Cyklistický den

Pomalu se blíží konec období letních teplot. Jedni začínají uvažovat nad koupí lyžařského vybavení, někteří pomalu ale jistě shánějí teplé nebo nepromokavé oblečení. Já si zakoupil kolo. Takovej jsem holt já. Zimnímu období zrovna neholduju, s ním spojeným sportům ještě méně. Než si zlámat nohu na lyžích, to si raději rozbiju hubu na duralovým svařenci. Chladný teploty mě s největší pravděpodobností z kola zase sundaj a pošlou mě zase zpátky za volant, nicméně alespoň se budu moct na novýho horáče chodit koukat do kočárkárny. Teploty pod nulu však doufám ještě chvilku nespadnou, proto se snažím svoje trubky větrat. Nejinak tomu bylo i tuhle sobotu. Prdel už mám od minula votlačenou, polykání kilometrů metodou "go by bicycle" byla jasná volba. Samotnýho mě to nijak zvlášť nebaví, povedlo se mi ale ukecat dva lidičky od nás z práce. Taky žádný každodenní sportovce, nemířil jsem na závody, ale příležitostně si dát pár kilometrů, v rámci mých omezených tělesných možností. Cíl ?? Místa důvěrně známá, Kokořínsko ....

V sobotu před polednem jsme skočili do auta, do mýho kombajna naskládali dozadu tři kola, do zbytku jsme se nasoukali ve třech, plus pes. Auto jsme zanechali na plácku pod Vlhoští, odtud už jsme pokračovali vlastním pohonem. Začátek dobrej. Špatně naplánovaná trasa nás nejdříve hnala asi kilák z pěknýho kopce, což se jelo parádně. Po zelený. Pak přišel dvou set metrovej úsek, kde bylo těžký jít, natož pak ještě vláčet kolo. Úsek jsme pak nepříliš hravě překonali, pak už to jelo dobře. Od Husy jsme vyrazili na Čap, následně pak zpátky. Pokračovali jsme ke Skalce, projeli kolem Kačabači, aby jsme se pak spustili ke Kejwáči a dorazili zpátky k autu. Kopec od Káči byl docela "vo držku", což jsme poznali, až když jsme byli v něm a zastavit se to nedalo. Trochu se ten úsek podobal řízenýmu pádu, kterej naštěstí odnesly snad jen brzdový destičky.

18 kiláčků, z větší části mírným terénem, z té menší terénem sotva schůdným. Měřeno GPSkou. Převýšení kolem kila.

Žijem ....