Trampská osada Minessota

Zkraje měsíce května nás opět s Medelákem napadla myšlenka, vyrazit na téměř již tradiční hvězdářský polovandr. Tento výraz v překladu znamená nasednout do auta, vybavit věcmi pro přežití v přírodě, pozorovací optikou, přiměřenou dávkou alkoholu a vyrazit na vhodné místo k přenocování. Spíme venku, nicméně v zákrytu mého plechového oře. Tentokrát nám nedostatek času nedovolil spáchat tuto akci na celý víkend, hodlali jsme tedy vyrazit alespoň na jednu noc, ze soboty na neděli. Počasí nám dle předpovědí hodlalo ukázat svou odvrácenou tvář, bylo tedy více než pravděpodobné, že z pozorování hvězd sejde. Dopolední pohled na zamračenou oblohu nám naší domněnku potvrdil. Přesto jsme se drželi plánu, z nějž jsme pouze vypustili přepravu dalekohledů a cíl naší cesty jsme tak redukovali na pouhou alkoholickou party pod širákem. Proč s ovečkou? Fotky napoví. A tak, když se přehouplo sobotní poledne, udal jsem východní směr čumáku svého Fordíka a zamířil vyzvednout Medeláka. S nákupem potravin jsme se tentokrát drželi při zdi, nebrali jsme tuny masa, ale jen pár pochoutek v podobě brambor, guláše a pár plátků čehosi, co Medelák identifikoval jako sekanou. Sobotní nazašprajcovanou Prahou jsme pak projeli směrem západním, polkli pár kilometrů po dálnici, aby jsme poté dorazili na Křivoklátsko. Do naší oblíbené destinace. Parkování na starém známém místě, oheň v kotlíku, v popelu se pekly brambory, pivo a rum tekly proudem.

Přiblížil se večer a s ním déšť. Naštěstí jsme byli dobře vybaveni celtami, které nepřetržitý příval vody shora bravurně zvládly. Přiblížila se čtvrtá hodina ranní a nás pomalu začal zmáhat spánek. Kde jsme seděli, tam jsme také lehli.

K ránu déšť ustal a slušně se vyčasilo. Setrvali jsme na místě až do poledních hodin, a v době, kdy můj alkohol tester ukázal nulu, zamířili jsme zpátky na Prahu.