10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl čtyřicátý devátý - zlatá éra vandrů

Sedlo Vlhošť. Unkas, Grepa, Láva na týdenním vandru v roce 1994

<<< Předchozí dílDíl čtyřicátý osmý - bunkry Následující díl >>>Díl padesátý - zlatá éra vandrů podruhé

Kouř ze spáleniště srubu na Srnčím palouku se pomalu ještě ani neusadil v údolí, když jsem horečnatě spravoval o událostech posledních hodin celou naší partu. Čekali na nás u mě doma, přeci jen jsme měli vézt informace o tom, kterak se nám podařilo vyjednávání s mysliveckým sdružením ohledně dalších osudů našeho sroubku. Místo jednání však zmínění zelení muži použili kanystr s benzínem a zápalky. Já, brácha a Grepa jsme přišli o výbavu na vandry téměř kompletní, Robik, Karlik a Medelák zhruba o polovinu. Každý z nás přišel o některou důležitou část vybavení. My, kteří jsme krom oblečení přišli úplně o všechno, jsme museli začít improvizovat. Důležitým bodem bylo utajení, očekávali jsme průser od rodičů, a snažili se jej tak co nejvíce oddálit. Naštěstí jsme měli dobré kamarády, kteří ze svých půd sundali postarší nepoužívané spacáky a batohy, sérii výletů do Posázaví jsme tak nepřerušili. Přálo nám k tomu i počasí, jaro dorazilo v plné síle. Okolí Baštírny nám přirostlo k srdci, jako by jsme se od ní nedokázali odtrhnout. Velmi brzy jsme objevili místo, které na celé jarní období roku 1994 znamenalo konec klasických vandrů.

Hotel Čihák.

Ne, nebojte, neplatili jsme si ubytování v něm. Znali jsme hotel Čihák už z dřívějšího období, čas od času jsme se tu zastavili na pár zrzavých moků. Majitel byl k maskáčům přívětivě nakloněn, přestože jsme nedisponovali jměním, rád nás vždycky vítal. Mířili jsme sem dva víkendy po sobě, vždy jsme něco popili a ku spánku se ukládali v lese kolem zříceniny hradu Zlenice. Před koncem dubna jsme do Čiháku zavítali znovu, tentokrát nám zle nepřálo počasí a dorazili jsme úplně zmáčení jarním deštěm. Nepřestalo ani do večera. Majitel hotelu najednou přišel se zajímavou nabídkou.

"Kucí, běžte se vyspat támhle do chatiček."

Neváhali jsme, suchý nocleh zdarma přišel vhod. A nebylo to jen na jednu noc, i další víkendy se nabídka opakovala. Jezdívali jsme tak přímo na Čihák a spávali jsme v přidružených chatkách. Občas jsme šoupli nějaké všimné, peníze, za které které by se už dávno pořídilo vandrovní vybavení jsme nechávali jako útratu za piva. A těch nebylo málo!

Tady jsem taky poznal osobu opačného pohlaví, stejného věku a blízkého bydliště. Jmenovala se Katka a bydlela na Jižním městě, jen dvě ulice od nás. Brzy jsem však ztratil zájem. Ženy byly tou dobou u mě jen ztrátou času a financí. Oboje se dalo využít jinde.

Stali se z nás obyvatelé tábora.

Trvalo to však jen do léta toho roku. Nemám tušení, proč jsme na Čihák v polovině léta náhle zanevřeli. Prostě jsme tam přestali jezdit. Na podzim jsme objevili seník na Kalamajce. Narazili jsme na něj náhodou, do těch míst jsme jezdívali celkem pravidelně s mámou na houby. Toho roku jsme zamířili dále do lesa než obvykle. Seník jsme našli hned vedle cesty od nádraží v Domašíně k vesničce Radošovice. Stál vpravo vedle asfaltové silnice, zhruba na vrcholu kopce Kalamajka. Nebylo to špatné místo, seník byl prostorný, spát v něm mohlo klidně i třicet lidí. Nevýhodu měl v podlaze, tu tvořily stejné kulatinky, jako stěny. Seno žádné. Spaní tu bylo nepohodlné, leč suché.

Vandrovní výbavu se nám podařilo doplnit, dokonce značně vylepšit. Už jsme nejezdili do Čiháku. Vlastně nemám tušení, kam jsme všude jezdili během podzimu. V polovině zimy 1994-95 jsme s Unkasem a Medelákem položili základ více jak ročnímu vandrovnímu směru ke Kalamajce.

Na ten vandr jsme se důkladně vybavili broskvovou lihovinou, kterou jsme brzy prohnali hrdlem. Medelák více. Na seník jsme dorazili v pátek kolem jedenácté hodiny večerní. Našli jsme jej opuštěný. Naproti němu přes cestu bylo staré, nepoužívané ohniště. I toho večera zaplál oheň, náš první v tomto místě. Tu si Medelák všiml množství hvězd nad našimi hlavami a ve snaze shlédnout jich co nejvíce, ovlivněn destilátem ztratil rovnováho a padl naznak na asfalt. První na něj dopadla hlava, sklátil se jak závory. Běželi jsme jej zvednout. Byl jak prkno, jak když zvednete ze země dřevěnou kládu. "Hele, hvězdičky", vypravil jen ze sebe. A upadnul do říše snů.

Jo, tady nám bude dobře. Začínala nám zlatá éra vandrů, trvající bezmála dva roky, éra, ve které jediným omezením k výjezdům na čundry byly všední dny. V obou letech se našlo jen málo víkendů, ve kterých jsme na sobě neměli maskáče. Ale o tom zase v dalším pokračování Zlaté éry vandrovní ...
Hotel Čihák v Poddubí. Stav v roce 2008. Dnes uzavřen
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   2.2.2015  |  Přečteno: 1778x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 1x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

29.7.2019 | Bobo

Ahoj, no jak začít.... jelikož skoro každý týden jezdím ... [více]

4.7.2019 | Lahvic

Jistá havárie v tomto duchu dle vyprávění ostatních úča ... [více]

1.7.2019 | Petisan

Jeddo, Ty si opálený, jak kdyby si spadl hubou do ohniš ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 664820
Přístupů dnes : 626
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 9

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 18.8.2019

<<08 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 279 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144