Trampská osada Minessota

Po velmi dlouhé a nepříjemné zimě jsme koncem března konečně vyrazili na vandr, a doufali, že bude jarní. Prodloužili jsme si víkend o páteční dovolenou a vybaveni notnou dávkou rumu, se chystali přenocovat ze čtvrtka na pátek na jediném nám známém dochovaném seníku mezi Prahou a Sázavou. V Tehově. Neopomněli jsme se zastavit v rodinné restauraci ve Světicích, kde jsme byli v minulosti vždy vřele vítání a kam jsme se opakovaně rádi vraceli. V pozdních nočních hodinách jsme se vypravili k Tehovu a vzápětí do kopce nad ním. Po zjištění, že seník obsadili místní bezdomovci, jsme museli přespat o kousek dál v lese pod širákem. V okolí byla ještě několika centimetrová vrstva sněhu, nám se však podařilo najít místečko, kam vítr zavál o trochu méně zmrzlého pevného skupenství vody a mohli jsme spát víceméně v suchu.

Lehce promrzlí jsme se ráno vypravili do Mnichovic na vlak. Do cesty se nám však připletla hospůdka u rybníčku, kam jsme zapadli a strávili zde několik dalších hodin. Protože jsme však nechtěli další noc strávit na sněhu, vyrazili jsme odpoledne do Hýskova na Berounce. Tam máme přeci jen dobré a suché spaní pod mostem. Na Berounsku nebylo ani památky po sněhu a bylo tu i o poznání tepleji než východně od Prahy. Samozřejmostí byla večerní návštěva hospůdky.

V sobotu ráno jsme se vypravili na kraj Berouna do krámku zakoupit sobě trochu potravin, v našem košíku se však nikoliv náhodou objevilo několik lahvových piv, které jsme "zkonzumovali" už před obchůdkem. Odpoledne jsme po průzkumu okolí navštívili naší oblíbenou hospůdku Ve Staré Huti v Hýskově. Netřeba dodávat, že jsme se tu zdrželi.

V neděli dopoledne jsme se odebrali ke svým domovům a vstříc všedním pracovním a jiným zážitkům.