10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl třináctý - sloužím vlasti

Já :-)

<<< Předchozí dílDíl dvanáctý - jak jsem lovil ryby Následující díl >>>Díl čtrnáctý - do hor !

V dobách hluboké nesvobody a přísné totality, jak se dodnes s oblibou říká o časech, kdy u řídícího vesla státu seděli komunisté, jsme i my, jako malí, bývali vedeni v určitém duchu připravenosti na nějaký světový konflikt. Bylo tehdy velmi módní s láskou na rtech a prstem na spoušti kázat o míru. Nikdo nás neradikalizoval, ale určitý duch tvarování dospívající mládeže býval znát. My jsme si to však příliš neuvědomovali, naopak, spoustu činností jsme brali jako zábavu, nebo spíše velmi vhodnou formu úniku od pravidelného vyučování. Že je nástup ke spolkům, vycházejícím ze základů skautingu a Hitlerjugend povinný a značně důležitý, nám příliš nedocházelo. Naši rodiče z toho možná příliš nadšení nebyli, ale věděli, že v budoucí kariéře nám to může výrazně pomoci. A tak jsem se i já, žák nižších ročníků základní hnědé školy na Jižním městě, zapojil do řad přípravných adeptů do organizace Pionýr. Stal jsem se Jiskřičkou.

Nadstandardní povinnosti a nutnost trávit pod dozorem učitelů delší čas než ten vyměřený školní docházkou nám účast v Jiskřičkách nepřinášela, stala se tedy vhodným doplňkem, přinášejícím v našich očích téměř samá pozitiva. Co na tom, že musíme čtyřikrát ročně vzít hromadně igelitové pytle a jít čistit okolí školy, když na to padne hodina matematiky nebo českého jazyka. Takové pracovní hodiny jsme přijímali víceméně s potěšením.

Ovšem, co byla větší zábava, byly zavedené branné cvičení. Probíhaly každoročně a většinou nás činnosti kolem nich značně bavily. Vždyť srdce malého kluka přeci válčit baví.

Jedinou obtíží takových akcí bývalo nasazení plynových masek. To jsem skutečně rád neměl. Učili nás to na čas, jednou nás donutili s tím běhat mezi stromy v lesoparku. Naštěstí bez přišroubovaných protiplynových aktivních filtrů, takže se to dalo vydýchat. To byla ta horší stránka, ale když na to kouknu zpětně, kdyby nějakej zasranej Arabáš začal nad Prahou z jednomotorové Cessny rozprašovat chemikálie a jedy, já si kus gumy na ksicht dokážu navléct v rekordním čase. Problém je, že nevím, kde bych zmíněnou pryž s filtrem měl hledat

Házení granátem byla moje oblíbená disciplína, už proto, že jsem házel nejdále a byl jsem za to patřičně chválen. Coby pravo-levák, míval jsem levou paži neznavenou pravidelnými činnostmi, a když přišlo na vrh těžké atrapy bojového prostředku, mrskl jsem jím zpravidla do nejdelší vzdálenosti.

Opravdovým zážitkem bylo pro nás zapůjčení opravdové zbraně a možnost si z ní odpálit ránu. Na jednom takovém branném cvičení pro nás měli překvapení, učitelé nám tajili do poslední chvíle, že přijde něco navíc. Na louce u altánku v Hostivařském lesoparku bylo rozprostřeno palebné stanoviště s kulometem. Obsluhoval jej voják. Bylo to moje první setkání se zbraní, které mému tátovi zařídila na vojně nejeden opušťák jen proto, že býval nejlepším střelcem útvaru. Tam, kde jeho kamarádi mívali na střelbách v nejlepším případě jeden zásah do terče, ten tátův býval palbou jeho kulometu rozmetán po okolí. Takovou střelby schopnost jsem po něm podědil, když jsem v pozdějších letech vzduchovou puškou sestřeloval vrabčáky v letu, začalo mě to bavit a věnoval se tomu naplno. Ale o tom později. Teď jsem si nejen mohl s kulometem pohrát, natáhnout si jej, zmáčknout spoušť a slyšet závěr zbraně cvaknout, ale na závěr celé produkce nám voják každému, kdo o to požádal, nabil jeden slepý náboj a nechal nás ze zbraně vypálit. Byl jsem mezi prvními. Dostal jsem krátké školení, jak mám ten kus nefalšované oceli popadnout, aby mě zpětný ráz po výstřelu neposlal na chirurgii, zalehl jsem a zmáčkl spoušť. Dodnes cítím tu brutální zkrocenou energii, slyším ohlušující štěknutí výstřelu a cítím ten spálený střelný prach. Byl to pro mě zážitek velikých rozměrů.

Přišel čas, kdy jsme podle směrnic dospěli do věku i stavu, ve kterém jsme mohli a museli složit slavnostní slib do Pionýra. Byl to velký den, padlo na něj celé vyučování. Obdrželi jsme dokonale nažehlené uniformy, naposledy si před školou předříkali pionýrský slib, který jsme si několikrát před tím zopakovali a v hojném počtu všech tříd ročníku jsme vyrazili ke hřbitovu na Opatově. Obřad na hřbitově z nás měl zřejmě učinit ještě heroičtější bojovníky za mír, což měli komunisté dokonale odkoukáno od fašistů, kteří toto konali také.


Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít podle pionýrských zákonů, abych byl dobrým občanem své milované vlasti, Československé socialistické republiky, a svým jednáním chránit čest pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.


Toto jsme mezi hřbitovními zdmi sborově zvolávali po předříkávači, načež jsme se úspěšně stali absolventy Pionýrské organizace. Pyšní jsme na to nebyli, bylo nám to tak říkajíc u zadní části našich těl. Hlavně, že jsme mohli na výlet. Přistavenými autobusy jsme následně vyrazili na prohlídku zámku v Nelahozevsi. Ten den jsme jako čerstvé "maso" měli však ještě jednu povinnost. Vybraní jedinci dostali po návratu z výletu několik čestných úkolů, o kterých naši učitelé předpokládali, že je naplní náležitou hrdostí. Mezi jedinci jsem se ocitl i já s Grepou, jeho starší sestrou a ještě dalšími dvěma "poctěnými". Naším úkolem bylo hodinu strážit sousoší ruských kosmonautů, stojící u východu z konečné stanice metra.

To by bylo, aby dvojice Strouhal - Vála nedala průchod svojí kreativitě a nestáhla k tomu všechny ostatní. Sousoší bylo zvláštně šedivé, což našim zrakům nelahodilo. Dvouhodinové postávání kolem kamene jsme si tedy začali krátit pampeliškovou výzdobou. Květy zmíněné rostliny jsme celý pomník dokonale pomalovali. Jeden kosmonaut obdržel čerstvou podprsenku, druhý naopak ženská prsa bez příslušné ochrany. Korunu jsme tomu nasadili domalováním "mušky" jednomu z kosmonautů, tedy malého knírku pod nosem, kterým se proslavil před několika desetiletími říšský vůdce Adolf.

Německým knírkem jsme to posrali. Respektive, jím jsme šokovanou učitelku dorazili. Nejen že pro naše umění nenašla pochopení a nutila nás sousoší vyčistit, ale ještě téhož dne nás hnala do ředitelny, kde jsme dostali ten nejvyšší trest, jaký jsme dostat mohli. Museli jsme vrátit pionýrské šátky, byli jsme vyřazeni z organizace, a aby toho nebylo málo, nemohli jsme ani zpátky do jiskřiček. Přirozeně jsme toho "strašně litovali". Ovšem, ředitelka na závěr vytasila eso největší.
"Zítra všichni rodiče přijdou sem ke mně do ředitelny!"

To byl průser. Tohle už jsem nemohl vyřešit kontaktováním táty, který by byl jistě mírnější v trestání mojí osoby. Ředitelka požadovala konkrétně mámu. Téhož večera jsem musel s částí pravdy ven, zatajil jsem některé detaily, především ty, že šátek již nevlastním. Slíznul jsem to napoprvé, a když se máma druhého dne vrátila ze školy, začalo pravé peklo. Nestíhal jsem vybírat, odkud rány na mé tělo padaly, křiku bylo, že jsme probrali celý panelový dům, vyfasoval jsem "třicet vostrejch", tedy třicet dní zaracha, prostě se to na mě sypalo.
"Nikam se nedostaneš! Seš v prdeli, budeš házet lopatou! Žádná škola tě nevezme, když nejsi pionýr!"

Měla možná pravdu, ale naštěstí pro mě, když se mělo rozhodovat o mém dalším postupu životem, komunisté to v polovině listopadu sametově položili a já se nakonec dostal na prestižní školu automechanickou. Teprve poté, o jednom dlouhém zimním večeru, když byla máma trochu sdílnější, mi řekla, že je vlastně ráda, že jsme to těm "rudejm" tenkrát takhle "nandali". Třicet dní zaracha mi to ale nevrátilo
Celá naše třída, někdy v období nástupu k Pionýru Kosmonauti
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   27.9.2014  |  Přečteno: 1521x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 3x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

9.5.2019 | Vladislav Otomat

Chybí zde tramp By-šukalík, který by strašně chtěl popr ... [více]

9.5.2019 | Grizlák Jirka Hošek z Berouna

Možná schází tramp hudební. Je většinou členem hudební ... [více]

7.5.2019 | Lahvic

To je pravda, to chybí. Leč oprávněně, neboť by neměl k ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 603658
Přístupů dnes : 5
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 2

Kalendář

Dnes je:

Pondělí, 20.5.2019

<<05 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 369 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144