10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl šestnáctý - za hranicí města

Strom na devítce už není tak výrazný, okolí jej dorostlo

<<< Předchozí dílDíl patnáctý - opevnění Následující díl >>>Díl sedmnáctý - Grantovo jezero

"Zzzzzz“… Hrozivý zvuk letícího kamene nad mou hlavou mě donutil zamáčknout se hlouběji do svého úkrytu za osamělou studnou v poli pod autobusovou otočkou. Klasický oblázek polní nedostal svůj pohyb náhodou, impuls k jeho přesunu směrem k mojí osobě obdržel skrze zánovní prak, zející v rukou bráchových. Sotva utichl zvuk letícího kamene za mými zády, vynořil jsem se z dokonalého úkrytu, natáhl gumu zcela nového praku a vzápětí pustil kožené pláténko. Ocelová dvanáctka matice vydávala zvuk zcela jiný, temně vrčela vzduchem a po jejím dopadu na dřevěnou konstrukci, za kterou se skrýval brácha, se ozvalo mocné lupnutí. Přebití takové zbraně několik sekund trvalo, musel jsem se tedy po výstřelu opět ukrýt do bezpečí betonových skruží studničních. Již několik minut zde probíhala klasická přestřelka, v níž nebylo žádných zraněných a ve které se obousměrně neobyčejně plýtvalo municí. Tentokrát nebyly cíle určeny na tělech nebohých bažantů v okolních hájcích, pomyslné terče jsme s bráchou měli na svých tělech. Oba jsme si dávali záležet, abychom svůj cíl neminuli.

Do tohoto souboje jsem šel s jistotou vlastní převahy. Důležitou roli hrálo několik aspektů, které mi měly dát střeleckou převahu. Prvním z nich byla dlouhodobě udržovaná praxe v palbě zmíněnou ruční zbraní. Za posledních několik let jsem z bodu A do bodu B přemístil tolik polní kamenné munice, že bych jí naplnil železniční vagón. Časté výpravy do okolí sídliště sebou nesly téměř vždy střelecké průpravy. Ani brácha nebyl práčetem nováčkem, tolika bitev co já, se ale nezúčastnil.

Nespornou výhodu přinášel na mou stranu úplně nový prak z dílny mého táty. Ten po léta patřičně podporoval nadšení pro onu zbraň a výrobě takové se vždy věnoval s důkladností. Teď sehnal do praku 8 milimetrů silnou gumu, dokonalé pružnosti. Ta byla hotovým skvostem, v tehdejší době nedostatkovým zbožím, k tomu odpovídající cenou. Ale co by tatík pro svého nadšeného synka neudělal. Vidličku na prak jsem obstaral já, jinak se o výrobu postaral táta. Obdržel jsem mocnou zbraň, která vrhala projektily přes sto metrů daleko (ověřeno).

K novému praku jsem obdržel i nový typ munice. Ocelové matice, velikosti 12 milimetrů, díky svojí hmotnosti létaly ještě lépe a vyznačovaly se větším úderným účinkem v cíli. Toho dne jsem byl vybaven touto municí poprvé. Táta zřejmě netušil, že matice zacílím na jeho staršího syna a starší syn netušil, že se jimi budu chtít trefit.

Brácha bojoval statečně, přelétávající produkty geologie nad mou hlavou představovaly vážné nebezpečí, možná i on se chtěl pyšnit zásahem mojí tělesné schránky, nebo alespoň velmi blízkým průletem jeho munice kolem mě. Já se trefit chtěl. Brzy jsem vypozoroval v bráchově střelbě pravidelný cyklický pohyb. Bezpečně schován za dřevěnou ohrádkou, asi 30 metrů ode mě, nabíjel svůj prak, načež se zrychleně zvedl z úkrytu, vypálil a zase mizel za dřevem. Dobu nabíjení nijak neměnil. I já jsem využíval stejnou taktiku, takže jsme se vzájemně doplňovali - když jeden střílel, druhý se ukrýval. Tento systém jsem se však rozhodl změnit. S jedním odpalem jsem vyčkal o několik sekund později. Matici jsem poslal téměř plochou balistickou křivkou těsně nad dřevěné hrazení bráchova úkrytu. Vzápětí po výstřelu jsem současně s dráhou letu projektilu sledoval hnědovlasou kštici, kterak se začíná vynořovat zpoza úkrytu. Domníval jsem se, že matice mine a počal jsem se urychleně ukrývat před předpokládanou střelou bratrovou. Ta však nepřicházela.

Opatrně jsem vykoukl ze svého úkrytu. Vzduch byl čistý, Unkase jsem nikde neviděl. Urychleně jsem do plátna praku nabil další projektil a vyrazil na opatrný průzkum. Opatrnost však byla zbytečná, brácha se válel naznak a odpor nekladl. Ani nemohl, matice vykonala na jeho čele i v hlavě své. Tentokrát byla pomoc při probírání člověka z mrákot na mě. Když se brácha naplno dostal k vědomí, dalších bojů jsme již zanechali. Nějakou dobu měl na levé polovině čela znatelnou známku neúprosnosti našich bojů.

Boje však nepředstavovaly hlavní náplň našich zábav. Tou býval spíše průzkum okolí, zlézání stromů a další podobné činnosti. Naše zraky jsme postupem doby zaměřili dále na východ, tedy v tom dětském smyslu slova dále. Nikdy nás nelákal Milíčovský lesopark, především pro množství lidí, chodících sem za rekreací. Upřímně řečeno, v samotném lesoparku jsem byl za celý život všeho všudy třikrát. Zajímala nás pouze jeho okrajová část se spodními rybníky. Později nás k rybníkům přivedla rybářská vášeň, teď nás ke spodnímu Vrahovi vedla zvědavost. U rybníku s ostrůvkem jsem byl poprvé s bráchou.

Hned jsme tam objevili náš budoucí bunkr "devítku". K přečíslování došlo později, po nálezu dalších míst. Ale o tom později. Bunkr v lesnatém okraji rybníku se vyznačoval obrovským smrkem, převyšujícím okolní stromy o několik metrů. Protože moje vášeň té doby spočívala v překonávání nejvyšších lesních porostů, obrovský strom byl výzvou. Bráchovi stačilo vyšplhat do horní třetiny, odkud se už nacházel krásný, téměř kruhový výhled. Já mířil výše. Až na špičku. Tenké větve mě sotva udržely, špička se nahýbala do strany, přesto jsem vytrval. Výšek jsem se tenkrát nebál. Odměnou za náročný výstup mi byl opravdu jedinečný přehled o okolí. Ještě mockrát jsme se sem vrátili a nikdy jsem nevynechal příležitost do výšin smrku vystoupat.

Také ostrůvek na rybníku nás lákal. Učinili jsme několik pokusů k zdolání vodní plochy, většina jich však skončila neúspěchem. Provizorní vor se potopil s bráchou, vylepšený vor se rozpadl pod námi uprostřed hladiny a přinesl nám tak neplánovanou koupel. Teprve poté nám došlo, že na vor dostatečné nosnosti i kvality nemáme prostředky, k přesunu na ostrůvek jsme jednoho dne použili prosté plavby, načež jsme zjistili, že pro člověka bez oblečení je neprůchodný a lákat nadále nás přestal.

S Grepou jsme se jednou po škole vypravili po hlavní silnici směrem na Petrovice a našli jsme docela hezké místečko u potůčku, vytékajícím z Milíčovských rybníků. V malém lesíku blízko silnice jsme tak našli stanoviště s číslem 7. Příliš se však sedmička neujala, jen málo našich kroků sem vedlo.

Ve výpusti rybníku Šátek, který jsme odpočátku nazývali Balatonem, jsme při jedné z výprav objevili kachny. Probudil se v nás lovecký pud. Já jsem se stal náhončím a Grepa lovcem. Taková kachna je zvíře, které lze holýma rukama ulovit jen velmi těžko. O této skutečnosti jsme se přesvědčili vzápětí, leč ve svém úsilí jsme nepolevili. Jednoho opeřence jsme nakonec zahnali do úzkého prostoru za výpustí, odkud už uniknout nemohla. Jistil jsem jediný únikový koridor a Grepa šel lov zakončit. Zul si boty a pro kačenu si do vody došel. Už jsme jí v duchu viděli na pekáčku v troubě, když nás vyrušil hlas.

"Co tam děláte?!"

Porybný!

Nechali jsme kachnu kachnou a vzali nohy na ramena jak jen rychle to šlo. Oproti staršímu chlapíkovi jsme měli značnou převahu v rychlosti a brzy jsme pláchli do bezpečné vzdálenosti. Bylo nám jen divné, proč za námi neběží dále, ale v klidu, s pobaveným výrazem vítěze postává u výpusti. Došlo nám to vzápětí. Grepa neměl boty. Stál teď před rozhodnutím, vrátit se k výpusti, nebo dokončit útěk a slíznout to doma. Nakonec musel zpět. Nechal jsem ho v tom, pokusit se rozmělnit porybného hněv mezi dva viníky jsem se nepokoušel. Sledoval jsem jak se šourá zpět. Porybný najednou ožil a na Grepovu hlavu dopadly dvě ukázkové facky. Pak mu podal boty a ukázal mu cestu pryč. Tím byl s námi vyřešen a my se o lov kachen již nepokusili.

O něco později se oporou našich výprav pomalu stával bráchův letitý kamarád Píba. I u něj jsme odhalili vlohy pro toulky po okolí. S Píbou jsme poprvé přelezli kamennou zeď starého statku mezi Křeslicemi a Újezdem. Bylo to pro mě vzrůšo. Očekávajíc každou chvílí příchod někoho nečekaného, jsme si celý statek prolezli skrz naskrz a poté pelášili rychle zpět k Jižnímu městu.

V polovině doubna roku 1989 jsme s bráchou a Píbou vyrazili na další průzkum okolí. Tentokrát jsme naše kroky nasměrovali k Botiči, ale ve směru od Milíčovských rybníků. O pozdním odpoledni jsme učinili jeden významný objev...

Ale o tom v dalším pokračování.
Rybník Vrah s ostrůvkem
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   30.9.2014  |  Přečteno: 1466x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 1x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

9.5.2019 | Vladislav Otomat

Chybí zde tramp By-šukalík, který by strašně chtěl popr ... [více]

9.5.2019 | Grizlák Jirka Hošek z Berouna

Možná schází tramp hudební. Je většinou členem hudební ... [více]

7.5.2019 | Lahvic

To je pravda, to chybí. Leč oprávněně, neboť by neměl k ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 603664
Přístupů dnes : 11
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 2

Kalendář

Dnes je:

Pondělí, 20.5.2019

<<05 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 369 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Kam na vandr do zahraničí ??

SlovenskoGraf 378
RumunskoGraf 173
Ardenské pohoříGraf 157
NorskoGraf 140
FinskoGraf 124
ŠvédskoGraf 144
Pohoří AlpyGraf 157
SkotskoGraf 138
KanadaGraf 147
JinamGraf 206

Hlasů: 1764

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144