Čtvrtek večer v práci. S Medelákem dohadujeme předběžně čundr, ovšem ve zkráceném podání. Když pak v pátek dopoledne mu volám o podrobnosti kdy vyrazíme, telefon vypnutej. Pomalu se smiřuju se skutečností, že vandr je odpískanej. Druhá hodina odpoledne, pátek. Přichází mi SMSka od Čundrboye.
"Voe,pojed na cundr,vytahni herr Medelsky.CuSS"
Následuje tedy rychlá komunikace přes mobilní operátory, ovšem opět zcela neúspěšná směrem k Medelákovi. Po hodině marného zkoušení se nakonec rozhoduju vytáhnout ho z pelechu osobně. Balím tedy narychlo bágl, sebou beru jediný dlabanec v podobě kousku masa, pěti krajíčků chleba a dvou buřtů. Jinak nic nemám, i zásoba lihovin je nulová.
Protože Čundrboy hodlal vyrazit na svůj kemp na Plešivci a potřeboval tam odvézt nářadí, vytáhl jsem svoje auto s tím, že ho necháme ve Lhotce před hospůdkou. Vyrazit autem se v páteční, sluncem prosluněné odpoledne posléze projevilo jako nešťastné řešení, neb českej sváteční řidič když vidí krásné počasí a nehrozí sněhové komplikace, okamžitě vyráží okopávat tu svojí zahrádku na chalupu. Tudíž silnice plný šedovlasejch staříků, který potřebujou 20 sekund na to, aby se rozhodli že na zelenou se opravdu může do křižovatky vjet.
Takže kolony jako kráva !!
Medeláka jsem se nedozvonil, ani nedovolal. Se slovy že se na něj můžu vysrat jsem vyrazil za Čundrboyem. Toho jsem našel už čekajícího. Pražskej Jarov, v pátek. Opět průser. Trvalo nám hodinu a půl, než jsme se prokodrcali Prahou a stanuli u Břežan. Konečně volnější silnice.
Telefon. Medelák.
"Kde seš, ty vole ??"
Navzájem jsme si sdělili svoje souřadnice a dohodli se, že se tedy pro něj vrátím. Následovalo tedy opětovné zanoření do kolon, ve směru na Uhříněves už naštěstí ne tak strašných. Cesta na Brdy zž byla celkem bez větších problémů. Zanechali jsme auto ve vesnici, zapadli do hospůdky
U Prejzků a vydrželi tam pomalu do půlnoci. Cestu nahoru na kemp jsme zmákli kupodivu celkem v pohodě. Čundrboye smíchovská desítka zmohla velmi rychle a zapadnul hned do spacáku. Mě se nevedlo po plzeňský dvanáctce o moc líp a vydržel jsem jen o pár panáků rumu navíc. Medelák držel pozice pomalu až do rána, přičemž naše jediná lahvinka rumu v něm zmizela.
"88". "88"
Tak tato komunikace mezi Medelákem a úplně cizím chlapíkem, mimochodem v trochu jiném znění, mě vytáhla ze spacáku. Kolega ze spodního kempu si půjčoval pilu.
"Vole seš čurák, ti někdo rozbije tlamu" pronesl jsem na ardesu Medeláka když se trampík zdekoval. "Počkej, se jednou spleteš".
Nádherný sluncem prozářený ráno. Pečený maso na ohni zajedený ochuceným tvarohem a zapitý vodou, tak to byla naše snídaně. Dopoledne jsme proflákali na kempu a průzkumem okolí, později jsem se vydal najít po okolí pár studánek. Se zbytkem bandy jsem se sešel u auta. Dlabanec hospodě, v mém případě už zapíjený sprajtem. Odtud jsme pak vyrazili na průzkum jednoho bývalého a jednoho ještě stojícího srubu nedaleko odtud.
Hudson býval podle fotek krásný srub, v současné době po něm ale mnoho nezbylo. Ovšem nedaleký
Fort Benning se do dnešní doby dochoval, je ale zaplavený bordelem a nutně potřebuje nějakou uklízecí akci. V takovém stavu jako je dnes bych v něm nespal.
Po nalezení ještě jedné studánky v okolí jsme se vypravili domů, kam jsme dorazili navečer.
317
