Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Bez sněhuGermany France United Kingdom

Díl sedmdesátý třetí - ženáčem

Snídáme na vandru na Tehovské Hůře

<<< Předchozí dílDíl sedmdesátý druhý - do chomoutu Následující díl >>>Díl sedmdesátý čtvrtý - cestou k rozvodu

Můj život se po svatebním ceremoniálu pomalu vracel do původně zajetých kolejí, ovšem s tím rozdílem, že občanský průkaz pozbyl platnosti a po vystavení nového v jeho zadních kolonkách byly záznamy trochu jiné. Také přihlášení k úlevám na daních pro dítě přisunulo na mou výplatní pásku o něco málo vyšší peníz. Také denní režim se vrátil k zaběhnutým standardům. Po třetí hodině odpolední jsem se vracíval z práce, obden ve večerních hodinách vozíval Tomáše k babičce, Strouhanka mířila na návštěvy svojí sestry a občas jsem se vydal na noční směnu do Dopravního podniku, kde jsem pak instaloval jízdní řády. Celkem pravidelná rutina. Byla zima, takže na venkovní aktivity nebylo pomyšlení a vzhledem k napjatému rodinnému rozpočtu padaly i aktivity, za které ostatní rodiny vydávaly nemalé finance. Tomáš se každý den zdokonaloval ve svém vývoji a pravidelně nám dělal radost vlastními pokroky. Celkem to vypadalo všechno dobře a v ještě lepším světle se to ukázalo poté, co začalo probíhat zákulisní jednání mezi mnou a mojí mámou...

Nájem jsme měli vysoký a vyhlídky na snížení nákladů byly nulové. Během jednoho večera se mi proto dostalo nečekané nabídky od mámy. Jestli prý chci, může prodat byt, který má v osobním vlastnictví a zakoupit dva menší. Samozřejmě s finanční spoluúčastí mojí, třeba ve formě nízké hypotéky. Zprvu jsem nevěřil, že to myslí vážně, ale po čase přišla s reálným odhadem ceny bytu. Strouhance jsem o plánech neřekl, mělo to zůstat jako překvapení do doby, než přejdou v reálný počin.

Pravdou je, že jsem váhal především já. Ne že by nebylo milé relativně lacino přijít k vlastnímu bydlení, ale bylo by to za cenu puštění rodinného sídla. Bytečku, ve kterém jsem prožil svoje útlé mládí. Měl jsem ještě v celkem živé paměti, jak těžko se mi opouštěl rodný dům v Hrnčířích, a teď mělo v nenávratnu zmizet i moje druhé oblíbené místo.

Naše tíživá finanční situace by se tím jistě vyřešila. Těžko soudit, jaký by byl další vývoj, kdyby...

Jenže na misku vah a na stranu, která odkláněla prodej bytu na neurčito, se přidaly drobné a postupem doby větší neduhy, které se do mého manželství vkrádaly. Vlastně to neumím popsat, ale s podpisem lejstra o svazku pomalu vyhořel náboj vztahu. Svou vinu jsme si na tom nesli oba, o tom žádná. Mě pomalu přestávalo bavit být továrna na peníze. Jí štvaly jiné věci. Přišly první menší, později i větší hádky. Viditelně to šlo do kopru. A z její strany víc.

Ne že bych se to nepokoušel zachránit. Něco jsme budovali, měli jsme dítě, rodinu, na dosah bydlení. Takže i přes moje osobní výhrady jsem držel linii. Navrhovaná řešení se míjela účinkem, bylo stále zjevnější, že to Strouhanka pouští. Každodenní návštěvy sestry jí v tom utvrzovaly. Co se ale kulo za zavřenými dveřmi, o tom jsem neměl tušení. Osvětlit se mi to mělo na počátku měsíce března roku 2002.

Na ten víkend jsem si prosadil vandr a ukecal na něj Medeláka i Grepu. Upřímně jsem potřeboval na víkend zmizet pryč, urovnat si myšlenky a nabrat sílu na razantní urovnání vztahu a vyřešení problémů.

Jenže to by ten vandr nesměl být takový, jaký byl!

Cíl vandru jsme stanovili na Tehovskou Hůru, naše oblíbené místo mnoha předchozích výprav. V sobotu mělo následovat putování na Sázavu. V pátek po práci jsme na sebe nevlékli maskáče, sešli se v Uhříněvsi v restauraci Velká Praha a poté se vlakem přesunuli do Světic. Odtud bylo k naší oblíbené hospůdce jen několik stovek metrů.

Alkohol rozvázal jazyk. Já zmínil Grepovi, coby bratrovi mojí ženy, o problémech soužití. A on po dalších dvou pivech sdělil to, co znal pro změnu on.

Na scéně je třetí hráč! Cizí oráč, který orá pole mé.

Zaplavil mě vztek. Alkoholem posílen jsem mínil ihned vyrazit na cestu k Jižnímu městu a při přepadovce případného soka zažehlit do podlahy. Kamarády stálo hodně úsilí i panáků, aby mě v hospodě udrželi. Uklidnil jsem se po plánu, že po ukončení vandru si oráče vyčíhnu a svou pomyslnou čest si vydobudu několika ranami pěstí.

Jenže to by se hned ten následující den nesměl odvíjet tak, jak se odvíjel.

Moje povaha se přirozeně od počátků měnila. Odmala jsem se dral na výsluní v domnění snížené rodičovské lásky vůči mě vlivem staršího bratra. Jako školou povinný jsem patřil do party nevýrazné v učivu, ale naopak výrazné v hlomozu okolním. Coby puberťák jsem prošel standardním vývojem, ani mě se nevyhnuly samonasírací stavy. Po krutých událostech v naší rodině jsem na svět začal hledět cynicky rasistickýma očima. Pouštěly mě samonasírací nálady, měnil jsem se k povahám jiným. Ale pravidelně, už odmala, mě vždy jednou ročně provázely zvláštní nápory melancholie. Stávalo se tak při mém nejoblíbenějším ročním období - předjaří. Tedy ve chvílích, kdy sníh už neleží na zemi a pupeny na stromech dosud nepučí. Zima bývá na ústupu a jaro je za dveřmi.

A ten sobotní den se obzvlášť povedl.

Probudili jsme se ráno v seníku na Hůře, posnídali trochu ze svých zásob a vydali se na zpět do krámku v Tehově. Ranní omrzlice pomalu mizela v sílícím sluníčku. Popili jsme každý po dvou lahvových pivech a vydali se na cestu k seníku, následovanou putováním k Sázavě. Na okraji Menšic právě otevřeli hospůdku. Než jsme zapadli dovnitř, v přilehlém rybníčku jsme se na Adama vykoupali a pro pivo si šli dovnitř tak, jak nás příroda stvořila. Voda byla neuvěřitelně ledová, ale slunce hřálo. Seděl jsem tam potom u vody, pil pivko a nasával tu úžasnou atmosféru, která se kolem mě rozplývala.

Tam se to ve mě zlomilo.

Najednou mi přišlo totálně malicherné vybojovávat si čest na člověku, který mi jí vzal. Naopak, čest si zachovám, když je oba pošlu do prdele. Bojovat za to, že poté budu mít pomyslné parohy že neprojdu dveřmi? Žít s tím, že někdo jiný zoral pole mé?

Ne!

Vandr mě stále více utvrzoval v mém rozhodnutí. Za Menšicemi nám zastavil při autostopu chlapík s Avií a kozou na korbě, odvezl nás do Zlenic, kde nám zastavil přímo před hotelem Kormorán. Protože naproti na Baštírně točili pívo a my na něj šetřili peníze, místo platby za přívoz jsme brodili Sázavou, kde ještě před několika dny pluly ledy. Bylo mi tam prostě strašně dobře.

Když jsem se vrátil domů, jako bych koukal na cizího člověka. Bez hádek, bez emocí. Dva dny mlčela a poté naznačila, že by bylo dobré si dát nějaký čas, aby jsme si srovnali svoje myšlenky. Standardní ženská řeč, nijak originální. Reagoval jsem zvláštně. V pátek pojedu opět na vandr, tak jestli chce jít, ať to udělá, když budu pryč. Neodpověděla. Ani já další řeči nevedl.

A následující víkend se povedl stejně, jako ten předchozí. Štvala mě ztráta tři roky budovaného vztahu i komplikace s vídáním téměř ročního syna, ale cítil jsem se zvláštně dobře, jak jsem se s tím vypořádal. Ten víkend mi opět všechno hrálo do karet. Znovu přišlo předjaří v plné síle, ve Světicích, Menšicích i Senohrabech opět točili výborné pivko. Sebevědomí mi vylepšilo seznámení s dvěma děvčaty ve vlaku, z nichž to hezčí mi při výstupu předalo svoje telefonní číslo. Nikdy jsem na něj nezavolal, ale ohromně mi to zvedlo náladu. "Krásně na světě je a holky po mě ještě jdou", říkal jsem si.

Když jsem mířil z vandru domů, stavil jsem se u mámy. Vysvětlil jsem situaci a zastavil jednání ohledně prodeje i koupě bytu.

A když jsem dorazil domů, vrátil jsem se do bytu, ve kterém mě nikdo nevítal. Oba byli pryč.
Koupeme se v rybníčku v Menšicích Na Adama před rybníčkem Grepa veze zásobu. Vandr na Tehov V Senohrabech v hospůdce
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   10.10.2015  |  Přečteno: 1667x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 7x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

14.12.2019 | Kefáč

Ahoj, pardi kamarádi. Nám nějaký dobrý člověk zapálil ... [více]

5.12.2019 | Lahvic

Ahoj. To už se hezkou řádku let nestalo, abychom restau ... [více]

4.12.2019 | Ťofka

No a jak to dopadlo, stojí tam už alespoň sedmipatrový ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 746801
Přístupů dnes : 485
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 10

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 15.12.2019

<<12 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 160 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144