10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl čtyřicátý sedmý - do rachoty

Já u autobusu :-)

<<< Předchozí dílDíl čtyřicátý šestý - motorkářem podruhé Následující díl >>>Díl čtyřicátý osmý - bunkry

Co je to Glacidet? Taková otázka z úst třídního učitele mi přivodila krátce jednu vrásku na čele, v době, kdy jsem stál před zkušební komisí na konci třetího ročníku oboru automechanik. Právě jsem odvyprávěl naučenou otázku při ústních zkouškách o systémech chlazení spalovacích motorů, doslova si neužíval svých pět minut slávy. Popravdě řečeno, kdybych měl o chlazení motorů mluvit dneska, těch pět minut povinných bych dal dohromady jen stěží. A vlastně o čem kecat? Motory bývají chlazené vodou nebo vzduchem, ty vodní mívají nějaké čerpadlo, chladiče a regulační termostat, vzducháče zase žebrování na válcích, účinně odvádějící zbytkové teplo pryč. Nicméně jsem to na konci června roku 1994 nějak oddrmolil. Na záludnou otázku jsem v návalu vyprávění o chlazení odpověděl, že jde zřejmě o přípravek na čištění chladičů. Učitele jsem samozřejmě pobavil, kapalinou do ostřikovačů by se prý chladič vyplachoval těžko, leč krom zmíněného chytáku prý vyfasuji za výtečnou a stanu se tak hrdým majitelem výučního listu.

Při praktické zkoušce jsem se v dílnách pražské Libuše potkal se svým starým známým, panem Markem z Metrostavu. Samozřejmě jsem vyfasoval jeho, coby člověka, který mě má hodnotit v praktických dovednostech. Takže jsem zamířil pro flašku kořalky do nejbližšího samochmatu a měl jsem to za jedna.

Písemky byly trochu horší, leč i tuto nástrahu jsem úspěšně překonal.

Poslední den na učňáku jsem se vyšňořil jak z partesu. Kvádro jsem z popudu mámy a k vlastní nechuti měl na sobě poprvé v životě a byl jsem jediný, kdo ke zkouškám šel takhle vyfiknutý. Chvilku jsem si připadal jak pěst na oko, ale co, měl jsem to za sebou a důležité bylo, že k dalším studiím jsem se nechystal.

Maturita? Kdepak. Byl jsem rád, že ze školních lavic zmizím. Tímto krokem jsem se poslal živit se pomocí horních končetin na celý život, leč po letech mohu napsat, že jsem tomu doteď rád.

Ještě jsem si užil poslední prázdniny, do práce jsem hned nezamířil. Až když přišlo září, vydal jsem se vyhledat zaměstnání.

Napoprvé jsem nastavil laťku trochu vysoko a zamířil jsem do autorizovaného servisu automobilky Škoda. Tam samozřejmě neměli o "nezachlé razítko" zájem, odešel jsem tedy s nepořízenou a hned následující den jsem se vydal na cestu jistoty - do Dopravního podniku.

Ve Vršovické garáži mě vzali hned. Trochu proklepnout doktorem, když vydal souhlasné stanovisko, mohl jsem hned následující den obléci "modráky" a jít vydělávat penízky. Ještě se mě zeptali, kam chci dělat. Klempírnu, podvozkárnu, nebo motorárnu. Volba byla jasná. Navíc budu dělat na autobusech, které jsem míval od útlého mládí rád. To byl významný bonus.

Tak hned další den mě hlavní mistr ráno vedl halou na zadní motorárnu. Představil mě parťákovi. Pan Maršálek, tak se jmenoval můj parťák, a byl to asi nejhodnější chlap, jakého jsem v životě potkal. Milan Sklenka, Jirka Štícha, Michal Němec, to byli tři další kolegové. Za každého bych dal ruku do ohně, samý zlatý lidi. Našel jsem práci snů, práci, která mě bavila a do které jsem se často i těšil.

Přestože jsem na učňáku už nějakou dílnu prošel, tady jsem zíral jak zjara. Obvyklým koloritem takových dílen jsou vylepené plakáty krásných a spoře oděných mladých žen, v lednici moře piv, šmír a vercajk všude kam se člověk podívá. Když mě přivedli do kumbálku Vršovické motorárny, nevěřil jsem vlastním očím. Z podlahy by se dalo jíst, všude krásně čisto, na oknech asi šedesát sukulentů, kaktusů a všech možných odrůd exotické i neexotické květeny, u stěny byly tři voliéry s dvanácti papoušky, pěti různých druhů. Člověk nepřišel na dílnu, ale do zoo.

Postupem let jsme naší malou zoologickou patřičně rozšířili. Papoušků jsme měli 18, vyváděli nám mladý, přibyly čtyři stolitrová akvária s množstvím rybiček, že by je člověk nespočítal. Pěstovali jsme dvě morčata a jednoho křečka, parťák naučil za okny dílny několik holubů chodit na připravené zrní a postupem je tolik ochočil, že už před námi ani neutíkali.

Peníze jsem tam neměl nijak nad poměry velké, přesto mi stačily financovat jednoho z nejdražších koníčků, které se tou dobou začaly v mém okolí rozvíjet - bunkrologie. Ale o tom zase příště.
Za volantem autobusu
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   15.1.2015  |  Přečteno: 1344x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 1x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

17.1.2019 | Martin

Super. Tomu se v GDPR říká "anonymizace osobních údajů" ... [více]

16.1.2019 | Lahvic

Ahoj, vlastně jsem nikdy ani nepočítal s tím, že bude c ... [více]

16.1.2019 | Will

Trochu jsem překvapen tím tajnůstkařením, které v tomto ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 545429
Přístupů dnes : 155
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 1

Kalendář

Dnes je:

Pátek, 18.1.2019

<<01 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Jaký je váš věk ?

méně než 15Graf 266
15-20Graf 185
20-25Graf 175
25-30Graf 156
30-35Graf 158
35-40Graf 178
40-45Graf 174
45-50Graf 166
50-55Graf 144
více než 55Graf 176

Hlasů: 1779

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144