První polovina roku 2006 byla pro mě ve znamení víkendového přivydělávání peněz na autobuse. Téměř všechny víkendy jsem jezdil na lince 110 z pražského Hloubětína do Dolních Počernic. Tou dobou jsem přes týden dělal v Dopravním podniku automechanika a víkendy jsem řídil. Bavilo mě to a přinášelo slušné peníze. Za uspořené finance jsem na jaře sobě koupil kvalitní navigační přístroj od výrobce Garmin. Šlo o vlajkovou loď zmíněného dodavatele. Hodila se mi na nacházení a zaměřování trosek předválečného opevnění, které jsem vyhledával v polích, lesích i městských zástavbách na ose Mělník, Velvary, Slaný, Kladno, Nižbor, Beroun, Třebáň, Mníšek pod Brdy a Slapy. Takzvané Předmostí Prahy bylo vybudováno v letech 1936-38 a v roce 1939 bylo téměř kompletně zničeno. Po většině řopíků se dochovaly jen minimální stopy, někde vůbec žádné, jinde slušně viditelné. Taková navigace byla hotovým požehnáním. V létě toho roku jsem jí sebou vezl i na čundr. Na hlásce hradu Český Šternberk nás Bludi zasvětil do tajů jedné hry, kterou se majitelé navigačních zařízení baví už několik let. Geocaching, tak se hra nazývala. Ještě ten den jsme nalezli svojí první ukrytou schránku.
Během krátké doby nás hra uchvátila a začaly pro nás zlaté časy geocachingu. Poklady jsme sbírali po stovkách a nacházeli je většinou v Praze i ve Středních Čechách.
Jedním typem tak zvané kešky nebylo hledání ukrytého pokladu, ale setkání lidí - event cache. Ani takové jsme nevynechali a zažili tak pár pěkných akcí. Jednou z takových bylo setkání muzikantů na rozhledně bájné hory Blaník. První ročník v únoru 2007 se mimořádně osvědčil, když dorazila pozvánka na ročník druhý, v lednu 2008, neváhali jsme a přihlásili se. Volných míst se na nás dostalo.
19.ledna 2008 jsme vyrazili na Blaník ve složení mě, Džardy a Bludiho. Mířili jsme tam autem. Cestou jsme odlovili několik pokladů, v Louňovicích multi-poklad, nechali jsme auto na parkovišti a vyrazili nejdříve na Blaník Malý. Nebýt tam schránka, pravděpodobně bychom se tem vůbec nevydali, takhle jsme objevili pěkné, ponuré a zajímavé místo. A pak už jsme zamířili k vrcholu Blaníku. Stoupák pořádný, tradičně jsme ho funěli skoro hodinu. Nahoře už na nás čekala vyhřátá rozhledna, s dokonalou obsluhou u výčepu. Postupně dorazila řada lidí, většina z nich vybavena hudebním nástrojem a chutí ho použít. Rozjela se tak hudební produkce, kterou jsem zažil jen tady. Táhla se do rána.
Spali jsme dole na rozhledně. Pod hospodským stolem. Spali jsme dlouho. K domovu jsme zamířili kolem oběda.
Plánovali jsme návštěvu dalšího ročníku, leč události nám to překazily. Zemřel Džarda, hlavní tahoun takových akcí. Na další čtyři ročníky jsme už nevyrazili.
Stránka Muzikantů
725
