Trampská osada Minessota

Protože členové rodiny jednoho našeho nejmenovaného kamaráda tvrdili, že každý čundrák (bez výjimky) jezdí na vandry jen proto, aby se tam opil jak zákon káže, rozhodli jsme se jim ten názor vymluvit. V srpnu roku 1996 padl návrh, že vyrazíme na mlíkovandr. Takže jsme nakoupili karton krabicového mléka, oblékli maskáče a ve složení Láva (autor článku), Unkas (autor nápadu), Jarda, Medelák a Míra jsme vyrazili vstříc novým dobrodružstvím. Opravdu jsme se poctivě vyhýbali alkoholu a jiným nápojům na uhašení žízně. Ve vlaku, na nádraží a v dalším vlaku směrem na Sázavu jsme otvírali jednu krabici mléka za druhou. Nutno dodat že pozornost jsme budili značnou . Pouze v Ledečku jsme já s Mírou nevydržel a zaběhli jsme na pívo do nádražní restaurace. Ostatní poctivě vydrželi až do Vranic a Kácova. A to se jim vyplatilo, protože my dva jsme použili toaleťák jako první. Míra dokonce ve značné míře, neboť celou tu mléčnou a pivní anabázi podpořil ještě polovinou melounu . Ve Vranicích jsme dopili poslední zásoby mléka, přebrodili se přes řeku ke stánku a už pivo teklo proudem. Navečer jsme pouze přebrodili zpátky a spali nedaleko kolejí.

Ráno jsme se vypravili do Kácova, kde jsme na místním jezu, přilehlém stánku a následně restauraci v centru Kácova strávili příjemnou sobotu. Přespat jsme vyrazili navečer na sroubek Slunečné údolí u Vranic.

Na účet tohoto vandru napsal, nahrál a nazpíval Unkas písničku, která se stala ozdobou našeho posledního alba. Na tento čundr hodně často vzpomínáme, neboť srandy z originálního nápadu jsme si užili až až. A všichni jsme si kombinací mléko + pivo pořádně vyčistili organizmus, zvláště pak spodní část trávicího ústrojí