10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl třetí - nelehký život dobrodruha

Já v roce 1982, koncem docházky do školky v 6-ti letech

<<< Předchozí dílDíl druhý - život v Hrnčířích Následující díl >>>Díl čtvrtý - první povinnosti

Coby dítko prozatím školou ani prací nepovinné, byl jsem mezi svými vrstevníky zcela standardním průměrem. Žádný rodilý génius, ani dokonalý krasavec, idol dívčích srdcí už vůbec ne. Mluvit jsem se naučil ve stejném období jako moji vrstevníci. Údajně jsem strašně rád odmala počítal, což je zvláštní, vzhledem k tomu, že projití druhým ročníkem na středním odborném učilišti v matematice se mi povedlo pouze díky mým modrým očím prosebně upřeným na paní učitelku. V současné době i k malé násobilce neváhám sobě vzít na pomoc kalkulačku. Rozeným vůdcem jsem se také nestal, v humanitárních dětských akcích jsem se neangažoval. Byl jsem prostě průměrným malým klukem. Přesto jsem v jednom nad ostatními vynikal. Již od prvních kroků z relativního bezpečí domova jsem sobě aplikoval umění sebedestrukce, které jsem postupem doby stále vylepšoval a v některých případech uvedl téměř k dokonalosti. Za to, že jsem do dnešní doby celý, se všemi orgány, vděčím zástupu chirurgů několika nemocnic v blízkém okolí a snad nějaké šťastné hvězdičce, která bliká kdesi nad našimi hlavami.

Nikdy jsem jako malý neobdržel zásah elektrickým proudem od zásuvky, možná právě proto jsem jej obdržel v dospělosti, na základě nedostatku zkušeností. Kdybych si svůj hřebík do pravé zdířky v elektrické zásuvce strčil již jako mrně, pravděpodobně bych ve svých 15-ti letech nezkoušel spojovat dvě zásuvky jedním prodlužovacím kabelem a neobdržel tak zásah, který vyrazil jističe nejen na bytě panelového domu, ale i ten centrální domovní. Tato zkušenost mi prostě chyběla.

Strom. Živý organismus, poskytující planetě cenné služby v podobě fotosyntézy. Stromy jsou krásné, mnohdy monumentální. Pokud jsou dostatečně vysoké, poskytují ze své koruny výhledy do okolí. Té poslední vlastnosti jsme si cenili nejvíce. Výjevy, ve kterých seděl mladý Vála s ještě mladším Válou v koruně stromu v okolí Hrnčíř, byly celkem běžné. Naštěstí naši zřejmě o naší zábavě neměli tušení, nebo alespoň neznali rozsah výškových činností námi provozovaných, protože nám to nikdy nezakázali. Asi "Co oči nevidí, srdce nebolí". Kupodivu výšiny se však neukázaly být pro mou osobu tolik nebezpečné, byť mohutné stromy zpravidla nebývají vybaveny bezpečnostními prvky a ani my jsme žádné nevlastnili. Že jsou horší stromy nižší, méně pevné, nebo že nejnebezpečnější je cesta dolů jsem měl poznat až osobní praxí.

Jednu takovou praktickou zkušenost jsem získal u jezírka (viz. mapa u dílu 2). Vyšší vrby jsme měli zmáknuté už dlouho, jednoho jarního dne nás však napadla myšlenka, jestli nebude přeci jen hezčí výhled z podstatně nižšího stromku hned vedle háječku. Průzkumu jsem se ujal já. Nahoře jsem zjistil, že skutečně ve čtyřmetrové výšce v pozadí s dvacetimetrovými velikány panoramatický výhled nenaleznu. Dalším, tentokrát citelnějším zjištěním bylo, že větve menšího stromu nejsou tolik pevné, aby unesly váhu mojí tělesné schránky. Času na přemýšlení jsem měl následně dost, chvilku trvalo, než se přiblížila dopadová plocha na zemi. Pád nebyl volný, občas se našla nějaká spodní větev, která kontakt mojí osoby s hlínou oddalovala. První dotyk se zemí proběhl v oblasti horní poloviny mých zad. Hned se kolem mě seběhli kamarádi a od srdce se smáli mému velmi zvláštnímu výrazu v tváři. Bodejť by ne, s vyraženým dechem člověk moc parády kolem sebe nešíří. Trvalo to strašně dlouho, než se kamarádi přestali smát. Konec jejich smíchu přišel ruku v ruce s návratem rytmu mého dechu.

U toho samého stromu, v jehož spodní části se nacházelo propletené větvoví přilehlého křoví, jsem se o nějakou dobu později pokusil efektivním způsobem vyřadit z provozu svůj pravý oční orgán, to v době, kdy myšlenky byly přeci jen pomalejší, než moje nohy, které mojí tělesnou schránku spodním větvovím prohnaly. Odnesl jsem si k domovu památku v podobě zapíchnutého klacíku mezi okem a jeho víčkem. Ač nerad, museli jsme následně cestovat na oddělení nedaleké nemocnice v Krči, kde se o mojí lapálii postaral velmi zručný chirurg. Pár dní jsem na oko neviděl a pak už to bylo dobré.

Odebrat si z těla tento funkční orgán jsem se pokusil v životě ještě jednou, o několik let později, na učňovské praxi ve třetím ročníku. Tentokrát jsem k tomu použil kvalitnější nástroj v podobě ocelového pilníku. Zde jsem měl k "úspěchu" o mnoho blíže. Ale o tom až později, nepředbíhejme.

Cesta dolů ze stromu bývá složitější, jsou ale případy, kdy musí být rychlá. Jedním z takových nepředvídatelných důvodů pro opuštění stromoví se stal místní hlídač. Vzhledem k okolnostmi vynucené rychlosti sestupu, v kombinaci se pětimetrovou výškou a velmi silným obvodem pně, jsem byl donucen improvizovat. Objal jsem kmen stromu všemi čtyřmi končetinami, povolil mírně sevření a nechal zemskou přitažlivost vykonat práci pohybu dolů za mě. Leč v takových případech bývá u mužů jeden orgán v těsném kontaktu s kmenem. Což jsem zjistil zhruba v polovině "cesty". Avšak přerušení pohybu dolů nebylo v mých možnostech, musel jsem si to "dojet" až do konce. Dopad na zem nebyl ideální. Rozzuřený hlas blížícího se hlídače mě probral z mdlob, způsobených akutní bolestí od podbřišku. Nechtěl jsem za této situace ještě dostat po hubě, sebral jsem tedy zbytky sil, přeskočil plot a belhal se za svým unikajícím kamarádem. Hlídač nás nechytl, zato u mě odhalila problém doma moje máma. Hned mě hnala k lékařům, doktorce se stav mého "podvozku" také nelíbil a hnala mě dál. V tu dobu naštěstí zakročil můj táta s větou: "Natlouk sis koule, to se ti stane eště mockrát. Nic to nejni. Ženský vo tomhle věděj hovno!" Měl pravdu, ve všech případech Od návštěvy dalších doktorů naši ustoupili. Rány se zacelily, otoky splaskly, a vzhledem k tomu, že jsem autorem synka Tomáše, je zjevné, že jsem v těch místech nedoznal žádné vážnější újmy.

Stromoví ovšem nebylo jedinou překážkou zdárnému rozvoji mojí tělesné schránky. Taková překážková dráha na zahradě rodného domu se projevila jako mnohem zákeřnější protivník. Zvlášť, když se mezi cílovou páskou a poslední překážkou v dráze v podobě opuštěné psí boudy nacházejí v trávě ledabyle odložené vidle, které jako překážka zaznamenány nejsou. Brácha psí boudu překonal ladně, ani já jsem nezůstal pozadu. I následný kotoul Michal zvládl bravurně. Stejný pokus jsem učinil já, ovšem se zcela opačným výsledkem. Zůstal jsem přišpendlen na zemi. Jeden hrot vidlí prošel mým levým zápěstím jak opékací klacek buřtem. Seděl jsem tam a tupě zíral na tu událost, brácha pohotově běžel pro pomoc. Přivolaná máma odbornou pomoc neposkytla, sousedka od vedle však duchapřítomně dva kusy čistého hadru a jala se situaci řešit razantně. Jeden kus hadru jsem dostal coby kousací žmolek mezi zuby a druhý jako pooperační obvaz. Chytla mě, trhla vidlemi a hrot byl venku. Ovázala mi ruku a už jsem seděl na zadním sedadle jejího auta, opět na cestě ke staré známé krčské nemocnici. Nebrečel jsem, asi jsem se moc lekl. Další chirurgové se nade mnou střídali, v asistenci s několika dalšími doktory, kteří také nelenili a brzy mi diagnostikovali otravu krve. Tudíž jsem se nějakou dobu do rodných Hrnčíř nepodíval a smutně jsem pozoroval pouze nemocniční okolí z okna. Když jsem se pak vrátil domů, psí bouda ani vidle už na místě nebyly.

Po této události jsem byl nějaký čas hodným dítkem. Tedy minimálně jeden týden. Potom se mi vrátila stará dobrá nerozvaha a já opět vyrážel vstříc dalším dobrodružstvím.
Brácha Michal v roce 1981 Následek vidlí
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   17.9.2014  |  Přečteno: 1455x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 1x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

12.3.2019 | Lahvic

Nebude, měl jsem na mysli litrovku :-) Už nepodceňuju n ... [více]

9.3.2019 | Petisan

jen aby jedna láhev nebylo málo ... znáš se :-h ... a i ... [více]

28.2.2019 | Lahvic

Nejen piv :-) Jako zápisné bude láhev rumu, popřípadě j ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 570627
Přístupů dnes : 468
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 3

Kalendář

Dnes je:

Úterý, 19.3.2019

<<03 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

K Cmundě(bramborák) se jako nápoj absolutně nehodí

voda (čistá bez příchuti)Graf 327
minerálkaGraf 157
limonádaGraf 163
pivoGraf 167
kořalkaGraf 148
mlékoGraf 205
asfalt, bo teče moc pomaluGraf 213
kdo je ta cmunda???Graf 144

Hlasů: 1524

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144