!

Strach není omluva, je to jen vysvětlení. Za chyby se platí. Každý člověk který zradí, který zabije, který spáchá závažný čin by se tak mohl vymlouvat na strach. Čurda si smrt zasloužil, o tom není nejmenších pochyb. Mým cílem nebylo jeho jednání omlouvat, jen vysvětlit že ho ke zradě nevedly zištné důvody, ale pouhý strach. Hrůza o osud svůj, rodiny, strach z odplaty.

Soudit je snadné, ale ....

Nikdo kdo to nezažil nemůže vědět, jak by se zachoval v jeho situaci !!

Zdroje a literatura :
Někomu život, někomu smrt
Smrt boha smrti
Dva proti říši
Akce atentát
Atentát
čas.Historie a vojenství
Heydrich
VHÚ Praha