Trampská osada Minessota

Zhruba hodinu stojím u plotny, koukám do cibulky jak se škvaří na sádle, pomalu hnědne a všude kolem je nenapodobitelná vůně připravujícího se gulášku. Tak mě vlastně napadlo, že klasickej guláš do našich receptů nikdo nepopsal.

Proč Štíchův ?? Protože kamarád z práce, Štícha, mi ten recept prostě dal. Není ničím zvláštní.

Nejdřív teda nákup. Ten u většiny z vás proběhne pravděpodobně v nějakém supermarketu. Seženete tam všechno, ale hovězí kližku bych kupoval jinde. Důvodem jsou velmi často silně podprůměrní řezníci, dodávající maso těmto obchodům. Jinými slovy, dodávaj sračky. Chcete-li kvalitní maso, zajděte k nějakýmu soukromníkovi, ten si nekvalitního řezníka s velkou pravděpodobností nebude moct dovolit. Nicméně, když už budete v marketu, poberte tam dvě sladký a jednu pálivou papriku (koření), cibule asi tak stejně kilo jako budete brát masa. Jako podklad se hodí vepřový škvařený sádlo. Někdo to rád nahrazuje rostlinným tukem, já osobně mám rád, když si v hrnci "podává ruku" hovězí i vepřovej dobytek.

Po zjištění těchto ingrediencí jistě jde řada vegetariánů a dietářů do kolen. Upřímně řečeno, vo tom to je.

S narůstajícím množstvím "nezdravých" přísad totiž snižujete počet strávníků kolem sebe. Použitím pálivé papriky vyřadíte ze hry žlučníkáře, vepřovým sádlem dietáře a hypochondry. Osobně mám ve svém okolí zástupce žlučníkové, jaterní a slinivkové diety, hypochondra a človíčka s Dnou. Tudíž vyrukuju-li s takovouto kalorickou bombou, budu mít kolem sebe o to méně potencionálních nenasytných krků. A zbude víc pro mě !!

Pokud tedy nejste ani jednou z výše uvedených skupin, pokračujeme dále. Nakrájíme si cibuli. Na množství celkem tak moc nezáleží, já dávám cibule přibližně stejně jako masa. Jak říká Štícha, "cibulí nic nezkurvíš!" Maso opucujeme, zbavíme zbytků blan a nakrájíme na kostičky.

Na sádle smažíme cibulku. Kolik sádla ?? Asi tolik, aby cibule byla potopená. Je to běh na dlouhou trať, stát hodně dlouhou dobu nad hrncem a míchat směs vyžaduje jistou dávku trpělivosti. Pokud jí nemáte, říkám vám rovnou, na guláš se vykašlete a běžte se raději nažrat do restaurace.

Cibule musí být osmahnutá do hněda. Nejste-li si jistý(á) skutečnou barvou cibulky, řiďte se pravidlem páry. To znamená, musíte se trefit do doby, kdy už z hrnce nejde pára, ale dosud nejde kouř.

Přisypeme nasolený a nakrájený maso. A bacha !! Ne že uděláte stejnou píčovinu jako já !! Stojim o plotny do půlky těla nahej a s masem do rozpálenýho tuku plácnu. Fyzikální zákon, kdy úhel dopadu se rovná úhlu dopadu, skutečně funguje. K mojí smůle !!

Nicméně hlad je silnější a po několika minutách od plic vypouštěných "italských" slov se pouštím opět do vaření.

Jedem na plnej hořák. Maso je potřeba pořádně orestovat. A proto u plotny stojíme pořád jako trubky a neustále mícháme. Šťávu necháváme vyvařit, až se maso téměř peče na tuku. Přidáme pytlík sladké papriky, půlku pytlíku pálivé a dvě lžičky drceného kmínu. Vše důkladně mícháme a necháme směs malinko připálit.

Čímž vyřadíme ze hry strávníky, mající obavy z karcinogenních látek, nebo jak se připáleninám v moderní terminologii říká !!

Správnej guláš musí bejt prostě trochu "chycenej" !!

Poté zalijeme studenou vodou. Asi půllitrem. Maso se tak zatáhne a zavře v sobě hodně chuti koření a tuku. Základ guláše přivedeme do varu a vodu necháme pomalu zase odpařit, téměř zase na tuk. Guláš tak začne tmavnout, což je naším cílem. Přidáme další papriku, už jen sladkou. A trochu pepře. Chvíli ho ještě restujeme a opět zalijeme vodou, tentokrát horkou a velkým množstvím.

Vaříme tak hodinku, dvě. Až změkne maso.

Přisypeme trochu majoránky, ale opravdu jen málo, nechceme z toho mít polívku. A připravíme si zahuštění.

Někdo zahustí guláš chlebem, lemra líná koupenou jížkou, já používám klasickou hladkou mouku rozmíchanou ve vlažné vodě. Vzniklou směs pomalu zalévám do vařícího se guláše a důkladně míchám.

Recept na ideální hustotu není. Každej podle svýho.

Nechám ještě 10 minut vařit a guláš odstavím.

A jdu si nacpat bachor !!

Jelikož se pohybuju mezi lidmi, u nichž pohled na otevřenou ledničku plnou žrádla se rovná orgasmu, často si vyslechnu množství těch zaručeně lepších receptů, kdy do toho cpou od bujónů, přes hořčici až po jablečnej kompot. Pro mě za mě, ať si v tom například vymáchaj dva potkany z kanálu, nebo ať si do hrnce třeba naserou, když jim to bude chutnat. Chápu že lidská touha experimentovat je silná, ale třeba vymáchat si v guláši tři dny nemytý přirození jen pro to, aby to dostalo šmak, už by mohlo být opravdu silný kafe. Věřím že je toho někdo schopnej !

Na závěr asi čekáte nějaký ty řečičky a přání dobrý chuti.

Tak na to zapomeňte !!

Za prvý, je mi do vaší chuti houby! Jestli si pochutnáte nebo ne, je mi buřt !!
A za druhý, vy se nadlábnete i bez mejch blbejch keců !!