Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Bez sněhuGermany France United Kingdom

Díl třicátý třetí - do druháku za teorií

Stojím úplně vpravo. Vedle mě třídní učitele Lomberský.Zleva třetí sedící je Hecán,

<<< Předchozí dílDíl třicátý druhý – do druháku za praxí Následující díl >>>Díl třicátý čtvrtý – pomíjivá sláva

Druhý ročník na středním odborném učilišti byl pro mě v teorii nejtěžším. Praxi automechanika jsem absolvoval v dílnách Metrostavu na pražském Rohanském ostrově a dařilo se mi tam moc dobře. Pravým opakem byla teoretická výuka v prvním pololetí, kdy jsem měl co dělat, abych udržel krok s většími nároky, kladenými na mě, především v matematice. Ta se stala mou pravou noční můrou. Pravdou je, že výpočty mi dělají problémy dodnes. Musím přiznat, že jsem dokonce nedávno musel za kasou autobusu sobě vypomáhat i s malou násobilkou kalkulačkou. Prostě na matematiku nemám buňky, když se k tomu sejdou náročnější příklady, mám o problém vystaráno.

Na matematiku jsme ve druháku vyfasovali paní učitelku, jíž jsme nenazvali jinak, než Masařkou. Lví podíl na nelichotivé přezdívce měly její kostěné obrovské brýle, kontrastující s nepříliš hezkou tváří za nimi. K tomu byla učitelka mírně komisní, což ani to na její popularitě nepřidalo. Masařka zkrátka nepatřila mezi favority mezi učitelským sborem. Během prvního pololetí se z matematiky stal u mě propadák. Ať jsem dělal co jsem dělal, ať jsem se snažil či nesnažil, známky nedostatečné se na mě jen hrnuly. Čím více jsem potřeboval zvrátit špatné hodnocení, tím méně se mi to dařilo. Na konci kalendářního roku jsem byl na hranici pěkného průseru.

Brzy po silvestru si mě Masařka zavolala do kabinetu. Tušil jsem ty nejhorší zprávy. Koukala na mě přísně skrze ty obrovské brýle a pak povídá:
"Vála, co s tebou mám dělat? Takový hezký známky z ostatních předmětů a koukni u mě. Pět, pět, pět, pět, pět ... Osm pětek, ani jediná čtyřka. To mi řekni, co s tebou mám dělat?"
Nevydal jsem ze sebe ani hlásku.
"Přece ti to nezkazím! Bude ti stačit čtyřka na vysvědčení? A slíbíš mi, že se do konce roku zlepšíš?"
Kdybych mohl, padl bych učitelce kolem ramen. Lepší zprávu jsem si skutečně přát nemohl.

Na vysvědčení jsem skutečně čtyřku z matematiky dostal. Prodělaný strach ve mě však zmobilizoval všechny síly a zapnul jsem na sto třicet procent. Poprvé v životě jsem skutečně doma o odpolednech ležel v učivu. Učební zápřah se vyplatil a do konce roku to vytáhl na trojku a ve třeťáku dokonce na chvalitebnou. A nikdy jsem už veřejně učitelku matematiky nenazval Masařkou.

Náš třídní učitel, který nás na začátku druháku převzal a dovedl nás až k vyučení, se jmenoval Lomberský. Asi nikdy jsem neviděl takovou úctu, jakou si u nás vybudoval právě on. Nikoliv násilím, měl přirozenou autoritu a zlaté srdce. Pro tuto kombinaci jsme jej měli rádi. Vyučoval nás technické předměty. Musím přiznat, že dodnes z jeho praktických rad čerpám. Učil nás takovou starou školou. Podrobně vysvětloval, že všechno má svoje příčiny, jak se propracovat vylučovací metodou k technické závadě a moc si přitom nepřidělat práci.

Během jedné hodiny na konci listopadu musel z vyučování odejít, něco potřebného si zařídit. Do videa putovala páska s technickým postupem diagnostiky aut, měli jsme hodinu sledovat v televizi, jak se zmíněná diagnostika provádí. Sotva za panem Lomberským zapadly dveře, v rukou spolužáka se objevila videokazeta jiná, která vzápětí putovala do přehrávacího přístroje. Naší třídu tak ovládl pornofilm. Jenže ani ne za pět minut se náhle otevřely dveře třídy a v nich stál Lomberský. Mrknul na dění na televizní obrazovce a s úsměvem se otočil na podpatku a zase z třídy zmizel. Když se za chvíli vrátil znovu, diagnostika již opět opanovala televizní obrazovku. Prošlo to bez narážek.

Ve druhém ročníku jsem spatřoval jednu obrovskou výhodu. V prváku jsme procházeli třídami v jižním traktu školy, okna tříd mířila do sídliště nebo do vnitrobloku. Teď jsme na většinu předmětů mířili do traktu severního. Ten byl zrcadlovou kopií toho jižního, ale z oken byl výhled na železniční trať za nádražím v Hostivaři. Nebylo pro mě hezčího výhledu. Tou dobou jsem doslova žil čundrem a každý vlak, vypravený z Hostivařského nádraží směrem k Sázavě mi vybavoval myšlenky na můj oblíbený kraj. Znal jsem jízdní řády, neunikla mi ani jediná pantografická souprava, odjíždějící směrem k Benešovu. Pohledy na vlaky mě neomrzely po celé dva roky.

Ve druháku jsem se pokusil také poprvé zalhat o svém zdravotním stavu. Doktorka na učňáku byla shodou okolností také sousedka na Jižním městě, bydlela hned ve vedlejším vchodě v našem paneláku. Na počátku března jsem potřeboval na týden opustit školní zařízení a hodlal si týden poležet doma. Měl jsem k tomu předpoklad. O víkendu jsem na čundru spadl do potoka a než jsem se stačil usušit v daleké hospodě, pořádně jsem promrzl. V neděli navečer teploty mého těla letěly nahoru. Byl jsem pevně odhodlán navštíviti lékaře a vyhnout se tak týdnu teoretické výuky. Jenže v pondělní ráno mi už nic nebylo. Přesto jsem k doktorce zamířil. Vysvětloval jsem jí, co se mi stalo, že jsem spadl do potoka a že večer i ráno jsem měl teploty. Leč přesvědčivost zřejmě nebyla mou silnou stránkou, lékařka mě poslouchala téměř pobaveně a pak vyhrkla:
"To je jasný, to je post-potoční syndrom!"
A dala mi týden neschopenky. Vypadl jsem z ordinace jako cukrář, došlo mi, že si ze mě dělala srandu a tudíž mou lest zjevně prokoukla.

Týden jsem si doma proležel a dlužno dodat, že to bylo naposledy, co jsem simuloval nemoc. Její odhalení mi zřejmě sebralo vítr z plachet.

Celkově jsem v druhém pololetí začal nabírat lepší známky. Ne že bych se nějak víc učil, krom matematiky jsem stále držel heslo, že co se nenaučím ve škole, doma již nedotáhnu. Technické předměty mi vylepšovaly průměr, dokonce i tělocvik jsem vytáhl na hezkou známku. Hráli jsme během těláku fotbal a pozice v bráně mi vynesla kvalitní hodnocení.

Celkově jsem tedy druhý ročník zvládnul a s učivem neměl problémy ani ve třeťáku. Do dalšího ročníku mě čekaly další změny, ale o tom zase někdy příště.
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   3.11.2014  |  Přečteno: 1753x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 1x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

14.12.2019 | Kefáč

Ahoj, pardi kamarádi. Nám nějaký dobrý člověk zapálil ... [více]

5.12.2019 | Lahvic

Ahoj. To už se hezkou řádku let nestalo, abychom restau ... [více]

4.12.2019 | Ťofka

No a jak to dopadlo, stojí tam už alespoň sedmipatrový ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 746738
Přístupů dnes : 422
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 10

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 15.12.2019

<<12 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 160 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Jaký bágl vozíte nejčastěji na vandry?

usárnuGraf 163
teleGraf 74
US "alici"Graf 97
krosnuGraf 121
kletrGraf 76
batoh hadrákGraf 114
jiný civilní báglGraf 120
jiný armádní báglGraf 105
igelitku z TescaGraf 78
jezdím bez bágluGraf 88

Hlasů: 1036

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144