29.10.2019 - 11

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl druhý - život v Hrnčířích

Lesík s jezírkem, dnešní podoba

<<< Předchozí dílDíl první - rozhlédnutí po světě Následující díl >>>Díl třetí - nelehký život dobrodruha

Život v Hrnčířích byl koncem sedmdesátých a zkraje osmdesátých let minulého století poklidný. K nám do horní části obce zajížděl v pravidelných intervalech autobus linky 226, hojně využívaný místními k dopravě přes Šeberov k metru a do pracovních procesů. Červenobílá eŠeMka stávala na tehdejší otočce autobusů na malém náměstíčku u kostela a já se jí nespočetně krát obdivoval. Však jednu takovou malou, na dálkové ovládání, jsem doma taky míval. Hučení motoru autobusu v okolním tichu bývalo slyšet už na dálku, v tehdejší době auta jezdívala kolem pouze sporadicky a právem tak přitahovala naše dětské obdivné pohledy. Když už přeci jen do naší ulice zavítal automobil, neměli jsme problém rozeznat, komu že vlastně patří. Stařičké škodovky mívali sousedi i náš táta, automobily zahraniční výroby, které na český trh dodávali soudruzi z továren na dálném východě, patřily zpravidla místním papalášům, rekrutovaným z řad místního zemědělského družstva. Takže ulice byla spíše herní zónou, nežli obecní komunikací.

Stačilo ujít několik desítek metrů a ocitli jsme se rázem v pustině. Obilná pole střídala menší lesíky, rokle mezi polnostmi, osamělá křoviska, i nepříliš vzdálený rybník, to vše nás táhlo jako magnet. Už čtvrtý rok jsem dýchal vzduch této planety, když jsem od našich dostal poprvé povolení zamířit s bráchou na delší vzdálenost, než jen k posledním barákům v ulici. Bylo to o jednom krásném jarním odpoledni, a s bráchou, i jeho kamarádem Jirkou, jsme vyrazili do polí. Pro mě to byla premiéra. Osamělý lesík v polích směrem k vestecké Safině byl naším cílem. Očekáváte, co se tam odehrálo? Asi vás zklamu, ale nestalo se vůbec nic. Normálně jsme si to tam prolezli, v lesíku si chvilku zahráli na vojáky, zdolali blízký stoh a zase se vrátili domů. Ale prostě si to pamatuju zřetelně, tak jsem to sepsal.

Bráchův stejně starý kamarád Jirka odnaproti nebyl naším jediným průvodcem na takovýchto cestách. Do naší vznikající party jsme vzali i něžné pohlaví, Jirkovo mladší ségru Kristýnu. Narodila se jen o pár měsíců později než já a moc se mi líbila. Starší kluci samozřejmě moc radosti z "písklete" neměli, musel jsem tedy její přítomnost mezi námi často vehementně prosazovat. Někdy se zadařilo, jindy ne.

Jak už to tak bývá, dítko je tvorem zvídavým. Ani nám se to nevyhnulo. Bylo mi divné, že stavba těla Kristýny byla odlišná od toho mého. I ona nemohla pochopit, proč nemusím přejít do podřepu v případě, že chci zbavit tělo nadbytečných tekutin. Jednoho dne jsme se to na zahradě za naším domem rozhodli prozkoumat. Přeci jen jsme oba byli na světě již čtvrtým rokem, tohle jsme potřebovali znát. Ani jsme naší zvídavost nemaskovali hrou na doktory, prostě jsme jeden druhému oznámili "ukaž mi to". Dříve, než jsme však mohli přejít k detailnějšímu průzkumu, jsme byli načapáni mojí mámou a situaci jsme byli nuceni řešit kvapným ústupem. K další podobné činnosti se mi jí už nepovedlo přesvědčit a na další takový průzkum jsem si musel počkat až do školní družiny.

Protože naše rodina patřila ve vsi mezi starousedlíky, my potomci jsme zapadli do místní mládežnické party už od samých počátků. Ke dvěma z nich jsme měli ještě o trochu blíže, neboť jejich rodiče byli letitými rodinnými známými. Rodina Nechvátalových bydlela ve spodních Hrnčířích, blízko obecního rybníku, s potomstvem stejně starým, jako jsme byli my. František a Zuzana, tak se jmenoval brácha se ségrou, v jejichž společnosti jsme strávili nespočet času. Naším společným oblíbeným místem byl nedaleký rybník, kam jsme se chodili koupat a v zimě krom mě bruslit. Stoupnout si na brusle jsem tam s nimi vyrazil jednou. Měl jsem takové ty dvojité, možná si na ně vzpomínáte, tehdy byly hitem. Toho dne jsem se na nich dopotácel téměř až ke kaverně, aniž bych já nějakým způsobem ovlivnil směr jízdy. A tam, k potěše ostatních, jsem udělal piruetu, jíž jsem samozřejmě neplánoval. Dopad na led byl tvrdý, prvním místem dotyku mého těla s tvrdou plochou byla oblast kostrče. Když mě přivedli k vědomí, byl jsem pevně rozhodnut, že to byla moje poslední chůze na bruslích. Tento slib sám sobě jsem ostatně do dnešních dnů dodržel.

Blízko nechvátalovic domu se nacházelo naše oblíbené místo, malý lesík s jezírkem uprostřed. Je tam dodnes. Pár stromů kolem skýtalo vynikající možnosti pozorování blízkého i vzdáleného okolí z jejich korun.

O tom, že to brácha se mnou neměl jednoduché, svědčí historka z jednoho letního odpoledne. Byli jsme ve dvou lidech u jezírka, lezli po místních stromech a hráli jsme si na vojáky. Domů daleko a bráchu v jednu chvíli postihla nutkavá potřeba zbavit se obsahu střev, což učinil neprodleně na břehu jezírka. Chvíli nato jsem bráchovi nějakým způsobem uškodil, už si nepamatuju jakým. Každopádně mi šel Michal zle vyčinit a já se dal na rychlý ústup. Výhodou byla nepřekonatelnost jezírka, které mé útěkové plány dostatečně krylo. Leč moje nohy byly schopny o poznání pomalejšího pohybu, než ty bráchovy. Tak se stalo, že mi brzy "dýchal na záda". Tu mě popadl ďábelský plán. Mému zraku upoutala čerstvá hromádka, kterou zde brácha na břehu jezírka zanechal. Protože jsem držel v ruce klacek, rychle jsem jeho konec do hromádky zabořil a obrátil se na bráchu:
"Nech mě, nebo to po tobě hodím!"
"Nehodíš!"
"Říkám ti že jo! Jestli se hneš!"
Brácha chvíli váhal, pak v důvěře, že tohle prostě neudělám, učinil pohyb směrem ke mě. Klacek v mojí ruce se mihl v dopředném směru a obsah jeho konce se elegantní balistickou křivkou poroučel směrem k pohybujícímu se bráchovi. Ke střetu došlo v oblasti jeho pravé tváře. Když moje oko zřelo dopad nevábného materiálu na bratrovo skráň, bleskurychle mi došlo, že je zle a dal jsem se na útěk, jako dosud nikdy v životě. Nebyl jsem proto svědkem očistné procedury a ani jsem netoužil být. Mojí jedinou snahou bylo, být co nejdále, doufajíc přitom, že vzniklá časová prodleva otupí vztek, který cloumal tělem mého bratra. V tomto jsem se nemýlil, když mě nalezl asi o půl hodiny později doma, už mi nakládačku neuštědřil.

Že naše hrátky nebyly vždy zcela dokonalé dokazuje fakt, že jsem se při nich několikrát poslal do nemocnice. Na to jsem měl talent. Ale o tom zase příště .....

Místa v okolí našeho domu v Hrnčířích.

Brácha s Jirkou v ulici před naším barákem
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   16.9.2014  |  Přečteno: 1776x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 5x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 2

Lahvic   15.8.16 - 10:00:39

Dík za lekci českého jazyka Ty transgresivy, nebo jak se to píše, vlastně moc nepoužívám. Napsal jsem je spíše jako snahu neopakovat stále stejné výrazivo a "doufajíc" přistálo na tapetě článku v momentě, kdy tok myšlenek byl rychlejší než schopnost je sepsat skrze klávesnici šesti prsty Leč díky, při soupisu dalších článků to budu mít na paměti, doufaje přitom, že už chybu neudělám

Honza   3.8.16 - 18:32:10

Teda, zírám, že i dnes se najde někdo, kdo používá transgresivy, neboli přechodníky. Jen bych tiše upozornil, že přípona -íc (doufajíc) je tvar ženského rodu. Pro rod mužský se používá přípona -e (doufaje).

Takže pokud doufáš ty, tak:
"... být co nejdále, doufaje přitom, že vzniklá časová prodleva otupí vztek ..."

Diskuzní forum

18.11.2019 | Tony

Jj, s těma Roverkama souhlas, taky mi přijde, že se tam ... [více]

16.11.2019 | Pegos

Tak jsem se tam byl dnes podívat. Navštívil jsem Dvoják ... [více]

10.11.2019 | Pegos

Ještě to v Zz žije i když už né tak jako dříve. Ale na ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 727673
Přístupů dnes : 721
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 15

Kalendář

Dnes je:

Úterý, 19.11.2019

<<11 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 186 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Co hrát a poslouchat na vandru

CountryGraf 403
BluegrassGraf 152
Staré české trampskéGraf 198
Nové české trampskéGraf 167
PunkGraf 147
DiscoGraf 170
DechovkuGraf 179
PopGraf 144
Směs všeho co má melodiiGraf 189
Nic-jsem tichošlápekGraf 197

Děkujeme za váš hlas !

Hlasů: 1951

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144