10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl osmnáctý - čas změn

Výhled z Jižního města na Hůru

<<< Předchozí dílDíl sedmnáctý - Grantovo jezero Následující díl >>>Díl devatenáctý - Benické skalky

Špendlíkovou alej pod autobusovou otočkou na konci Jižního města halila hustá tma, rušená jen světly občas projíždějících automobilů po nedaleké hlavní silnici a matným svitem posledních pouličních lamp. Teploty kolem bodu mrazu nezapudily bráchovy ani moje plány na noční zkoušku osvětlení mého jízdního kola.

Prořezávání noční tmy baterkami, šajnovkami, halogeny a vším možným bylo pro mě už nějakou dobu zábavou. K vánocům jsem o několik let dříve dostal velikou baterku na tři silné monočlánky, spolu s nástavcem na další dva. Nástavec měl fungovat jako prodlužovač doby svícení, já ale dle návodu do hrdla svítilny nenamontoval silnější žárovku, ale naopak slabší. Svit byl obrovský. Co na tom, že vydrží svítit sotva minutu, ten šajn mě uchvacoval. Při našich nočních výpravách z Košíku na Dračí zub, jak jsme nazývali skálu nad potokem Botičem pod Hostivařskou přehradou, jsem svítil na stovky metrů daleko, byť jen krátce a za cenu častých výměn žárovek.

Na kolo značky Ukrajina jsem si namontoval celkem tři světla dopředu a dvě dozadu. Jedno bylo potkávací, druhé mlhové a třetí dálkové. Proudový pohon obstarávala tři dynama, která se všechna při jejich spuštění opírala o plášť předního kola. Takové dynamo má celkem odpor, když jsou přiřazeny hned tři, už je to sakra znát. Po rovině se při zapnutém plném osvětlení jet příliš nedalo, z kopce jdoucí alej byla vhodným místem pro zkoušku. I přesto, že svah dolů je poměrně slušný, k překonání odporu malých dynam jsem musel šlapat. Ale ten výsledek stál za to. Když jsem pozapínal moje světlomety, silnička v aleji se přede mnou rozzářila jak ve dne. Byl jsem maximálně spokojen, i brácha označil po své jízdě osvětlení jako dostačující. Už nám začínala být zima, vydali jsme se tedy k domovu.

Příchod domů nás zaskočil. Už od dveří jsme viděli, že se něco děje. Máma brečela. Vyděsilo nás to. To se příliš často nestávalo, když už, vždy to znamenalo nějaké kruté zprávy pro nás.

"Mlátěj nám studenty! Ty hajzlové!"
"Jaký naše studenty?"

Beze slova nám ukázala na televizi. Tam se odehrávaly pro naše oči zajímavé výjevy. Policajti štelovali davy civilistů obušky.

Kalendář ukazoval 17. listopad 1989.

Upřímně řečeno, mámin žal jsme nesdíleli. "Její" studenti nám byli ukradení, zajímaly nás pouze záběry pouličních nepokojů. Teprve o mnoho let později jsem začal zastávat názor, že na absolventa vysoké školy se v řadě případů nemůže jinak, než násilnou cestou, a že jich jsou v dnešní době spousty, především z řad humanitních oborů, kteří by 17. listopad a nějakého pořádně nasraného policajta k tomu potřebovali jako sůl.

Tak nám přinesli svobodu.

I my jsme zvonili klíčema. Ne proto, že bychom chtěli, ale protože jsme museli. Poslední den těch velkých demonstrací nás máma na Václavské náměstí vytáhla také, abychom se také "namočili". A tak jsem cinkal a vlastně jsem ani nevěděl proč. Myslím však, že takových nás tam bylo mnoho.

Brzy potom nahradil obraz prezidenta Husáka obrázek jiný, Havlův. Tenkrát nám byl ten chlap docela sympatický.

Protože jsme měli málo učitelů, kteří by vyžadovali jejich oslovení soudruhem, změna na pana nebo paní nám tedy tolik nepřišla.

Pionýrská organizace v naší škole pozastavila svou činnost. Byl jsem z těch, kterým to bylo u zadku, neb jsem již nějakou dobu byl mimo hru.

Seznam změn byl jistě obrovský, ale většina z nich se nás netýkala, nebo alespoň ne přímo.

Přesto jedna změna se pomalu ale jistě vkrádala do našich životů, změna, která formuje můj život do současnosti.

Začaly nás zajímat dálky.

Ve dnech, kdy bývala hezká viditelnost, jsem již nějaký rok nazpátek pravidelně sledoval nízký kopec na horizontu. V proluce mezi paneláky jsem ho z okna našeho pokoje míval jako na dlani. Z prvního patra panelového domu jsme mívali pozorovací koridor východním směrem. Vrcholky stromů rybníku Vrah byly nejníže, lány polí nad nimi, jedna silnička příčně jdoucí, další lány polí, nad tím vším zalesněná vyvýšenina o dvou vrcholcích. Často jsem na ten neznámý kopec hleděl a postupem času se chtěl vypravit objevit to tajemné místo.

Moje nejoblíbenější období v roce bývá předjaří. Čas, kdy místy leží ještě sníh, vykoukne sluníčko a vzduch zavoní tou zvláštní vůní čerstvé hlíny a potůčky roztátého sněhu se vinou k příkopům u cest. Jaro to ještě není, ale už visí ve vzduchu. V takových chvílích se odjakživa měním. Dálky mě začnou táhnout o poznání více, sám a dobrovolně provádím předjarní úklid, který si zpravidla sám naplánuju. Je to jediné období v roce, kdy uklízím rád.

Předjaří roku 1990 přišlo velmi brzy. Už v polovině února poprvé sluníčko vykouklo zpoza mraků a začalo neobvykle hřát. Odpolední krátké procházky venku se nesly ve znamení lehké mikiny, nebo dokonce trička bez rukávů.

Se svou touhou poznat kopec na horizontu jsem se zmínil tátovi. O týden později jednoho dne večer najednou zazvonil doma telefon a máma mě zavolala k aparátu. Na druhém konci drátu se ozval hlas táty.

"Ještě pořád sháníš, co je to za kopec? Tak je to Tehovská Hůra."
Sedmá třída. Já nahoře uprostřed. Vpravo můj oblíbený učitel pan Tejnor
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   2.10.2014  |  Přečteno: 1526x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 2x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 2

Lahvic   8.2.15 - 09:20:46

Jo jo, myslím, že jsem nebyl jediný. Apropos, hezký název pro revoluci

Honza   6.2.15 - 15:39:53

"A tak jsem cinkal a vlastně jsem ani nevěděl proč."

Tak tohle by se, myslím, dalo tesat do žuly. Myslím, že to přesně vystihuje podstatu slavné VŘSR (Velké Řvoucí Sametové Revoluce.

Diskuzní forum

9.5.2019 | Vladislav Otomat

Chybí zde tramp By-šukalík, který by strašně chtěl popr ... [více]

9.5.2019 | Grizlák Jirka Hošek z Berouna

Možná schází tramp hudební. Je většinou členem hudební ... [více]

7.5.2019 | Lahvic

To je pravda, to chybí. Leč oprávněně, neboť by neměl k ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 603588
Přístupů dnes : 107
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 4

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 19.5.2019

<<05 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 370 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Kam jezdíte nejraději ?

KokořínskoGraf 374
BrdyGraf 198
ŠumavaGraf 180
PosázavíGraf 194
Jizerské horyGraf 140
Český rájGraf 144
JinamGraf 170
Česká KanadaGraf 187
Lužické horyGraf 145
České ŠvýcarskoGraf 236

Hlasů: 1971

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144