Že se Medelák nadchl v poslední době pro pozorování hvězd je v našem okolí už celkem známá věc. Zakoupil si pořádný "klacek", neboli hvězdářský dalekohled větších rozměrů, kterému do vínku nelze dát určení "pro začátečníky". Spolu s další pozorovací výbavou se dá říct, že Medelák vlastní vysoce kvalitní hvězdářské stanoviště. Rovněž jeho majitel se za pár měsíců ve svém oboru zdokonalil. A hlavně ho to baví.
No a pro nás je jeho doprovázení za hvězdami vítanou příležitostí, jak vypadnout z Prahy a prohnat hrdlem trochu alkoholu. Loni už podobné akce proběhly dvě, vždy ve složení mě a Medeláka, nyní se k nám připojil i Bluďák. Vhodné místo s požadovaným kruhovým rozhledem jsme nalezli nedaleko dvora s názvem Požáry u Křivoklátu. Sice to je pod přistávacím a vzletovým koridorem letiště Ruzyně, takže vzdušné "autobusy" ČSA, Air France a jiných firem pozorování hvězd ruší. Člověk má aspoň před očima pestrou plejádu letadel všech typů s frekvencí průletu poměrně minimální. Což mám zase rád já.
Menší komplikace přišla v sobotu, kdy se Mědelákovi rozlomil držák dalekohledu. Ten pak nešel aretovat v příslušné poloze, tudíž byl nepoužitelný. Zbyl nám jen malý hvězdářský dalekohled. Alespoň něco.
Tuhle výpravu jsme pojali i s geocachingem. V sobotní dopoledne jsem nabral Bludiho doma, následně Medeláka a vyrazili jsme nejprve do Milovic. Bluďák tam mířil na obnovu svojí kešky, jež mu nějaký lapka zcizil. Krabičku jsme uložili na místo a zamířili do blízké masny, kde jsme zakoupili něco málo vepřových plátků a Gyrosu. V blízkém Tescu jsme nabrali zbytek zásob a poté zamířili do Nehvizd, na vyhlášený ďábelský kotlík v tamní restauraci. Lahůdka, zkazky o kvalitách nehvizdského guláše nelhaly. V nedalekých Jirnech jsme poté nalezli další kešku, stejně tak v Klánovicích. Následně jsme zamířili na západ, přejeli přes Prahu, stavili se v Kladně pro televizi, našli další kešku u obory v Lánech a poté dorazili na náhorní plošinu nad Křivoklátem.
Polňačka k našemu místu je vždy špatně sjízdná. Traktory v ní vyjezdily hluboké brázdy. Člověk má co dělat, aby se největším muldám vyhnul a tím příliš nedrhnul podvozkem o zem. Dnes se ke komplikacím přidalo bahno. Nedávno slezl sníh a pole ještě nestačily vyschnout. Fordík však nezklamal. Asi pětkrát už jsem myslel, že zůstaneme v bahně viset, vždy se však vyhrabal ven. Bahnitou záplavu jsme nakonec udolali a zastavili na našem klasickém místě. Na vršku foukal pěkně ostrý vítr, mraky se táhly až kam bylo vidět. Na hvězdy to v tuto chvíli moc nevypadalo. S Bludim jsme vyrazili do několika stovek metrů vzdáleného lesa pro dříví.
A nalezli jsme mnohem příhodnější místo na kempování. Hned u kraje lesa, kryti před největším větrem, s dostatkem dřeva v okolí. Vrátili jsme se pro Medeláka a ještě chvíli potrápili auto v polňačce, až jsme dorazili na zvolené místečko. Natahali jsme dřevo a Bluďák rozdělal oheň v jeho mobilním ohništi.
Mobilní ohniště je skvělej vynález. Jde o hrnec, ve spodní části s provrtanými otvory, na třech nožkách. Člověk to zapíchne do země a může hned rozdělávat. Hlavní předností je, že nezanechává v krajině žádné stopy.
Výprava za hvězdami se postupně změnila na gastro-mastňáckej čundr. Peklo se Gyros v ešusu, kolovalo pívo, vodka s džusem a Cola s rumem. S pečením masa jsme si vyhrávali, přidávali do směsi v ešusu vše, co nám přišlo pod ruku, od feferonek po rum. Teprve v pozdních večerních hodinách jsme si všimli drobné chybičky. Maso jsme podlévali vodou, tedy alespoň jsme si mysleli, že vodou. Pak náhodný pohled Bludiho na obal láhve nám osvětlil, proč to maso bývá sladké. Podlévali jsme ho tonikem. V domnění, že kupujeme vodu, do košíku jsme vložili tonik. Jestli si myslíte, že jsme se po tomto zjištění na podlévání masa vyprdli, jste na omylu. Vodu jsme neměli, tonik fungoval jako podklad pod maso dále.
Přihnaly se dvě pěkné dešťové přeháňky. Seděli jsme při nich pod celtami, kolem moklo všechno, co šlo, krom nás. Naštěstí přeháňky nebyly dlouhé, žehnal jsem si však za to, že jsem sebou vzal stan.
Zapálili jsme svíčky u nedalekého pomníku parašutistovi, co tady zahynul při přestřelce za války. V temném lese pak místo vypadalo zvláštně ponuře.
O hudební produkci jsem se nepostaral já, ale moje autorádio, střídavě s medelákovým laptopem. Tak nám k večernímu romantickému posezení vyhrávala Sepultura a Orlík, Hustej Wimpy s jeho novým albem a Harlej. A ke konci pak přišla změna v podobě Greenhornů a Pacifiku. Výrazná změna, co?
Kolem půlnoci zapadli do spacáků i do stanu, to v době, kdy nám přešla chuť k jídlu a došly zásoby pití.
Ráno jsme povařili dršťkovou polívku, kterou jsme opět museli podlít tonikem, neb voda prostě chyběla. Nutno dodat, že polívku jsme tím zkurvili, neb to skutečně nebyla vhodná kombinace. Ale zdlábli jsme jí celou, neb hlad jsme měli poměrně výrazný.
Sedli jsme do auta a vyrazili na Prahu, právě ve chvíli, kdy začínal pořádný slejvák, doprovázený poměrně dost silným vichrem. Právě včas, vydatný déšť by nás jistě na našem odlehlém plácku zablokoval, cesta zpět bahnem by byla jistě výrazně komplikovanější. Z hvězd jsme neviděli nic, jen chvilku na nás vykouknul měsíc a Medelák zaměřil v mezeře mezi mraky Mars. Dalekohled zůstal opuštěn, nevyužit. Tak snad příště ...
523
