10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl čtyřicátý - třeťák

Okna v bílé budově vlevo míří do dílny v Petrovicích. Foceno ze silnice.

<<< Předchozí dílDíl třicátý devátý - řidičem Následující díl >>>Díl čtyřicátý první - na vlně alkoholu

Jestli jsem ve druháku makal na nákladních autech jako šroub, ve třeťáku jsem si na automobil téměř nesáhl. A když jsem se k němu dostal, poslal jsem se do nemocnice. Dílny Metrostavu na pražském Rohanském ostrově v polovině roku 1993 končily svůj provoz, naše poslední abecední třídní pětice se stala na další školní rok bezprizorní. Na Libuši v dílnách se na další rok uklidil zbytek třídy, na dva lidi se dostalo v malé mechanické dílničce v centru Petrovic. Nebyl jsem posledním ze dvou v abecedě, ale měl jsem to z domova nejblíže. Trvalo to přibližně čtyři minuty jízdy autobusem linky 154, než se moje postava přesunula z Jižního města do staré části obce Petrovice. Majitel luxusního domu, toho času ve výstavbě, tu měl malý autoservis, který jej neživil, ale fungoval spíše jako dílna pro zábavu. Tou zábavou byly motokáry. Vlastnil dvě, spolu se synem patřil k evropské závodnické špičce v tomto oboru. Servis si vystavěl vlastně kvůli nim, s bonusem občasné opravy auta někomu z okolí. Ale jako prioritní opravárenství tu nebylo.

Přesto se mi tu líbilo. Zvlášť vzdálenost od domova, to byl bonus nejpříjemnější. Tedy aspoň zkraje, postupem času přibyl ještě jeden lepší.

Místo tu bylo jen pro dva. Jedním stálým učněm jsem byl já, druhým na půl roku Hecán a na druhý půl roku jiný týpek z naší třídy. Práce tu bylo minimálně, v podstatě zašívárna. Místo oprav aut jsme makali na sériové výrobě malých součástí k motokárám na strojních nůžkách, soustružili potřebné díly a vyráběli některé součástky. Taky jsme stavěli barák. Stavba obytného domu přilehlému dílně byla v hrubých rysech dokončená, bylo třeba položit zbytek střechy, vyrobit na ohýbačce okapy a namontovat je, z plechů udělat skluzy do prádelny a následně je zabetonovat. Vsadit do stavby okna byla také naše práce, položit komín, linolea a další prvky vnitřní výbavy, to všechno jsme konali my učňové. Možná by nám to mohlo být proti srsti, ale první výplata nám zavřela huby.

Ta totiž byla tím příjemným bonusem. Měli jsme prachy, o kterých se zbytku naší třídy ani nesnilo. Ti měli okolo čtyř stovek žoldu, my dva "stavební dělníci" nosili na výplatní pásce částku o dva tisíce vyšší. Dva a půl čistého, na tehdejší dobu a bez vedlejších nutných výdajů, to byla velmi hezká částka. Co na tom, že za celý rok jsme vyměnili spojku na jedné stařičké škodovce a brzdové obložení na nákladním stroji Avia, když jsme si žili jak baroni. O částce jsme před zbytkem třídy takticky mlčeli, držet jazyk za zuby měl trochu Hecán, když na další půl roku mířil opět do dílen v Libuši a výplatně šel razantně dolů. Leč k jeho cti musím dodat, že nakonec hubu na špacír nepustil.

Zima byla na praxi parádní. Každý den jsme měli za úkol zatopit v olejových kamnech. Ty se zapalovaly stejně jako kamna obyčejná, byla to taková menší demoverze čundru. A to mě bavilo.

Přeci jen jsem si ale na auto jednou pořádně sáhl. Bylo to brzy na jaře roku 1994. Kámoš zrovna marodil a já dostal za úkol od šéfa odstrojit zbytek rámu nákladní Avie, kompletně jej vybrousit a připravit na nástřik. Dva dny jsem brousil a poté šel kulatým pilníkem vybrušovat díru na spodku rámu. Přitahoval jsem pilník k sobě a zároveň jím tlačil nahoru. Najednou se mi z díry vysmekl, já nestihl zastavit pravidelný pohyb a špička pilníku nezadržitelně zamířila k mé tváři.

Kontakt pilníku byl tvrdý. Došlo k němu v oblasti levého oka. Cítil jsem řezavou bolest, načež jsem rychle pilník opět vycuknul zpátky. Trvalo to asi pět vteřin, když se mi obraz v levém oku začal zatemňovat, až ztemněl úplně. Viděl jsem jen na jedno oko. Jím jsem viděl proudy krve! Nemám oko !!!

V panice jsem rychle zamířil k baráku za majitelem. Přes zoranou zahrádku, vpadl jsem se zablácenými botami k němu do obýváku a vyhrkl ze sebe. "Mám oko?" Dodnes si pamatuju vytřeštěný výraz v šéfově tváři. "Mám oko?" "Jo, máš. Ale vypadáš strašně!"

Mířil jsem k nejbližšímu umyvadlu a levou tvář si opláchl. Obraz, byť značně rozostřený, se mi vrátil. Do té doby byl zalitý krví. Ledová voda krvácení zastavila a já mohl poprvé vidět rozsah svého zranění. Měl jsem roztržené víčko. Ale tak, že když jsem oko zavřel, viděl jsem pořád.

Šéf mě naložil do auta a jeli jsme na pohotovost v Petrovicích. Tamní doktor s tím neudělal nic, poslal nás do Vinohradské nemocnice. To bylo to nejlepší, co mohl udělat.

Příchod do čekárny na očním oddělení provázela jedna příhoda s aktivní důchodkyní. Nevonělo jí, že jsme mě šéf vedl přednostně na ošetření, už začala házet argumenty, když si všimla, s čím vlastně na ošetření jdu. Ke cti jí lze přičíst, že ustoupila

Pustili se do mě hned dva doktoři se zástupem pěti sestřiček. Proč takové množství, jsem měl poznat vzápětí. Položil jsem se na operační stůl, přikryli mě prostěradlem, ve kterém byla jen díra na to moje oko. Jím jsem viděl hlavy doktorů i sestřiček, veškerý ten vercajk, se kterým na mě šli. Pak jsem cítil, že mě několikero párů rukou pevně přitisklo k loži, doktor pronesl pár uklidňujících vět, načež vzal do ruky nějaké kombinačky. Obraz, který byl do té doby stabilní, se najednou začal pohybovat a po několika výkrutech jsem sledoval prostěradlo zvenčí! Povytáhli mi oko ven!! Logicky jsem se snažil bránit, ale sestřičky držely pevně. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale pro mě tedy nemožně. Nejhezčí pocit byl, když jsem opět mohl sledovat svět skrze průřez v prostěradle. Operace byla hotova. Dostal jsem obvaz a příkaz dorazit hned druhý den. Mohl jsem jít k domovu.

Zpráva zněla: Roztržené víčko levého oka, dva švy na vnějším víčku, čtyři na vnitřním. Množství ocelových špon za okem vyčištěno.

Večer jsem potřeboval vyzkoušet, jak na to oko vlastně vidím. Poodhrnul jsem obvaz a tma. Ještě víc, pořád tma. Ať jsem dělal, co jsem dělal, pořád tma! Bylo mi z toho zle, bál jsem se, že na oko už nikdy neuvidím. S obrovskou obavou, strachem jako nikdy dosud, jsem hned ráno mířil do nemocnice. Doktorovi jsem se hned svěřil, že jsem zkoušel odhrnout obvaz a nevidím ani náznak světla. "Bodejť by ne, máš přes oko ještě náplast." Odvázal mi obvazy a odkryl i zmíněnou pryžovinu a já dostal tentokrát krásnou bodavou ránu do oka - od světla.

Následky jsem si neodnesl žádné. Na oko normálně vidím, stehy nejsou vůbec vidět. Lékaři odvedli vynikající práci. Díky jim!

Týden jsem si poležel doma, načež za několik dní přišly jiné zajímavé zprávy. Obdržel jsem výplatu, která byla v téměř nezměněné výši. Poté mě bezpečák vzal k sobě do kabinetu a předal mi odškodné. 4700 kurun! Nádherná částka !! Nejbližších několik vandrů jsme mohli hýřit jak jsme chtěli, prachů jsme měli jak baroni. Prachů, které jen díky shodě šťastných náhod a šikovnosti doktorů očního oddělení Vinohradské nemocnice, nebyly vykoupeny tím nejcennějším co mám.
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   1.12.2014  |  Přečteno: 1467x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 2x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

12.3.2019 | Lahvic

Nebude, měl jsem na mysli litrovku :-) Už nepodceňuju n ... [více]

9.3.2019 | Petisan

jen aby jedna láhev nebylo málo ... znáš se :-h ... a i ... [více]

28.2.2019 | Lahvic

Nejen piv :-) Jako zápisné bude láhev rumu, popřípadě j ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 573519
Přístupů dnes : 128
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 10

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 24.3.2019

<<03 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Jak se vám líbí stránky?

Super !Graf 622
Pěkné Graf 291
PrůměrGraf 287
Nic mocGraf 223
HroznéGraf 276

Hlasů: 1703

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144