Tímto, s nadsázkou psaným názvem naší poslední akce, jsem se rozhodl počastovat náš téměř seriálový výjezd, s cílem pozorování různobarevných teček na noční obloze, jenž při pozorování kvalitní optikou hodí člověka pomyslně o pár kilometrů výše nad povrch naší planety a přiblíží mu dění ve vesmíru. Medelák, vybaven pozorovací technologií až ze vzdálené Jů-es-ej, často vyráží v nočních hodinách do tmavých míst v okolí Prahy a tento přístroj směřuje k dění nad našimi hlavami. V minulosti se mu již stalo, že svoje pozorovací stanoviště rozložil v místech, které bylo v zorném poli jiného pozorovatele, majitele nemovitosti, zabývajícího se sledováním nikoliv vesmíru, ale svého okolí. Medelákova postava se záhadnou "trubkou" a množstvím techniky okolo vzbudila jeho zájem natolik, že se rozhodl své dojmy sdělit Policii České republiky, kterážto svým výjezdem počastovala Medeláka svojí návštěvou a obohatila ho o další nevšední zážitky. Na základě těchto zkušeností proto Medelák vyhledával jiné místo k provozování své záliby. O jednom takovém místě již delší dobu vím. Jedná se o náhorní plošinu, položenou dostatečně vysoko nad úrovní okolního terénu, s krásným kruhovým rozhledem a výhledem na oblohu, přerušovaným pouze vzletem nebo přistáním letadel, odbavovaných na mezinárodním letišti Praha - Ruzyně. Již minulý rok jsme do těchto míst zavítali dvakrát, letos jednou. Vlastně dvakrát, podruhé počátkem tohoto víkendu, ve složení mě (Láva) a Medeláka.
Plán byl daný. V pátek sedneme do auta, naložíme "nádobíčko" a opustíme naše hlavní město směrem západním. Již předem nám však bylo známo, že na nové objevy na poli astrologie si budeme muset nechat zajít chuť, neb velký dalekohled nebyl podložen kvalitním držákem, jenž během používání neudržel váhu kterou měl nést a rozlomil se. Velká optika tedy byla k nepoužití a její majitel čekal na držák nový. Naše astronomická výbava se tedy skládala z dalekohledu menšího, který by se v porovnání s "modernou" dal nazvat dětským. Nicméně plánu hvězd jsme se stále drželi, ikdyž jsme naší výpravu pojali spíše jako gastro alkoholický dýchánek, s okrajovým zaměřením na astronomii.
Po sedmé hodině odpolední jsem končil v práci, nabral Medeláka, následně svoje věci a vyrazili jsme výše zmíněným směrem. Naše obavy z uvíznutí v kolonách, vzniklých vlivem prodlouženého víkendu v intravilánu a na periferii Prahy, se projevily jako neopodstatněné. Slovy laika, projeli jsme městem jak rozpálený nůž máslem.
Na Požáry jsme dorazili se setměním. Cestičkou skrze menší polesí jsme prokličkovali už za tmy a vbrzku stanuli v cíli. První naší prioritou se stalo spuštěním exotermické oxidace hořlavých plynů, uvolňujících se z palivového dříví. Jinými slovy, rozdělat oheň ve vypůjčeném Bluďákově mobilním ohništi. Hned zkraje nastal problém, neboť jsme doma nechali baterku. Hledání vhodného paliva v temném lese by tak mohl být problém. Tuto nepředvídanost však vyřešily "dlouhé lampy" mého Forda, které nám prostor mezi smrčky spolehlivě nasvítily a my tak mohli dopravit k místu našeho pobytu dostatečné množství dřeva.
Medelák, coby pro tuto výpravu jmenovaný vrchní zásobovač, započal vytahovat na světlo poklady, ukryté v jeho batohu. Rum, pivo, buřty, chleba, další rum, sušenky, konzerva fazolí, malinovka, kuře ...
Syrovému kuřeti jsme věnovali patřičnou péči. Dle kuchařky, by člověk měl slepičí mládě opláchnout vodou, té jsme však měli nedostatek, proto jsme od tohoto kroku ustoupili. Kolem ohniště jsme instalovali vidličky, maso napíchli na klacek a potřeli směsí, původně určenou na steaky. Koření, vyrobené pro účely ochucení zmíněného masa, jsme nasypali do rostlinného oleje a lehce osolili. Kuřátko tak dostalo svůj první nátěr a začalo se točit. Motorický pohon k otáčení přírodního grilu jsme neměli, nahradila jej však moje ruka. Oheň jsme zredukovali na oharky a začali s přípravou našeho zlatého hřebu večera.
Mezitím jsme pekli buřty, kterých za ten večer padlo celé balení. Alkoholický destilát v podobě rumu z Boškova putoval nejdříve do čaje, když nám čaj došel, směřoval rovnou do našich útrob, bez další tepelné úpravy. Musím doplnit, že trošku upravil on nás. Ale jen tak decentně
. Kombinace výrobku od Staropramenu a sušenek od Opávie taky nechutná úplně nejhůř.
Hvězdy. Jsou jich miliardy, vidět jich byly miliony. Měli jsme štěstí na vynikající viditelnost. Mraky se navečer rozptýlily a krom Prahy na východě a měsíce na jihu, zářily planety, jakoby se mám chtěly ukázat v tom nejlepším světle. Zvláštní pocit, sledovat vzdálené hvězdy a vědět, že vlastně můžeme pozorovat minulost. Světlo, mířící od nich, k naší planetě letí miliony let. Taková hvězda mohla třeba bouchnout a rozplynout se před mnoha lety, my jí však sledujeme v současnosti, jako by stále existovala.
Naše zraky však stále častěji směřovaly od noční oblohy ke kusu masa, provádějícím tepelnou proměnu nad ohněm. Za častého potírání kořennou směsí jsme kuře přivedli do stavu, vhodného ke konzumaci.
4 hodiny. Tak dlouho jsme ho pekli. Dali jsme si na něm záležet a výsledek stál za to. Upřímně řečeno, takhle jsem si na kuřeti snad ještě nepošmáknul. Po prvním zapíchnutí nože do trupu pečeného kuřete se šťavnaté masíčko doslova rozsypalo a oddělilo se od kostí téměř samo. Po bývalém opeřenci se "zaprášilo". Pochutnávali jsme si, mezi mlaskáním padaly slova o lahůdce a pěly se ódy o kvalitách našeho pokrmu. Jedno vím jistě, až zase pojedeme na hvězdy, "kuře na steaku" bude v našem jídelníčku prioritou číslo jedna.
Po třetí hodině ranní nás přemohl spánek.
Přestřelka jak u Verdunu mě probudila před desátou hodinou dopolední. V nepříliš vzdálené oboře, pravděpodobně nějaký vyčůraný bažantík, unikal celému mysliveckému sdružení, které jeho směrem muselo vypálit ran, jak jedna německá divize přes řeku Maas v Ardenách za druhé světové války. Doufám, že to opeřenec přežil. A jestli ne, budiž přičteno k jeho cti, že stál myslivce opravdu hodně peněz. Muže v zeleném jsme neviděli, byli naštěstí v uctivé vzdálenosti. Dobře hodinku jsem šmatlal po okolí, vstřebával sílící sluneční paprsky a zbytky potravin, zbylých od večera. Poté jsem si ještě na pár minut zalezl pod deku, než mě probudil poryv větru.
Blížil se frontální systém, který se tvářil, že se z něho bude směrem k zemi valit voda. Naštěstí zůstalo jen u hrozby, mračna se rozplynula se stejně rychle, jako se objevila. A opět zasvítilo sluníčko. To už se probral i Medelák. Pomalu jsme sbalili věci a už se chystali k odjezdu, když se na horizontu objevily dvě postavy.
Už z dálky postavy připomínaly čundráky, po jejich přiblížení jsme nabyli jistoty. Trampíci, jak z čítanky vystřižení. Šátky, stetsony, na krku domovenky svojí osady. Zprvu na nás koukali jak na mastňáky, po pár doušcích rumu co nám zbyl ve flašce k nám však pojali důvěru a nakonec jsme více jak hodinu bezvadně pokecali. Záviděl jsem jim tu další cestu po Křivoklátsku, protože my museli bohužel domů. Vpravili jsme do nich poslední zbytky alkoholu co nám ještě zůstal a sami jsme usrkávali nealkoholickou malinovku. Kucí se zvedli a zamířili dál. Ještě chvíli jsme se věnovali zahlazení stop po našem působišti, poté jsem přes elektrický startér přivodil k pohybu klikové ústrojí naftového motoru, ukrytého pod kapotou mého auta. Klikové ústrojí dalo vertikální pohyb pístové skupině, které nasálo čistý vzduch, stlačilo jej a zahřálo na dostatečnou teplotu, přivodilo k expanzi vstříknutý produkt rafinerie v Kralupech a tlak, vzniklý hořením směsi, dodal výkon klikové hřídeli. Ta skrze spojkové ústrojí a převodovou skříň pak výkon 114-ti koňských sil motoru přenesla na kola, jenž udaly pohyb mému plechovému miláčkovi, produktu Henryho dílny, a tento pak převezl naše prdele zpět k domovům.
Až Medelák dodá fotky, podělím se s vámi o ten skvost, co se pekl na klacku, vizuálně. Pokud budete chtít k hodnocení našeho výrobku přidat i další dva vjemy, čich i chuť, není problém, na "hvězdárně" jsme nebyli naposledy
514
