Trampská osada Minessota

Vandrák český (trampus bohemicus) je málo známou zdomácnělou formou vandráka amerického. Na území naší republiky byl zavlečen v období rodokapsu, na začátku 20. století. Vandráky řadíme mezi obratlé savce, ačkoli někteří jedinci nesají.

Vandráci se na našem území rozšiřovali postupně. Jejich hlavními lokalitami byla původně hůře přístupná údolí větších řek, kde měli dostatek potravy a nebyli zde rušeni. Nejrozsáhlejší kolonie vandráků byly pozorovány zejména na horních tocích Vltavy a Sázavy. Vandráci se zde velmi rychle rozmnožovali a osídlovali i další teritoria, zejména divokou přírodu brdských hřebenů, takže jejich šíření se zde brzy stalo nekontrolovatelným. Toto území následně bylo vandráky osídleno po několik desetiletí a vandráci zde žili vedle ostatních živočišných druhů poměrně nekonfliktně. Na veřejnost proniklo pouze několik nevěrohodných zpráv o napadení člověka, které však nebyly nikdy potvrzeny.

Postupující militarizace Brd po roce 1970 z Brd postupně vytlačovala řadu původních kultur, mezi nimi - bohužel - i vandráky. Vzhledem k velké přizpůsobivosti vandráků nedošlo k vyhynutí tohoto zajímavého živočicha, vandráci se přesunuli do jiných částí naší republiky, takže nyní jejich výskyt pokrývá téměř celé naše území.

Vandráci jsou tvorové převážně kolektivní, sdružují se do smeček odborně označovaných zkratkou T.O., které mohou být jak jednopohlavní (homogenní) tak i smíšené (heterogenní). Zejména v letních měsících lze občas spatřit i osamělého vandráka samotáře - odborně T.S.

Vandrák český je veselé, hravé povahy, zpravidla je velmi plachý a civilizaci se vyhýbá. Přesto se nedoporučuje dospělé jedince zbytečně dráždit! Jsou-li ve svých teritoriích vyrušení, dokáží se velmi účinně bránit a při opakovaných napadeních se stávají agresivními.

Vandrák je zajímavý i z anatomického hlediska. Tělo vandráka se skládá ze čtyř končetin, trupu, zvláštního vaku na zádech - odborně usárna - a hlavy zakryté obvykle speciální měkkou ulitou, tzv. sombrerem. Podobně jako u kopytníků jsou dolní končetiny vandráka pokryty zrohovatělou vrstvou zpravidla černé barvy, tzv. kanadami, které umožňují vandrákům pohyb i ve velmi členitém horském terénu. Většina vandráků má, obdobně jako velbloudovití, také speciální vak na vodu který průběžně doplňují a v období sucha z něj čerpají tekutiny, tzv. čutoru (u jiných autorů též felinu).

Vedle těchto znaků je pro vandráka charakteristická i různá barva srsti - od jednobarevné tmavě zelené, či khaki, přes různobarevnou nepravidelnou pigmentaci až po černou. Význam pigmentace vandráka a její občasné změny však nebyly dosud spolehlivě vysvětleny, předpokládá se, že souvisí se zařazením jedinců ke smečkám.

Vandrák český je všežravý. Občas se sice ojediněle vyskytují jedinci vyhraněně býložraví, či masožraví, ale výskyt těchto mutací je zanedbatelný. Ačkoli je vandrák neútočný, není vhodné ho lákat na pamlsky a neodborně přikrmovat.

V létě se vandráci pohybují prakticky po celém našem území a často mění svá teritoria. Občas se houfují na určitých místech, která pečlivě vybírají a mnohdy i upravují. Zde pak probíhají dosud přesně nezdokumentované kultovní rituály, tzv. potlachy. Zimu pak vandráci tráví většinou na jednom zimovišti, které si již v létě pečlivě připravili a bez vážného důvodu ho neopouštějí.

V přírodě má vandrák český řadu nepřátel. Mezi nejútočnější patří měšťák obecný (organus buzerakus), ochránce obecný (organus buzerakus amaterus), větrovkář petrobarevný (polyesterus hilaris) a mastňák český (tukus bohemikus). Vandráci jsou však velmi inteligentní a přímým kontaktům s těmito tvory se raději vyhýbají.

Vzhledem k vysoké inteligenci odolávají vandráci všem nástrahám civilizace bez větších problémů, nebyli příliš ohroženi ani intenzifikací zemědělství po roce 1960. Přesto lze v posledních letech pozorovat snižování početních stavů tohoto zajímavého tvora.

Pokusy o umělý chov a domestikaci vandráků dosud nebyly úspěšné, odchycení jedinci jsou v zajetí agresivní a nerozmnožují se. I samotný lov a odchyt divokých vandráků je velmi nebezpečný. Vandráci se umí velmi účinně bránit pomocí nožů, mačet a seker.