Trampská osada Minessota

To zas bylo haló..

Jednou po dlouhé době jsem tady vyvěsil zvadlo, na vandrování v Posázaví. Trapně jsem si myslel, že pohodová akce maskovaná za oslavu 3-letého působení v geocachingu spojená s příjemným relaxem u některého ze Sázavských jezů navnadí spoustu výletu chtivých lidí.

Chyba lávky, nakonec jsme se u Velký, která slouží jako parádní meet-point sešli v hojném počtu dvou lidí. Tedy mne a Lávy. Tam jsme měli počkat ještě na slíbeného Grepu, jenže ten ani po pár pivech a výborném dlabenci nedorazil. Škoda, nicméně i 2 jsou dle Českých drah skupina, takže se jelo.

Všiml jsem si, že poslední dobou si beru na vandr, celkem ucelenou soupravičku alkoholu s pevně daným objemem. Tudíž i teď jsem vyrážel obtěžkán zelenou, jablkem a vodkou. Navrch jsem ještě ve čtvrtek skočil do Billy pro "novou" 1,5 l lahev Zlatopramenu. Láva ještě táhl značnou zásobu rumu. To běžně stačí na celý víkend na průměrnou skupinku tří až čtyř lidí. Byli jsme na to sami. První panťák, který si to od Hostivaře přihasil nás vyklopil ve Stránčicích, což je tak akorát čas utrhnout drápek té lahvi piva a uzobnout něco málo škvarků, které jsem pro tuto příležitost zakoupil. Na druhou stranu tato cestovní komplikace, stejně tak jako několik dalších zavinila, že v pořadí již druhá cesta do Kácova, který jsme určili jako páteční cíl, nedopadla zrovna nejlépe. Ještě ve Stránčicích na nádraží jsme se vrhli ochutnávat mé další zásoby.

Další komplikace na sebe nenechala dlouho čekat a my uvázli v Čerčanech na nádraží, kdy vlak na Kácov jel zhruba za 2 hodinky, neb ten předchozí nám díky čekání na Grepu frnknul před nosem. Alternativ jak pokračovat dál padlo několik, nakonec jsme se zakecali s jedním Českobudějovičákem, který zde také čekal na přípoj. Slovo dalo slovo, hodinka utekla jako voda. Zbývající chvíli do odjezdu jsme vyplnili večeří a kořalkou. Ta nám nakonec chutnala tak moc, že do vlaku na Kácov mi zbyla už jen ta zelená. Tu jsme úspěšně ztrestali cestou do Kácova.

Kácov jsme vítali již v dobrém rozmaru. Bylo nám hej, takovým způsobem, že jsem s sebou preventivně švihnul hned na kolejích. Nemůžu říct, že by se ty koleje zvedly a zezadu mne zákeřně atakovaly, spíš si jen tak klidně jdu a najednou koukám, že ležím. U mostu jsme se pokusili o odlov kácovské krabičky GC, nicméně dva dny před tím, ji autor kvůli skládce, kterou zde místní založili, dočasně zrušil. Takže jediné co jsme si odnesli byli Lávovy popálené nohy od kopřiv, takže mohu jen tiše závidět jeho prevenci revmatu..

Díky již zmíněným dopravním komplikacím a pozdnímu odjezdu, jsme do Kácovského pivovaru došli akorát se zavíračkou. Bylo nám nekompromisně nenalito, nakonec jsme alespoň vyfasovali cenu útěchy v podobě jedné přídavné nálože, na cestu ...

Původní plán byl vyrazit chrápat do nedaleké Vranice. Jenže plán, který se nedá změnit není plán.. A člověk míní, hospoda mění, byli jsme nasáti hospůdkou při cestě. Příjemná restauračka a výlučně dámská obsluha zavinila, že dále si toho již moc nepamatuji. Snad někdy zjistím a pochopím, proč má další vzpomínka po hospodě se podobá výjevu apokalypsy, temná ulice, nikde ani živáčka, po ní jdou dvě individua, notně upraveni požitím alkoholem. Kde se vzala tu se vzala popelnice. Krásný, skoro nový, žlutý jak řepkové pole, plastový na kolečkách, kontejner na plastové láhve. Kontejner měl smůlu, nám se líbil, a tak naše další cesta byla společná. Od té doby, existuje v České republice minimálně jeden člověk, který může říct: "Jedu si takhle v noci autem, a u Kácova, v protisměru si to peláší popelnice, tak sem auto otočil a vzal do zaječích". Dál už si toho moc nepamatuji, jen vím, že sem Lávu ztratil někde na nádraží i s věcma. Chvíli jsem vydejchával opilost, když už jsem seznal, že si můžu jít lehnout, nemohl jsem najít Lávu ani věci. Nemilá situace, přeci jen bylo chladno. Dvakrát jsem oběhl nádraží a nic, chtěl si ustlat na autobusové zastávce, ale beton byl příliš chladný, tráva mokrá. Nakonec mne napadlo jít chrápat na lavičku na perón. A to bylo štěstí, neb tam jsme se dle vyprávění opět našli, zrovna ve chvíli kdy začalo pršet. Další štěstí nás potkalo v podobě prvního ranního vlaku (dle jízdního řádu tedy soudím, že to mohlo být kolem třetí ráno).

Vzbudil jsem se v útulné zastávce ve Vranici. Menší zdravotní procházka kolem zastávky částečně srazila kocovinu, následoval ranní gulášek a trocha Kácovského piva. To nás trošku nakoplo a my tak mohli směle nastoupit do vlaku, směr Český Šternberk, cíli naší víkendové výpravy. Ve Šternberku je u mostu celkem pěkná hospoda, nicméně u splavu je ještě parádnější a útulnější. Stavili jsme se tam doplnit energii před výstupem na Šternberk. Ten proběhl zcela bez komplikací a v pohodě. Holt za ty tři roky kešování, jsem se naučil lézt do kopců a výškové převýšení si dávkovat navícekrát. Cestou nahoru jsme odlovili krabičku, jež zde vznikla po zaniknutí naší PRVNÍ.. Návštěvu hradu jsme vynechali a hurá až nahoru na hlásku. Tam jsme si chvíli odpočinuli, vylezli až nahoru, pokochali se výhledem do kraje. Docela dlouhou sobu jsme zde jen tak zevlovali, přeci jen je tu fakt krásně a parádní výhled do kraje. Naše kochání ukončil až hlad, který nás vehnal opět do spáru hospůdky u splavu. Díky né zrovna ideálnímu počasí, bylo koupání u splavu nahrazeno sérií piv a výborným dlabencem(dělaj zde luxusní česnečku, a příště se chystám ochutnat guláš v bochníku chleba) za lidovou cenu. Možná bysme ještě chvíli courali po okolí, ale příjemný ukecaný vrchní nás lehce zdržel. Takže jsme zde vydrželi tlachat celé odpoledne.

K večeru jsme se přesunuli do již ověřené hospody v Ledečku, kde jsme nad pivem zvažovali kam dále. Padalo plno návrhů, nakonec jsme se rozhodli pro les kousek nad Ledečkem, kde byla šance udělat si oheň. Všechny veselé zážitky jsme si vyčerpali již v pátek, takže sobotní večer proběhl v poklidu. V noci mne zbudily světla a hluk auta. Kousek od nás v lese zaparkoval blíže neurčený automobil, asi favorit. Bouchnutí dveřmi a kroky, dávaly tušit, že asi budeme mít návštěvu zeleného mužíka, nicméně, nic se nedělo. Kroky odkráčely. Po určité době, kdy se mi podařilo opět usnout, mne opět probudil rachot, tentokrát auto odjíždělo. Smysl tohoto nočního manévru mi asi zůstane utajen.

Ze spacáku mne nad ránem vyhnal chlad na nohy. Stín lesa, jenž v létě poskytuje úlevu před ostrým sluncem, tentokrát nemilosrdně zábl, zatímco pár kroků od nás bylo na louce krásně teplo. Pár koleček vycházkové chůze pomohlo, hned bylo lépe. To už chlad vyhnal ze spacáku i Lávu. Bylo rozhodnuto, že snídaně proběhne až na nádraží, na sluníčko, pěkně v teple. Dojedli jsme zbytek zásob, okoukli jednu zapomenutou výtopnu, která je jednou nohou v hrobě. Místní se snaží o záchranu, tak snad se jim to podaří.

Nezbývá než dodat, že akce se i přes nízkou účast vyvedla a můžeme ji směle zaškatulkovat do tzv. "Alkoholových dýchánků" ..