10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl patnáctý - opevnění

Dub bunkru č.2 - současný stav

<<< Předchozí dílDíl čtrnáctý - do hor ! Následující díl >>>Díl šestnáctý - za hranicí města

Nebývalo hezčího zvuku pro naše uši, než hlas školního zvonku, oznamující pro ten daný den konec vyučování. Stejný zvonek nás sice vždy honil do tříd a vyučování zahajoval, na konci poslední hodiny ale cinkání znělo přeci jen o poznání lépe. Většinou následovala povinnost vyrazit ke školní jídelně, kde směnným způsobem vyměníme malý drobný papírek za kus žvance, předem pečlivě připraveného místními kuchařkami. Papírky, opravňující nás ke konzumaci školních jídel jsme pravidelně obdrželi výměnou za peníz, který naši rodiče posílali složenkou na účet jídelny. Jídlo, to byla otrava. To zdržovalo. Vždyť ten čas, strávený v nekonečně dlouhé frontě, následované složitým vyhledáváním volného místa a teprve poté konzumací, se dal strávit někde jinde a mnohem lépe. Moje poslední návštěva jídelny proběhla někdy ke konci čtvrtého ročníku, od té doby peníze od mámy pouze plynuly na platbu za mé obědy, aniž bych já byť jen ochutnal. Přišlo se na to až po třech letech, měl jsem z toho průser a na poslední rok jsem už finance na obědy neobdržel.

Tenkrát jsem míval myšlenky na něco úplně jiného, než na pravidelnou stravu. Díky výchově od obou rodičů, tak vlivem pozůstatků života na venkově, Jižní město nedokázalo zkrotit naše tulácké touhy. Navíc jsme bydleli téměř na okraji sídliště, což výrazně napomáhalo k našemu opouštění panelové urbanistické zástavby do okolních krajin.

Takové výpravy bývaly zpočátku čistě v režii naší třídní party, později přebíral otěže brácha se svým nejlepším kamarádem. Valnou část toulek za hranice sídliště jsem absolvoval s Grepou a Hecánem, Týfa měl situaci o poznání horší než my. Býval více pod dozorem, jeho máma bývala brzy doma a rychle kontrolovala, kde její ratolest tráví volný čas. V obavách o Radimovo zdraví jej pouštěla jen minimálně, což samozřejmě nahrávalo nám a neopomněli jsme si z něj pravidelně utahovat. My ostatní měli od rodičů mnohem větší volnost, kterou narušovala pouze občasná neúspěšná snaha Grepovy mámy o rozkol v naší partě.

My jsme se pouze nepoflakovali po okolí sídliště, už od počátku jsme v okolí budovali záchytné opěrné body. Vznešeně jsme je nazývali bunkry, ačkoliv vůbec nic nepřipomínalo snahu naše místečko nějak opevnit. Takových míst jsme mívali nad Hostivařskou přehradou, u Botiče a na kraji Milíčova devět. Krom jednoho nikdy neobdržely žádný název, pouze číslování.

Bunkr "jednička" neznamenal významem nejlepší úkryt, bylo to pořadovým číslem. Bunkry jsme nehodnotili, nazývali jsme je podle pořadí, v jakém jsme je nacházeli a obsazovali. Jednička však vydržela "v provozu" nejdéle. Šlo o křovím zarostlý hluboký úvoz na okraji skládky zeminy a pole. Zemina sem byla zavážena při výstavbě sídliště, byly zde hezké kopečky, postupně zarůstající náletovými dřevinami. Bunkr číslo jedna byl vlastně největším křovím v oblasti a nejlépe krytým. Z úvozu jsme měli hezký výhled na pole pod námi. Spodní části křovin jsme si pěkně vyklestili a mohli se pohybovat místy i vzpřímeně. Na tenkých kmínkách jsme asi dva metry nad zemí improvizovaně utvořili nepříliš pohodlná sedátka, která jsme však využívali jen minimálně.

Jednička měla také svého stálého obyvatele. Jednoho dne jsme přímo v našem křoví nalezli malé kotě. Netuším, jak se tam dostalo, prostě tam bylo. Rychle jsme mazali k domovům a přinesli koťátku krabici od bot, vystlanou pro pohodlné ležení a překrytou igelitovou stříškou. Až do večera jsme ten její nový byteček upravovali. Asi tři dny jsme koťátku nosili krmení, které jsme sehnali doma v lednicích, čtvrtý den jsme ale zvířátko nalezli bez známek života. Přišlo nám to strašně líto a ihned jsme si nalezli viníka oné nenadálé skutečnosti. Mohl za to bagrista, který rovnal zeminu asi 150 metrů od nás. Měli jsme za to, že kotě šokoval hlukem motoru. Jali jsme se vykonat na jeho stroji pomstu. Pod pásy i dovnitř jsme mu naházeli drobné větve, doufajíc přitom, že si je takto přetrhne. Když si je nepřetrhl, naštvalo nás to ještě víc. Přiložené kameny pod ocelové pásy také nezabraly, nakonec jsme tedy snahu o sabotáž vzdali.

Bunkr číslo dvě byl téměř stejný, a přesto měl navíc něco, co jej řadilo mezi ty nejlepší. Také byl tvořen úvozem, tentokrát mělčím a obklopeným ze dvou stran polnostmi. Křoví nebylo tak husté, upravovat jsme si jej nemuseli. V jeho středu stál veliký dub, který dominoval okolí. Z jeho koruny byl hezký výhled všemi směry do blízkého okolí, přesto rušený vlastním větvovím. Jednoho dne jsme sem zamířili vybaveni pilkou na dřevo a odhodláním, vytvořit si výhled z naší dubové pozorovatelny ještě lepší. Během odpoledne jsme prořezali většinu horních větví dubu tak, aby ani větévka nerušila pohledy do okolních polí. Podařilo se. Jenže ještě téhož dne nám došla jedna skutečnost, kterou jsme si předtím neuvědomili. Sice vidíme dobře, ale jsme stejně kvalitně vidět i my. O tom jsme se vzápětí přesvědčili sami. Rychle jsme přehodnotili naše plány, následující dny jsme posbírali doma lepidla na dřevo, provázky, izolepy, prostě vše, čím se daly větve přišít znovu nazpátek. Plastová brčka měla dokonce sloužit jako mízo-vod. I přesto, že jsme si dali několikadenní práci s "přišíváním" větví nazpátek, za nějaký čas uschly a k našemu velkému zklamání nikdy nepřirostly.

Trojka a čtyřka, to byly úkryty zcela totožné. Šlo o osamělá hustá křoví v polích, kousek od dvojky. I tady jsme museli trochu proklestit pěšinky uvnitř, aby se tu dalo alespoň trochu pohybovat. Oba bunkry jsme ale využívali pouze minimálně, brzy nás zaujalo místo, které jsme nazvali pětkou.

Od ostatních čtyřech "bunkrů" se pětka značně odlišovala. Netvořilo jí křoví, ale obrovský modřín. Ten navíc rostl za plotem, ohraničujícím prostory koupališť na Hostivařské přehradě, takže přístup k němu býval trochu adrenalinový. Nespornou výhodou stanoviště s pořadovým číslem pět byl jedinečný výhled všemi směry. Modřín značně převyšoval okolní stromoví, rostl navíc na horním konci svahu nad přehradou, z jeho vrcholku jsme měli dokonalý přehled o dění na obou plážích, neměli jsme tedy vždy problém vzít nohy na ramena, když se hlídač koupališť vydal na obchůzku po svém rajónu. Věděli jsme o něm, sotva se vydal na cestu. Nevýhodou pátého stanoviště byla její nemožnost provozu v letních měsících a velmi teplých dnech na jaře, nebo na podzim. Na asfaltové cestě, vedoucí podél plotu mezi oběma plážemi a od které se na nějakých deset metrů nacházel náš strom, býval v tom období značný provoz návštěvníků koupališť, nebylo tam tedy potřebného klidu. Přesto jsme to jednou zkusili a už jsme za pokřiku hlídače, který nám zmizel v množství lidí, zrychleně opouštěli skokem přes plot placený prostor. Tím jsme si zpečetili osud pětky, byli jsme odhaleni na vrcholku stromu a díky obavám o opětovné odhalení, jsme vysoký strom, ač neradi, zase opustili.

První dvě "pevnosti" bývaly stále v provozu, i když nám jejich nedostatečná ochrana vůči okolí začínala trochu vadit. Proto vyvstal v našich hlavách plán, jehož cílem bylo vybudování obrovského úkrytu na vhodném místě. Tím místem se měl stát zalesněný svah za Hostivařskou přehradou. Plány jsme měli skutečně velkolepé, vybudovat jsme zde měli pevnost, za kterou se nestyděl ani Ho-Či-Min. Po jedné naší zimní výpravě do oblasti plánované výstavby jsme rukou společnou během velké školní přestávky nakreslili plán. Šlo o podzemní prostory, obsahující bojový objekt se střílnou, skladiště munice, vytápěnou obytnou místnost a propojovací chodby, obsahující vchod i nouzový východ. S plánem jsme vyrazili opět do terénu, tentokrát vybaveni lopatkami a rýčem. Nalezli jsme si místečko v menším údolí, směřujícím příčně od přehrady vzhůru. Od zmrzlé půdy se nástroje toho dne jen odrážely, v hlavách se nám zrodil plán nový. Svah zahřejeme plamenem! Již nevím, kde jsme tenkrát sehnali desetilitrový kanystr, plný benzínu. Možná mi ho poskytl táta. A opět jsme odpoledne jednoho zimního dne vyrazili k místům našeho budoucího úkrytu. Ve svahu jsme polili místo asi 5x5 metrů benzínem a zapálili. Plameny úspěšně žďářily svah, krmeny neustálým přísunem hořlavé ropné látky z plastové nádoby. Když nám palivo došlo, pustili jsme se do práce. Nástroje opět zvonily o skalní podloží a výsledek byl stejně mizivý, jako předtím. Od myšlenky vybudování úkrytu nad přehradou jsme tedy ustoupili.

Naše stanoviště s číslem šest bylo v koruně většího dubu na okraji výběžku lesa, který zarůstal údolí vinoucí se od přehrady vzhůru k okraji Jižního města. Vlastně to žádný úkryt nebyl, byli jsme v koruně stromu jak na dlani, ale to nám příliš nevadilo. Důležité bylo, že jsme mohli šplhat, to nás opravdu bavilo.

Pomalu jsme začali opouštět oblast, která po několik let vítala naše odpolední kroky, oblast nad jižním břehem Hostivařské přehrady. Začali jsme naše kroky přesouvat trochu více na východ...

Pozn.: Chtěl jsem nedávno, v rámci popisu, navštívit místa našich bunkrů, bohužel jsem příliš neuspěl. Kdysi obdělávané pole jsou zarostlé neproniknutelnou houštinou. Ke dvojce, trojce, čtyřce jsem se vůbec nedostal. Okolo jedničky vede nově zbudovaná asfaltová cesta, jinak se křoví do dnešních dní nijak nezměnilo. Vlastně není ani o moc vyšší. Obrovský modřín nad přehradou již nestojí, buď padl za oběť času, nebo dřevorubci. Celá oblast má brzy padnout za oběť zástavbě, pro mě nezbývá než doufat, že se tak nestane.

Mapa bunkrů v okolí Jižního města

Pohled k pětce. V popředí kdysi bývalo pole Pohled k pětce. Stanoviště dnes již nestojícího modřínu vyznačeno Jednička bunkr při pohledu z asfaltky Jednička byla vpravo od asfaltky Dnes už není poznat, že jsme kdysi větve řezali :-) Tady ještě před několika lety bylo pole. Bunkry č.3 vpravo a č.2 vlevo nejsou kvůli porostu vidět
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   30.9.2014  |  Přečteno: 1512x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 1x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

7.4.2019 | Lahvic

Tož dobré toto. Pěkná a dobře popsaná premiérová akce. ... [více]

25.3.2019 | Lahvic

Po mnoha peripetiích zprovozněn kalendář a hned do něj ... [více]

12.3.2019 | Lahvic

Nebude, měl jsem na mysli litrovku :-) Už nepodceňuju n ... [více]

Bezbolestná :-)
Bezbolestná :-)

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 592491
Přístupů dnes : 544
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 3

Kalendář

Dnes je:

Pondělí, 22.4.2019

<<04 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 397 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Bratři Mašínové byli ?

Sprostí vraziGraf 507
Frajírci pubertálníGraf 220
NevímGraf 183
Něco meziGraf 231
Zmatení jak Goro v TokiuGraf 201
HrdinovéGraf 279

Děkujeme za váš hlas !

Hlasů: 1623

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144