10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Srbsko - Svatý Jan pod Skalou - Amerika

JasnoPolojasno ProměnlivéProměnlivé (3 dny) (18 km) Před 8.lety a 5.měsíci Červenec 2010
Svatý Jan pod Skalou
To zase byla akce ! Když jsem po nedávných zkušenostech z vandrovní výpravy zvané Klínec, kývl na Olinovu nabídku zářijového čundru kamsi do neznáma, tušil jsem co mě čeká. Předem bylo jasné, že naše kilometrická banka si nebude libovat nad vysokým přírůstkem metrických jednotek. Usuzoval jsem však, že můj vnitřní orgán, mající od přírody za úkol čistit můj krevní oběh od nepatřičných chemických prvků, dostane opět pořádně zabrat. Nemýlil jsem se. Původní předpoklad byl, že zamíříme kroky do Českého ráje, někam do okolí Trosek. Plán, který se však nedá změnit, není plán. S větou, že Trosky si necháme na později, se Olin ozval někdy začátkem minulého týdne. Cíl vandru byl vzápětí přeplánován na okrajovou část oblasti, zvané Národní park Karlštejn. Tamní vápencové lomy jsou pro partu kolem Olina místy, kam opakovaně směřují své kroky, pro mě jsou téměř velkou neznámou. Nejslavnější z lomů, Velkou a Malou Ameriku jsem navštívil poprvé v životě letos v březnu, při jednodenním výletě. O krásách místního kraje básní doslova každý, tak nebyl důvod, proč se do vápencových oblastí nepodívat. Víkendovým vandrem je to ideální.

V pátek, po páté hodině večerní jsme se s Olinem a s Vojtkem sešli na Hlavním nádraží. Na tomto místě musím zdůvodnit, jak vlastně Vojtek, alias Pepé, k této přezdívce přišel. Je totiž nápadně podobný frontmannovi z jedné velmi známé rockové české kapely. V Srbsku už na nás čekal Doktor, coby poslední dorazivší člen naší víkendové výpravy. Jak už bývá zvykem, nádražní restaurace nás vcucla rychlostí blesku a hned tak nás nepustila. Celkem bez úhony jsme pak v nočních hodinách dorazili do cíle našeho prvního dne, lomu Alkazar. Už asi dvacetkrát jsem tudy procházel, párkrát se tu zastavil, ale spal jsem tu poprvé. Za nocležnu jsme si vybrali plácek dole pod lomem, kde se dle slov Doktorových nachází nouzové tábořiště, místními ochranáři tolerovaný. Na benzínovém vařiči jsme uvařili kotlík čaje, bohatě ho ochutili rumem a přesunuli ho tam, kde si s ním náš trávicí trakt hravě poradí. Usnuli jsme tam, kde jsme padli.

Dovolím si malou technickou poznámku. Abych nadále šetřil klávesnici svého stařičkého, leč stále dobře fungujícího počítače, omezím stálé popisování naší tea směsi na pouhý čaj. Ve skutečnosti se vždy jednalo o horký, bohatě rumovým alkoholickým destilátem naředěný granulát, který možná ve svém původním určení měl chutnat jako nápoj, plod čajovníku. Tedy pokud budu psát čaj, myslím tím směs horké vody, zhruba v polovičním poměru rumem, s trochou ochucovadla.

Kolem třetí hodiny ráno mě vzbudilo bubnování počínajícího deště na celtu. Rychle jsem nad sebe přemístil ještě pončo, které se ukázalo být rozhodujícím prvkem, bránícím mému promočení. Za jadrných slov se po chvíli probral Olin a rychle se bez váhání přesunul do nedaleké štoly, kde se sice uchránil před směsicí čehosi, co padalo z těžkých černých mraků, zato jeho spacák po ránu dostal nádech svítivě červeného maskáče od železitého podloží. Doktor přes sebe hodil igelit, jenž vynikal pozoruhodnou vlastností sběru vody, nikoliv jejímu odpuzování. Vojtek a já jsme příval vody do rána ustáli. Vstávali jsme po sedmé hodině, Doktor si ždímal spacák a nadával svému igelitu jak špaček. Olin pronesl několik slov o pohlavních orgánech, vzhledem k brzkému vstávání je použil směrem k nám. Nicméně pookřál, když první doušky ranního čaje zmizely v jeho útrobách. V noci pršelo, teď začalo vykukovat zpoza protrhaných mraků slunce. Vydali jsme se na další cestu, údolím potoka Loděnice, proti jeho proudu. Za Hostimí přišel na řadu další kotlík čaje a po krátkém dalším pochodu po silnici se před námi objevil Svatý Jan pod Skalou. Nějakej kostel mi je celkem šumák, lákavě však vypadala skála nad ním, s údajně krásným výhledem do okolí. Ten stoupák teda stojí za to! Přes dvě stě metrů převýšení, sotva na půl kilometru. Obtížnost stoupání byla podpořena bahnem a zcela nevhodně umístěnými klacky, které měly sloužit jako primitivní schody, avšak nepříjemně od sebe vzdálenými. Víc než ten kopec, mi ale vadil dav lidí, kterým jsme se nahoru proplejtali. Úzká pěšinka linoucí se svahem nahoru byla doslova přeplněná lidmi, stejně tak vrcholová vyhlídka. Naštěstí šlo jen o dočasný stav. Usídlili jsme se na skále kousek pod vyhlídkou, rozložili promočené věci na sluníčku a uvařili další kotlík naší zabijácké směsi. V poledne jsme razili dál. O tom, že se poblíž nachází Solvayovy lomy jsem neměl tucha, až do doby, když se kolem nás prohnala lomová lokomotiva se zapřaženým vláčkem. Zajímavý muzeum, někdy se sem vypravím na delší prohlídku. Teď jsme však směřovali dál a brzy nás přivítaly první baráky obce Bubovice. Místní nálevna je hotovým skvostem v okolí. Velmi ochotný personál téměř nestíhal našemu nastolenému tempu. Piva, dvanáctky, byly často střídány kafem s velkým panákem rumu. Následky to zanechalo především u Vojtka. Sic to ustál, nicméně jeho postupné vadnutí dalo důvod k vtípkům, směřujícím na jeho účet. Korunu tomu nasadil, když trefil čelem jediný sloup, stojící uprostřed lokálu a vzápětí měl problém otevřít dveře od sociálního zařízení. Za hraním kostek jsem zprvu nedůvěřivě hledal zákeřnou alkoholickou zábavu, něco jako, když prohraješ, chlastáš. Od Olinů bych se tomu ani nedivil. V takovém případě bych patrně padnul hned v prvním dějství. Chtít naučit počítání výsledků kostek člověka, s pořádnou porcí alkoholu kolujícím v žilách, notabene týpka, kterej na učňáku málem vyletěl z matiky, byl značný optimismus. Myslím tím sebe. Vlastně jsem to ani moc umět nemusel, něco jsem házel a podle výsledných reakcí jsem poznal, jestli to byl dobrý hod, nebo špatný. Když mi padly kostky, byl jsem zpravidla nazván mužským pohlavním orgánem, když jsem to naopak pěkně posral, častovaly mě spokojené tváře mých spolusedících. Spolehlivý ukazatel Smile

O fau pax se v závěru našeho vysedávání v Bubovické hospůdce postaral opět Vojtek, neznaje však jeho domácích poměrů to tu raději popisovat nebudu Smile

Šli jsme hledat místo na spaní. To jsme našli na kraji louky a lesa, kousek od Bubovic. Ležení jsme rozbalili za balíky se slámou. Dokonalé krytí před nežádoucími zraky spolku ochránců přírody nám zajišťovaly okolní lesy. Sice jsme byli mimo chráněnku, ale zbytečně nebýt viděn, to je naše krédo. Véču nám zajistil vepřový obsah vlastnoručně vyrobené Olinovy konzervy. On o tom ještě neví, ale až bude vyrábět další, tak jich pár udělá i pro kamarády Smile

Po dalším kotlíku čaje si už nic nepamatuju.

Večer zatažená obloha se přes noc vyčistila a my se probrali do sluncem zalitého rána. Nezbytný ranní čaj proběhl téměř po probuzení. Vojtek vypadal na smrt, nicméně libá vůně bramborového destilátu jej krátkodobě opět přivedla k životu. Plánů bylo moc, času málo. Na další cestu nás směřoval geocaching, jehož schránku jsme nalezli na okraji dosud funkčního obrovského kamenolomu. Skrze něj jsme zamířili k Malé Americe, kam jsme dorazili zhruba o hodinu později. Již tradičně na vyhlídce nad lomem zaplál plamínek pod kotlíkem, jehož čajový obsah dostal během několika málo chvil ochlazení na teplotu lidského těla. Musím dodat, že této akce jsem se už nezúčastnil. Další v pořadí byl lom Modlitebna, na jehož úbočí opět zel poklad.

Ke Kubrychtově boudě jsme dorazili po krátkém pochodu lesní pěšinou a vzápětí nás čekala turistická atrakce, známá jako Bubovické vodopády. Malebné údolíčko však na můj vkus bylo lidmi navštěvováno až příliš hojně. Neúspěšný odlov tamní geo-schránky a následný pochod do Srbska byl tečkou našeho vandru. Ještě bych mohl zmínit můj odjezd domů hned po příchodu do Srbska, zatímco zbytek party ještě mířil na pár vývarů z chmele do některé z místních restaurací.

A ještě technická poznámka na závěr. Oline, příště opět plánuješ ty. A neber si prachy Smile
Svatý Jan pod Skalou Ve vlaku na Srbsko Restaurace v Srbsku Na lomu Alkazar Alkazar Skála nad svatým Janem Terén kozy ... Vojtek Cesta kopcem na na skálu nas Janem Sušící se věci Vyvalující se ... Vrcholový bod Solvayovy lomy Vláček v Solvayových lomech Jeden z lomů V Bubovicích Netřeba komentář :-) Ani teď není třeba komentář Naše druhé nocoviště Nádledky Lom Dosud funkční lom Vstup do jeskyně Arnoldka Důlní rypadlo Skupinové foto Těžní technika Na dně lomu Kazatelna Bubovické vodopády Doktor Povinná četba Ve spánku ... Trosky kaple
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   8.9.2010  |  Přečteno: 2460x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 3x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 5

Lahvic   14.9.10 - 19:26:26

Tato věta skutečně stav dokonale vystihuje

Zimnímu vandru se nedá odolat. Dovolenou mám (pro případ že bych měl šichtu), takže pokud nebudu v lochu, v nemocnici nebo vy psychiatrickém nápravném zařízení, tak za sebe říkám že jedu

Bludi   14.9.10 - 08:52:44


Přesně jak sem řikal na Plešivci: Užívej si střízlivosti, než se Olin vzbudí, pak už se jí nedočkáš

Jo, měli jsme večírek , nicméně padnul od kolegy s práce návrh, že by si chtěl zatábořit na sněhu, takže pomalu pečemem nějakej zimní vandr do Brd, tak s tim nějak počítej

Lahvic   11.9.10 - 19:32:05

Jóó, profíkovi se to kecá To co vám přijde normální, tak pro mě je očistcem

Koukám Bluďáku že jsi taky nezahálel Docela živě si to umím představit

Bludi   10.9.10 - 11:25:48

Hm, živě si to s tim čajem dovedu představit a jsem moc rád, že jsem nebyl, by mi bylo pěkně těžko. To mi ostatně bylo i tak, neb jak jsem psal, taky jsme v sobotu ve Zbraslavicích úspěšně rumili. Nevím jestli už jsem zmínil svůj trapný zážitek ze soboty, vlastně z nedělní noci. Neb chvíli potom co jsem šel spát(což si samozřejmě nepamatuji), mi v paměti utkvěl okamžik, kdy sedim na hajzlu, pouze v ponožkách, nohy omotaný hajzlpapírem a snažim se vzpomenout kde jsem zanechal svoje ležení. Následovalo asi 10 minutové bloudění v trávě ranní rosou, než jsem to místo našel. Naštěstí jsem při vylejzání ze spacáku rozsvítil baterku, jinak bych to asi nenašel.
Pomalu se začínám bát pít, neb kdo mne zná, ví, že už jsem jednou svůj nocleh ztratil

Nechápu, ale Olinovu hlášku o tom, že si jede ven odpočinout, neb já byl po těch čajo-rumových smrštích vždycky úplně umrtvenej ještě tak 2 dny

Olinek   10.9.10 - 09:59:46

tak vostry to s tim cajem zas nebylo ne . jinak ja si jedu ven odpocinout ne abych prisel dom padl na hubu a spal az do pondeli.

Diskuzní forum

2.12.2018 | Lahvic

Z důvodu hackerského útoku na moje druhé stránky o opev ... [více]

21.10.2018 | Lahvic

Ještě toho trochu :-D :-D ... [více]

14.10.2018 | Honza

Jo, rakvičky, věneček,... a ještě kozí mlíko se sifónem ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 540138
Přístupů dnes : 137
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 2

Kalendář

Dnes je:

Středa, 19.12.2018

<<12 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

dr.Gruntorád, předseda správní rady pivovaru v Nymburce je -

Normální člověkGraf 293
PodivínGraf 132
PožitkářGraf 130
ČuněGraf 128
DoktorGraf 147
SmolařGraf 132
Závidím muGraf 146
Já chci takyGraf 149
Kdo to je ? neznám.Graf 201
Vynikající herecká postavaGraf 181

Hlasů: 1640

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144