10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Bluďákova novodobá historie

Cestou v Kácově
Článek vzniknul na naléhání s žádostí o zmapování mé historie. Budiž tedy částečně doplněním mé osobní karty zde na stránkách a zároveň zdrojem pro plánované přepracování společné historie.

Tákže nebudu zabíhat do nejhlubší historie, jistě toho Láva z Medelákem budou na mne vědět více, než si já pamatuji. Proberu jen několik málo detailů. Takže za první osudový okamžik v osadě bych asi prohlásil můj první vandr na Folkový kvítek. Mohlo mi být něco přes 15 let(soudě dle vlastnictví motorové oře, východoněmecké provenience zvaného Simson). Bylo to v Květnu, na Konopišti. Pak následuje na delší dobu vandrovní odmlka, nicméně vztahy s ostatními již byly navázány a udržovány. Dostudoval jsem střední školu se značným úspěchem. Osobně přisuzuji velkou zásluhu štěstí, no možná spíš kurevský štěstí hraničící s "z prdele klikou". Moje první práce, vážnější dívčí známost a temno. Jsem rád, že z temna se mi podařilo vyplout a nastal druhý osudový okamžik a to rok 2004. Nová etapa mohla začít.

Končící zima, velmi brzké jaro roku 2004. Já se probouzím po zuřivé oslavě kolegových 50-tin. Jsem vytáhnout Džardou na dopolední výlet za sroubky Kajmáno. Shodou náhod objevujeme pohodového člověka jménem Frenky na Pařezáku a s dopoledního výletu se stává jednodenní vandr. Další akce na sebe nenechává dlouho čekat a za 14 dní následuje druhá, tentokrát již celovíkendová akce na Kajmánu. Tam mne potkává i moje první pořádné pití v lese. Vypili jsem tam tenkrát všechno, i nějakým holkám víno (což bych si normálně samozřejmě nedovolil Smile) a posléze v noci skluz na skále následovaný letem s prudkého kopce o pár výškových metrů dolů. Ale jak se říká, opilému štěstí přeje a pád jsem přežil bez jakékoliv újmy.
Pak následovala jedna zcela bezvýznamná akcička na chatě u kolegů z práce. A to sem to tehdy opět vymňouk, schopně jsem celý den popíjel pivo a rum. Večerní návštěva hospody a neznámé prostředí této hospody zavinilo, že jsem málem zaměnil pisoár za kamna. Takže tam už se taky nemůžu ukázat Smile

No a ještě toho léta akce s Bonanzou a další osadou do Posázaví, i tam se celkem popíjelo, takže jsem rád, že neštěkám, ale za to mi tam všichni říkali šnek. Snad proto, když jsem se po čtyrech s báglem na zádech odebral si najít místo na spaní..

Takže ještě trochu podrobněji k té letní akci.... Co si tak pamatuji, tak jednou Džarda přišel s nabídkou společného vandru ještě z Bonanzou a další osadou z Břevnova.. sraz byl tradičně v pátek u Velký Prahy. Tam jsme se s Džardou sešli sami, Bonanza měla zpoždění. Dle instrukcí přes telefon, měli jsme se nalodit do vlaku, tam se sejít s tou další osadou a počkat na Bonanzu v Čerčanech. Dorazili jsme do Čerčan minuli další čundráky a šli hledat zmíněnou partu. No nepotkali jsme se, tak jsem šli zasednout do nádražní špeluňky, tam už seděli čundráci co jsme se s nima minuli. Ahoj my jsme Břevnováci, nejste z Uhříněvse, tahle věta padla a mi věděli, že jsme doma. Ještě než jsme zasedli poručili Břevnováci rundu na uvítanou. Ostatně toto tempo statečně dodržovali celý víkend. Takže pivo teklo, kecalo se, čekalo se na Bonanzu. Po pár pivech se vytáhla kytárka a začlo se hrát. Byla fakt sranda, v paměti mi uvízly dvě písně, bílej jezdec a Radek... Mezitím dorazila i Bonanza a celá grupa čítající pokud si dobře pamatuji asi 10 lidí byla kompletní. Zábava v plném proudu udržovaná neustálým přísunem piva a kořaly zavinila, že jsme propili(rozuměj nestihli) několik vlaků směr Sázava. Až nás hodný hostinský upozornil, že jestli chceme jet na vandr, tak za chvíli nám jede poslední vlak. Ten jsme tedy naštěstí stihli a vydali se směr Vranice, kde jsme se utábořili.. Zřejmě jsme se hodně opili, neb když jsem šel v noci vysypat obsah střevního traktu, připravil jsem svému výplodu krásné lůžko z mechu, kapradí a toaletního papíru, proč, to nevim...
Kdo tvrdí, že někteří z nás na vandru ráno brzo vstávají a hlukem nenechají dospat ostatní, nikdy nebyl z Břevnovákama. První pohled, který nastal po ránu, padl na tři postavy stojící nad ohněm, tlachající o práci a o botách za popíjení whysky, tuším, že Balantýnky, tak to už je i na mne moc...
Jen co jsme se všichni vyhrabali ze spacáků, vyrazili jsem po trati pražcovým tempem směr Kácov. Po chvíli chůze jsme narazili na chatovou osadu a v ní, bývalý totalitní tábor pro děti s honosným nápisem Hospoda na Žabkách.. Někde se tu bude povalovat i fotka... Vcuclo nás to hned. Ještě všichni ani neseděli a někdo už objednával 10 jablíček(ne nebyla to ranní chuť na ovoce, ale série pálenky). Jak se ukázalo hospodu měla pronajatou jakási partička tuším , že z Prahy, nicméně, byl tam i jeden chachar(fanoušek Baniku), takže o další legraci s neustálým opakováním hesla Banik pičo. Partička vedla hospodu spíše rodinného tipu a ve velmi přátelském duchu(kvůli nám uvařili i buřty na pívu, neb jinak jídlu neměli zhola nic), takže jsem se tu docela žvejkli. Celou dobu jsme se nevěnovali jen chlastu, ale zahrál se i pinčes a blblo se na zahradě.. A tady nastal právě kámen úrazu, skupina se rozdělila na dva tábory, zatímco jedni zde chtěli zůstat, druhá skupina chtěla dorazit kamsi za Ledeč, kde se měli konat pivní slavnosti... No obě varianty byly skutečně zajímavé(a obě by stejně skončily delíriem, takže to bylo těžké rozhodnutí). Nakonec jsme tedy přeci jen pozdě odpoledne vyrazili do Kácova na vlak a hurá směr Ledeč. Tam jsme v místní restauraci pojedli. Zde bych asi vypíchnul jeden moment, měli zde luxusní knedlo-zelo vepřo. To maj sice v hodně hospodách, ale mě prostě v paměti uvázl ten krásně žluťoučkej domácí vynikající knedlík, který se prostě v hospodě jen tak nevidí. No a po jídle hurá do Kožlí. Tak se jmenovala ta víska, kde se konaly pivní slavnosti. Bylo to sice sakra do kopce, ale plakát na vývěsce sliboval jakousi skupinu Bagr. už ten název sliboval vynikající kulturní zážitek.

Zde bych rád podotknul, že neustálý pivní přísun, který nasadili Břevnováci se již začal podepisovat na mé mysli, která se stávala mlhavější, takže víceméně utržkovitě si pamatuji...

Že jsem dorazili do vesnice Kožlí, na místním fotbalovém hřišti bylo postaveno pár chlastánků. Na hřišti tisíce lidí a hudební produkce. Zasedli jsme na trávu a popíjeli pivo a bylo nám hezky. V podvečer nastoupila skupina Bagr LINK.Luxusní to rockový počin nás dostal do varu. Z piva jsem plynule přešel na Colu, kterou jsem si ředil rumem z vlastních zásob. Tím jsem si přivodil fatální opilost, která mne dovedla až k tomu, že jsem šel řádit přímo do kotle. Trošku mi uniklo, že už bagr dohrál a nastoupil Těžkej pokondr, takže jsem tam pod vlivem trotlil dál za zvuků Pokondra. Ale nebyl jsem sám, kdo tam ztropil menší faux paux. Jeden z Břevnováků, zřejmě rozesmutněn, že už nehraje bagr, začal pokřikovat heslo Pokondr pryč mi chceme Bagr.. Bagr pičo(zde poctivému čtenáři neunikne souvislost s raním Baníkem). Jo tenkrát holt bylo veselo, škoda, že si to nepamatuji, mezítím se točit setmělo nejen díky pozdnímu večeru, ale i v mé mysli.

To ráno bylo hodně zvláštní. Už jste se někdy vzbudili ráno na fotbalovém hřišti a zjistili jste že za hlavou vám stojí dělo a týpý. Ne není to alkoholický opar, to se fakt stalo. Byla tam holt nějaká historická skupinka, ale šok to pro mne tedy byl. A ještě sem měl mokrý fusekle, samozřejmě když jsem si byl v noci ulevit, neuvědomil jsem si, že jsem venku a šel jen tak bez bot... Následovalo tradiční opilcovo ráno, navzájem jsme si sdělili co se večer dělo. Já jak jsem již zmínil jsem dostal přezdívku šnek.
Následovala už jen nedělní cesta domu. Nojo, ta už většinou bývá docela klidná, kdybych nenarazil na zbytky rumu v čutoře. No přeci to nepovezu domu, tak jsem začal mlsat. Pro tuhle činnost už zbytek bandy neměl pochopení a zůstal jsem na to sám, navíc ten zbyteček měl aspoň půl litru a já tak měl možnost zase jednou poznat co to znamená zrumit se v neděli dopoledne ve vlaku do Čerčan. No ani nevím jak dorazil sem domu, fláknul sebou do postele a usnul.. Pondělní ráno v práci bylo útrpné....


No a od té doby již tedy se již odvíjí řádky mojí historie zde již zachycené...

A takový malý prolog na závěr...Pokud bych se snad dožil někdy důchodu, vím jistojistě co udělám, někde se hodím do klidu a zavzpomínám jaké to tenkrát byli časy. Jsou okamžiky, které bych nejradši smáznul a které jsem zde ani nezmínil,jen naťukl ale rozhodně těch pozitivních je mnohem více. A tak jako dnešní starci, vyprávějí svým potomkům o tom co dělali mladí, doufám, že já už jen pošlu link na tenhle web a těch pár článků kde jsem se mihl...
Démon na žabkách Gastro vandr Další z gastro vandru Též gastrovandr.. Mašinka v Kácově Disko Kožlí Disko Kožlí po ránu.. Láska ke lvu Mebek trio Hospoda na žabkách Bluďák uprostřed, ještě před jeho vandrovním působením :-D
Nezařazené  |  Autor: Jaroslav Zitta   22.11.2009  |  Přečteno: 2055x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 1x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

12.3.2019 | Lahvic

Nebude, měl jsem na mysli litrovku :-) Už nepodceňuju n ... [více]

9.3.2019 | Petisan

jen aby jedna láhev nebylo málo ... znáš se :-h ... a i ... [více]

28.2.2019 | Lahvic

Nejen piv :-) Jako zápisné bude láhev rumu, popřípadě j ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 570627
Přístupů dnes : 468
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 6

Kalendář

Dnes je:

Úterý, 19.3.2019

<<03 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144