10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl dvacátý sedmý - k doktorům

Animace sněhu na Benických skalkách

<<< Předchozí dílDíl dvacátý šestý - rozmach Následující díl >>>Díl dvacátý osmý - na domácí půdě

Zima mezi roky 1990 a 91 byla na předměstí hlavního města ukázková. Sněhová pokrývka krajiny se místy nechala počítat na desítky centimetrů výšky, vítr roznášel jeho krupičky v závanech na exponovaná místa a mrazy sevřely kotlinu českou pevně a nadlouho. Sroubku pod Benickými skalkami se pod tíhou navátého sněhu prohýbaly nosné prvky střech a silný tepelný výkon kamen značky Petra bez vnitřního šamotového obložení jen stěží vnitřní prostory srubů udržoval v teplotách vhodných na oblečení osadníků v tričkách s krátkým rukávem. Cestička stop mezi skalkami a koncem čtvrti Blokanda pravidelně o víkendech zavála čerstvým sněhem, aby opět byla vyšlapána botami někoho z nás. Nepříznivé počasí nikterak neomezilo naše výpravy na srub, naopak přibyli další dva pravidelní návštěvníci. Tím prvním z nich byl Medelák. Jeho příchod před vánocemi začal trochu otáčet trampskou morálkou naší, ale o tom zase někdy později. Druhým návštěvníkem se stal Serekyt. Jeho jméno je myslím Karel, ale jistý si tím opravdu nejsem. A právě on se stal svědkem toho, co moje výpravy pod Benické skalky po zbytek zimy zcela zamezilo.

V polovině lednového posledního víkendu, krátce před mými čtrnáctými narozeninami, jsme opět zamířili k našemu oblíbenému místu, ve složení mě, Karlika a Serekyta. Cílem nebylo přespání na srubu do neděle, v plánu byla odpolední návštěva spojená s odstraňováním nánosů sněhu ze všech čtyř střech srubů. Práce v mrazu nic moc, ale hotovo jsme měli poměrně brzy a duše mohla být klidná, sníh již střechu chajdy neprolomí. Blížila se třetí odpolední hodina a pomalu jsme se chystali na odchod.

Po Serekytovi letěla mojí rukou vytvořená a následně obdařená pohybem sněhová koule, náležitě uplácaná do téměř ledové struktury. Obratem se mi podobná měla vrátit z jeho rukou, vydal jsem se tedy na zrychlený přesun po cestičce od srubu na západ. V místech, kde končilo zábradlí, mi podklouzla noha a já se poroučel k zemi.

Dopad na zem nebyl nijak drsný, sníh dotyk mého těla s vlastní skálou zmírnil. Přesto mě však pravým kolenem projela menší pichlavá bolest. V místech mého dopadu leželo utržené dno od pivní lahve. Nic vážného jsem však na sobě nezaregistroval, postavil jsem se a mírně pajdavou chůzí se vrátil na srub. Posadil jsem se na lavičku u ohniště a počal s průzkumem kolene. Mojí pozornost upoutal malý rozparek na manšestrácích, asi deset centimetrů pod kolenem. Jím jsem zahlédl na holeni krev. Protože jsem měl posunuté kalhoty, upravil jsem je, rozparek se vrátil pod koleno a mnou projela vlna nevolnosti.

Hleděl jsem na otevřenou kost!

Bylo evidentní, že jsem podkolenní jamkou dopadl na zmíněné dno od pivní flašky. Sotva jsem překonal nával úzkosti, museli jsme jednat. Ihned jsme se vydali na zpáteční cestu k Uhříněvsi. Zamrzlým a zasněženým oraništěm k Blokandě jsem noze nikterak nepomohl, měl jsem co dělat, abych dopajdal. Kluci zamířili k domovům a já k babičce. U ní se mi dostalo první pomoci, následně zvedla telefon a zavolala mámě.

"Ahoj Hani, je tady u mě Honza. Je zraněnej!"

Strohá, nic nevysvětlující věta, vzbudila prudkou reakci u mojí mámy. Netrvalo to ani deset minut a do ulice se vřítil taxík, na palubě se mojí mámou. Ten samý automobil nás hned vezl zpátky na Jižní město, kde jsem si doma teprve mohl svléct kalhoty a stav mojí nohy ukázat na světlo. Nevypadalo to dobře, po vyčištění jsme se vydali na další cestu, tentokrát k nemocnici. Moje stará známá chirurgie v Krči. Cesta autobusem byla neuvěřitelně dlouhá, zranění přicházelo k sobě.

Rentgen prokázal částečně prasklou kost na úrovni počátku kloubu. Po vyjmutí kusu střepu jsem vyfasoval zinkoklihovou dlahu. Vyrazili jsme k domovu.

Nehýbat s nohou, to bylo něco pro moje nervy! Ještě téže noci jsem zapnul všechny síly a zinkoklihová dlaha v místě mého kolene praskla. Opět jsem mohl pohybovat dolní končetinou, byť jen omezeně. Nějaká rizika jsem si příliš k srdci nebral.

Zato moje máma jo. O dva dny později mě opět hnala na chirurgii, tentokrát naší jižňáckou, kde doktor vyměnil technologii k mému znehybnění a opatřil mi pravou nohu pevnou sádrou. Ještě než stihla úplně zaschnout, opět jsem provedl její částečné zlomení. Prostě jsem nesnášel pocit, že nemohu nohou ani hnout. Tak jsem mohl velmi omezeně končetinou pohybovat, čehož jsem nakonec ale hluboce litoval. Sádra totiž praskla vzadu a při pohybu se mi zarývala zezadu do kůže. Zkraje to příliš nevadilo, pak ale pokožka soustavnému náporu držet již nedokázala. Zhruba po čtrnácti dnech jsem poprvé cítil stékající krev po lýtkovém svalu. Výčnělek sádry se mi zarýval hluboko do nohy a já neměl odvahu o tom říci. Než mi sádru z nohy sundali, vycedil jsem tak nemalé množství krve, kterou jsem úspěšně tajně zachytával do záchodového papíru.

Ke konci února mi sádru konečně sundali. To byla úleva! Leč kost nesrostla úplně dokonale, v podkolenní jamce mi zůstala malá boule. Obdržel jsem papír na následnou úpravu nohy na jiném oddělení, když mi ovšem doktor sdělil, že výčnělek budou brousit rozbruskou, papír jsem roztrhal, zahodil a nikam nešel. Menší bouli mám pod kolenem dodnes.

Zkraje toho roku jsem však neměl mít od doktorů pokoj. Vyvrcholilo totiž sledování mé osoby bílými plášti, ve snaze přijít na kloub záhadě, proč již nějakou dobu mívám kolísavý krevní tlak. Bezradní obvoďáci mě poslali na vyšetření do Krčské nemocnice, kde jiní doktoři rozhodli o mojí hospitalizaci. Končila zima, nastávalo moje nejoblíbenější období - předjaří. Na tání sněhu jsem tři týdny koukal z okna nemocničního pokoje. Každý den mě vláčeli minimálně na tři vyšetření, skenovali co se dá, ale stále nemohli nic najít.

Krom pomalejší práce pravé ledviny vůbec nic nenašli a tak jeden primář nakonec stanovil příčinu. Moc rychle jsem tou dobou prý rostl, tělo to nezvládalo odregulovat. V kombinaci se syndromem bílých plášťů a pomalejší ledvinou to prý byl hlavní problém. Čas mu dal zapravdu.

Po třech týdnech jsem konečně mohl opustit prostory nemocnice a vydat se vstříc nastávajícímu jaru. Doporučení znělo: Musíš hodně pít. Vzhledem k tomu, že mi to samé říkala i moje máma, jsem tentokrát poslechl, i když hned následující rok si to vyložil po svém Nějakou dobu jsem se od příštího roku začal pití o víkendech věnovat zodpovědně.

Moje zdravotní karta tak neobsahuje žádné nalezené problémy, mohl bych tou dobou prý dělat pilota, jen kdybych prý měl v pořádku zuby. Problém s vysokým tlakem se mi časem ustálil a dnes ho mám ukázkový. Ještě než se ustálil, stihl mi zařídit modrou vojenskou knížku, ale to už je další historie.

Tři týdny na oddělení nemocnice v Krči tak nepřišly vniveč, i když mě tenkrát strašně sraly. Byly to dlouhé dva měsíce, ale odbyl jsem si je a mohl se věnovat opět tomu, co jsem měl rád.

Vandrům.

Padající sníh na srubu na Benických skalkách

Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   22.10.2014  |  Přečteno: 1720x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 1x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

15.9.2019 | Lahvic

Jo jo, malej peníz to zrovna nebyl. Ten by se dal rozho ... [více]

15.9.2019 | Lahvic

Zdar Groulo, plánek pošlu, jen co ho sesmolím. Super B- ... [více]

3.9.2019 | groula

jo tak zacálovat o 3 lodě víc včetně vybavení sám to by ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 684257
Přístupů dnes : 412
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 8

Kalendář

Dnes je:

Pondělí, 16.9.2019

<<09 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 250 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Jak se vám líbí stránky?

Super !Graf 640
Pěkné Graf 302
PrůměrGraf 314
Nic mocGraf 231
HroznéGraf 297

Hlasů: 1788

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144