29.10.2019 - 11

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl dvanáctý - jak jsem lovil ryby

Já se svým úlovkem na oficiálním rybolovu

<<< Předchozí dílDíl jedenáctý - záliby Následující díl >>>Díl třináctý - sloužím vlasti

Rozbřesk sobotního srpnového rána roku 1987 nás zastihl na cestě k známému rybníku Velký Mastník, jehož vody se rozprostírají poblíž jihočeských Votic. Seděl jsem na zadním sedadle tátovy Barky, postarší Škodovky řady 1000 MB. Vedle mě seděl brácha, za volantem táta a na místě spolujezdce strejda Pavel. Krajina ubíhala za okny, nad lesy se vznášel ranní opar, kotlina česká se budila do nádherného letního dne. Cílem toho dne nebylo koupání, ani jiné vodní radovánky, mířili jsme k lovu ryb. Strejda vlastnil rybářský lístek i celosvazovou povolenku a zmíněný rybník býval jeho oblíbenou loveckou lokalitou. Krásné dva pruty se blyštily novotou. Když úplně vykouklo zpoza horizontu sluníčko a ozářilo hladinu rybníku, dva vlasce již mířily doprostřed vod. Jako děti jsme s bráchou obdivovalo strejdově umění házet návnadu daleko od břehů, na břehu se nám líbilo a těšili jsme se, jestli něco zabere. Druhý prut Pavel nahodil "na mlaskačku", velký kus rohlíku plaval s háčkem na hladině. Vtom se zavlnila voda a návnada rychle zmizela. Zásek, následovaný půl hodinkou vodění ryby vodou a našeho obrovského vzrušení. Šedesáti centimetrový Amur skončil v podběráku, jeho životní pouť toho dne skončila. A nám jedna pouť začala.

Propuknout v nadšení a zápal pro určitou činnost bývalo u mě velmi snadné a rychlé. Netrvalo tedy dlouho a už jsem tlačil tátu do dalších rybářských akcí. Táta mi však zařídil něco lepšího. V Uhříněvsi býval za cukrovarem rybník, vlastně je tam dodnes, jen ten cukrovar už zmizel. Ze tří stran zarostlý rybník, na čtvrté straně stálo na břehu několik domů. Jeden z baráků se zahradou patřil tátovu kamarádovi. Se zapůjčeným prutem od strejdy jsme jedno sobotní podzimní odpoledne zamířili na zmíněnou zahradu. Tentokrát jsem dostal šanci si to vyzkoušet. Poprvé jsem držel rybářský prut v ruce.

"Takhle to vezmeš, tady sevřeš vlasec, švihneš, pustíš, až bude prut vepředu, když dopadne splávek do vody, tak zacvakneš tuhle objímku", povídá táta.

Následoval jsem jeho slov, hned napoprvé zasvištěl vlasec vzduchem a dopadl téměř uprostřed rybníčku. Ten den jsme nechytali, zkoušeli jsme nahazovat. Šlo mi to a možná právě proto mě rybařina začala bavit. O čtrnáct dní později jsme se prodírali zarostlými břehy toho samého rybníčku na jeho zadní odlehlý konec, kam už jsme šli chytat naostro. Nic jsme nechytili, ale to mě neodradilo. Výprava druhý den už přinesla malého lína, kterého jsme pustili. Stával jsem se pomalu rybářem. A blížily se vánoce.

Známé cinkání ohlásilo příchod Ježíška. Stromeček krásně zářil, ostatně jako každý rok. A pod ním dárky. Na ty jsme se samozřejmě těšili nejvíc. Měkké dárky jsem odkládal, ty byly nezajímavé hlavně proto, že se pod obalem zpravidla nacházely věci potřebné. To byla nutnost. Ty tvrdé dárky obsahovaly většinou věci chtěné. Urputně jsem trhal papír u dvou dárků, jedné krabice a pak jednoho nezvykle dlouhého. V tom druhém byl krásný skládací prut a v krabici naviják. Krabičku s vlasci, háčky, splávky a dalšími potřebnými drobnostmi vydaly dárky vzápětí. Byl jsem nadšen, bylo to více, než bych si kdy dokázal představit.

Teď mi zbývalo jediné, udělat si rybářský lístek.

Protože jsem se uměl dobře narodit, tedy v ten správný čas, možnost udělat si povolení k lovu ryb jsem získal hned další měsíc, kdy jsem dostal dárkem peníze. Nelenil jsem a vyrazil k nejbližšímu svazu. Jako dítě krajně neochotné k učení jsem rybářské vyhlášky vstřebával jednu za druhou a zanedlouho jsem úspěšně prošel závěrečnými zkouškami. Zbyly mi penízky na zaplacení brigád, chuť se někde plácat v bahně při praktickém plnění povinností rybáře jsem skutečně neměl. Tak jsem se stal právoplatným členem svazu a mohl jsem vyrazit vstříc vodě.

Od strejdy Pavla jsem obdržel další vybavení v podobě židličky a pár dalších drobností, táta mi v práci vyrobil vidličky pod prut a zakoupil podběrák. A měl pro mě ještě jedno velké překvapení. Asi se mu moje nadšení pro ryby líbilo, protože najednou vytáhl ze skříně úplně nový, krásný prut. Teleskop. Na tehdejší dobu byl teleskopický prut skvostem a trochu i raritou.

Pyšný na svoje vybavení, zamířil jsem k prvnímu samostatnému lovu k hrázi Hostivařské přehrady. Poprosil jsem o dozor nejbližšího chlapíka v letech a nahodil návnadu daleko do vody. Za celý den ani ťuk. Hned další výprava k zadnímu cípu přehrady už přinesla záběr, hodně veliká ryba však háček utrhla a já smutně koukal na prázdný konec vlasce. Ještě několik dalších takových výprav, ale na přehradě mi přáno nebylo. Ani na Sázavě se mi nevedlo lépe.

První skutečně ulovenou rybou se stal nakonec Lipan, kterého jsem na narychlo spíchnutou pytlačku vytáhl nad Soumarským mostem na Šumavě, během naší letní čtrnáctidenní dovolené. Zkusmo jsem hodil na háčku napíchnutou velkou kobylku do vod Vltavy, sotva dopadla, už jsem viděl z hlubin vyjíždět rybu, zasekl jsem a jedna z nejhezčích ryb se brzy plácala na břehu. Nevím, jestli to bylo způsobeno prvním samostatným úlovkem, nebo je Lipan neuvěřitelně chutnou rybou, každopádně jsem dodnes nic lepšího nejedl.

A tehdy se karta začala pomalu obracet. Při oficiálních loveckých výpravách ryba často ani neťukla a navíc mi trochu začínaly vadit povinné prosby o dozor. Jako nezletilý jsem chytat sám nemohl, musel jsem se vždy nakvartýrovat k nějakému dospělému. A pak přijedu na Šumavu, hodím pytlačku do vody a obratem tahám rybu.

Tak se stalo, že jsem na oficiální cestu trochu zanevřel. Dále jsem platil příspěvky a kupoval si povolenky, ale moje kroky zamířily jiným směrem.

To už totiž rybařina trochu chytla i bráchu. Jednoho dne jsme společně zamířili k Milíčovskému rybníku pod Jižním městem. Stalo se tak při průzkumné výpravě, mající za úkol trávit volný čas po okolí sídliště, rybnou plochu jsme cíleně nevyhledávali. Na spodním rybníku jsme si všimli rybího hemžení na mělčině. Jeden kapr vedle druhého. Poměrně zarostlý rybník nebyl pro lov nijak ideální. Přesto jsme to zkusili.

Pruty hned následující den putovaly do celt, maskovali jsme jejich přítomnost v ruce jak se dalo vším možným, jen aby nebylo vidět, co vlastně k Milíčovu neseme. Nalezli jsme si místečko hned naproti cestě, vlevo od hráze. Tam jsme byli nejen kryti před nežádoucími zraky, ale sami jsme měli dokonalý přehled o svém okolí. Rozložili jsme teleskop, navázali splávek, na háček dali kousek rohlíku a šup s tím do vody. Začali jsme navazovat další prut, když se splávek potopil. Zásek a menší kapřík byl rázem na vzduchu u nás. Pustili jsme jej, nebyl příliš velký. Sotva znovu dopadl splávek do vody, netrvalo to ani minutu a opět sel pod vodu a kapr z vody. Byly to žně. Někdy se stávalo, že splávek jsme ztratili z očí ihned po dopadu, než jsme stačili cokoliv udělat, ryba už se plácala na háčku sama. Jen jednou jsme získali čas k nahození obou prutů. Když se nám zamotaly vlasce, na jejichž obou koncích zeli kapříci, snahu o lov na dva pruty jsme vzdali, pokračovali na jeden a střídali se o něj. Za ten den jsme nachytali 22 kaprů, jednoho si nechali a zbytek pustili.

Začal nás bavit lov systémem - chyť a pusť. Naše výpravy se opakovaly. Když byly slabší dny, ke břehu jsme přitáhli třeba jen pět ryb. Nějakou dobu to takhle trvalo, dokud nás nezačala lákat kvalita. Kvantity jsme měli dost, teď bylo na čase dát se na větší úlovky. Na to náš rybník Homolka neměl ryby. Vypozorovali jsme, že větší kousky se nacházejí ve spodním rybníku Vrah. Ten měl však jednu velkou nevýhodu, měl půlkruhovou hráz, ze které byl jediný přístup k vodě. Z ostatních stran byl problém se vinou hustoty pobřežního porostu k vodě vůbec přiblížit. Párkrát jsme ještě zkusili štěstí na nejspodnějším rybníku Šátku, který jsme už v minulosti nazvali Balatonem, tam ale ani ťuk. Buď neměl ryby, nebo prostě nebraly. Po čase jsme si začali být jistí svou neohrožeností, vody Homolky jsme opustili a ve večerních hodinách vyráželi vstříc rybníku Vrah. Ztratili jsme veškerou ostražitost a začali nahazovat rovnou z místečka těsně vedle hráze. Za zády jsme měli cestu. Zastihla nás tam tma, měli jsme ale svítící splávky. Přesto jsme toho večera neulovili nic.

Znovu jsme se tam vydali zanedlouho, ovšem v dřívější večerní hodinu. Brzy jsme s bráchou zahlédli stín, blížící se ke splávku. Ten se poté prudce potopil. Zasekl jsem, prut se ohnul jak luk a začal boj, jaký jsem do té doby ještě nezažil. Přes půl hodiny jsem velkou rybu vodil vodou, když se dostala na dosah. Brácha už chytal podběrák, když tu...

Náhle mi dopadla těžká ruka na rameno. Otočil jsem se a do očí koukal porybnému !!
"Co s tou rybou chcete dělat?" Hlas porybného zněl trochu výhrůžně a napůl pobaveně.
Bráchou jako kdyby projel blesk, začal tvořit jedinečné piruetky ve snaze nežuchnout do vody, já ztuhl jak kámen.
"My si jí chceme pohladit a pak zase pustit", vymáčknul jsem ze sebe po chvilce.
"Jo? Tak jí přitáhni, já si počkám."
Porybný skutečně čekal, až kapra dolovíme. Byl to macek, největší ryba jakou jsem dosud viděl. Rukou společnou jsme jí vytáhli háček, ukázkově jí pohladili a pustili vstříc vodě. A teď co bude dál? Čekali jsme, jak nás potáhne domů, do školy, jak se ocitneme v průseru, v jakém dosud nikdy...
"Vypadněte!" houkl na nás porybný.

Nemusel nás nadále pobízet, vzali jsme nohy na ramena jak se jen rychle dalo. Čekali jsme, že si to rozmyslí a doufali, že se tak stane, až budeme v dostatečné útěkové vzdálenosti. Nerozmyslel, hleděl za námi a nechal nás jít.

Nějakou dobu jsme ryb zanechali a chodili na Vraha jen tak na čumendu. Obrovské ryby nás lákaly a my toužili po jediném - o jedné z nich si říct, že se stala naším úlovkem. Překonali jsme strach a šli na rybařinu k rybníku ještě jednou.

Tentokrát v dokonalejší přípravě, s propracovaným plánem hlídek a únikových tras. Bylo slunečné odpoledne a k rybníku jsme mířili tři. Grepa nám tehdy vypomáhal. Brácha Unkas mířil do lesa po mojí levé ruce, Grepa strážil přístupy od spodního Balatonu a horního psího cvičiště, já jsem hodil návnadu přímo z kaverny. Byli jsme jak na trní, neměli jsme krytá záda od luk za hrází, bylo teplé odpoledne, příliš ideální k lovu ryb nebylo. Přesto jsme neměli dlouho čekat. Z výšky jsem měl dokonalý přehled nad vodou. Jeden rybí stín mířil paralelně podél hráze. Návnadu jsem přehodil daleko před něj a kus za osu jeho dráhy. Jak se ryba blížila, pomalu jsem stahoval splávek jí do cesty. Doslova jsem kaprovi jeho sousto naservíroval. Neostýchal se a popadl jí. Trhl jsem prutem a začal boj téměř stejný jako nedávno. Uvodil jsem rybu až ke břehu, ke konečné fázi přiběhli oba moji strážci a společnými silami jsme vytáhli rybu z vody. Byl to kapr šupináč. Míra 64 centimetrů. Můj největší úlovek. Putoval vzápětí do vody a my mizeli rychle pryč.

S tím posledním kaprem jako bych dosáhl svého rybářského zenitu. Měl jsem odloveno jako jiní za celý život. Párkrát jsem ještě políčil na Grantově jezeře, našem oblíbeném rybníčku, sledovali jsme štiky v Botiči, ale celkově naše záliba v rybaření začala pomalu opadat. Rybářský lístek mi propadl, pruty po čase skončily ve sklepě, kde na ně usedl prach a kde zejí dodnes. Začali jsme mít jiné zájmy, které nás zaměstnávaly mnohem více, ale o nich jindy.

Mapa mých rybářských míst

Mapa Uhříněvse s vyznačenými místy mého prvního lovu

Hráz rybníka Homolka Rybník Homolka, s vyznačením našeho místečka Na hrázi Homolky Nově opravené stavidlo Homolky Odtud jsme na Homolce dvakrát chytali Tady jsem vodil kapra a v těchto místech nás chytil porybný Hráz rybníku Vrah. Stromy vlevo tenkrát vůbec nebyly Tady jsem zasekl svůj životní úlovek Kaverna rybníka Vrah Rybník Vrah.Vlevo ostrůvek, vyznačena pozorovatelna bunkru č.9 Rybník Šátek, pro nás Balaton Šátek se jako jediný za řadu let vůbec nezměnil
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   27.9.2014  |  Přečteno: 2059x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 1x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

18.11.2019 | Tony

Jj, s těma Roverkama souhlas, taky mi přijde, že se tam ... [více]

16.11.2019 | Pegos

Tak jsem se tam byl dnes podívat. Navštívil jsem Dvoják ... [více]

10.11.2019 | Pegos

Ještě to v Zz žije i když už né tak jako dříve. Ale na ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 727675
Přístupů dnes : 723
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 8

Kalendář

Dnes je:

Úterý, 19.11.2019

<<11 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 186 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Co na žízeň ?

BudvarGraf 371
GambrinusGraf 289
KozelGraf 232
StaropramenGraf 235
BráníkGraf 203
JinéGraf 285
Radši voduGraf 223

Hlasů: 1842

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144