Skalní příznivci trampingu si při pročítání dalších řádků opět nepřijdou na své, neb se nechystám popisovat žádnou vandrovní akci, ale naopak čistě paďourskou. Takže asi čtenáře, lačnící po zážitcích při útěku nebo skrývání před ochranáři a v koutku chráněnky potajmu rozdělávání ohníčku, asi zklamu. Prostě jsme si dohodli třídenní výlet do těch míst, zamluvili si ubytování v nedalekém pensionu a na státní svátky v červenci vyrazili na průzkum tamní oblasti. Macocha bývala předmětem většiny školních zájezdů, ani já jsem se tehdejším povinným výpravám nevyhnul a chráněnou krajinnou oblast Moravský kras jsem navštívil. Jenže tenkrát mě nějaký jeskyně zajímaly pramálo. Postupem doby, když mi na kontě nějakých pár let přibylo a opustil jsem řady dvacátníků, začínám být asi sentimentální a podobná místa mě přitahují. Tudíž, když mi Věrka, co by vrchní plánovač celé výpravy, sdělila úmysly vyrazit tam na víkend a vzít sebou partu známých, neváhal jsem. K Věrce a Jirkovi Pátkovic se přidal Lůďa a Kubrt. A samozřejmě já.
V nedělních dopoledních hodinách jsme se slezli u mě za barákem, naskákali do auta a přes naše největší parkoviště v republice, dálnici D1, zamířili k Brnu. Cesta byla pohodička, až do zmíněného města. Tamní obyvatelé pravděpodobně zajímá pouze doprava "šalinou, nebo šmirglem", ale na pozemní IAD z vysoka dlabou. Tak se stalo, že při při průjezdu krajem města jsme dokonale zakufrovali. A nebyli jsme sami, i domorodci hledali z dopravní situace cestu. Například za značkou "přikázaný směr doprava", následovala po jednom metru značka "zákaz odbočení doprava". A několikrát za sebou
Nakonec jsme se úspěšně vymotali a dorazili k Blansku.
Pension Macocha jsme našli hned. Vyčkávání na Pátky jsme využili k odstavení auta, naložení piv do Punkvy, jejich vychlazení a následné konzumaci. Po ubytování jsme vyrazili pěšmo do nedaleké restaurace
Skalní mlýn, kterážto disponuje cenami vysoce příznivými. Akorát točili dvanáctku, což nám samozřejmě nesdělili. Když jsme každej do sebe loupli deset kousků, Kubrta napadlo se zeptat. Pozdě však bycha honiti, svojí daň si zvýšené množství alkoholu už začalo vybírat. Návrat a vše co se dělo kolem něj, si však pamatuju.
Prohlídku jeskyní jsme měli objednanou na desátou. Prohlídka pěkná, propast svými rozměry uchvacující. Plavba lodičkou po Punkvě se mi líbila nejvíc, průvodce měl smysl pro humor velice hezkou metodou nám celou cestu popisoval. Nepotopili jsme se a úspěšně dosáhli východu z podzemí. Poté jsme se přesunuli k lanovce a nechali se nad Macochu vyvézt silou elektromotoru. Výhledy z obou můstků nad propastí jsou stejně pěkný, jako pohled zdola. Jen těch lidí tam ve svátky bylo trošku dost. Lanovka nás svezla opět zpátky do údolí, trochu jsme se prošli po okolí za účelem geocachingu, načež jsme se vrátili zpátky k chatě a k naší říční "kešce". Náš říční poklad vlastně znamenal chladící se Zpatoprameny v Punkvě, nedaleko našeho baráku. Říčku jsme přebrodili a objevili krásnej akvadukt. Jeho zdroj jsme našli, ale jeho cíl nám zůstal skryt za plotem nějaký fabriky.
Kus nad chalupou, nějakých 300 metrů daleko, jsem na mapě svojí GPS objevil poklad pro hru geocaching. Následován Kubrtem a Lůďou jsem se pro něj vypravil. Netušil jsem, že na té vzdálenosti budeme muset překonat převýšení čítající více jak 120 metrů, velké množství polomů, křoví a trní. Téměř jsme se plazili po skalách. Těsně před cílem mi vyplivla GPSka, naštěstí se mi jí povedlo ještě na pár sekund nahodit a ona tak ukázala přímo na krabičku. Poklad nalezl Lůďa, já v okolí zase pár hub. A vzápětí jsme se rychle vydali zpátky, tím nejprudším svahem dolů, ve snaze uniknout blížící se průtrži mračen. Povedlo se, první kapky dopadly na zem ve chvíli, kdy jsme dorazili na krytou verandu našeho přechodného bydliště.
Neděle byla už jen ve znamení odjezdu ....
339
