Trampská osada Minessota

Důležitý milník ve vývoji posledního dílu mojí video trilogie o stavbě srubu na Benických skalkách dnes v odpoledních hodinách úspěšně položila ruka Grepova. Možná jste už zaregistrovali, a pokud ne, jistě po přečtení těchto řádků brzy zaregistrujete v horním menu těchto stránek odkaz na souhrn mojí videotvorby. V druhé polovině předloňského prosince mě při návštěvě místa našeho bývalého prvního srubu napadla myšlenka zvěčnit tento ze vzpomínek do podoby elektronické. Vzhledem k mizivému počtu a bídnému stavu nedostatečně exponovaných originálních fotografií jsem se pokusil si sroubek vymodelovat v 2D podobě pomocí grafického programu a následně jej trochu oživit formou jednoduchých animací. Jako neocenitelný pomocník se v tomto případě projevil program Pinnacle Studio ve verzi 14. Ta je sice v dnešní době už trochu zastaralá, do propadliště programových dějin jí zahnaly čtyři další verze programu, ale na můj už několik let starý počítač se svou náročností bohatě stačí. Asi pěti různým fotografiím jsem doplnil zvuky a několik pohybových částí, o které se staral notoricky známý Photoshop.

První vydání trilogie jsem spustil za několik měsíců, vývoj dvojky trval o něco déle. Ve svém třetím vydání jsem si naplánoval veliký boom v posunování hranic, na které jsem ve své amatérské formě schopen zajít. Takže jsem si postupně navymýšlel takové věci, že jsem sám o schopnostech něco takového vyrobit začal vážně pochybovat. Výroba třetího dílu se tak stala během na velmi dlouhou trať s koncem, který je prozatím v nedohlednu.

Oba předchozí díly mají v mých očích nedostatky, které teď chci řešit jinak. Ony fotografie, byť trochu rozhýbané, mají stále statický rámec. Model srubu je sestavený z jednoho klacíku, zvětšovaného, stříhaného i zmenšovaného podle potřeby. Výsledkem je celkem přesná, ale pohledem nevěrohodná stavba, připomínající spíše prvky moderní dřevo-architektury, než z lesního neopracovaného dřeva sestavený srub.

Nový model srubu, který během večerů vyrůstá v mém počítači, už bude sestaven ze stejného množství nafocených klacků, jako býval srub originální z opravdových klád. Liší se velikostí, barvou i rovinností. Sroubek navíc musí vyrůst ze všech stěn, nejen z těch pro kameru viditelných. Největší starostí se tak stal paradoxně pouze úhel, pod kterým bude srub zobrazen.

A k tomu jsem potřeboval dnešek i Grepu. Model srubu totiž už nebude stát na fotografii, ale na pozadí časosběrného videa. Aby taková snaha nepřišla vniveč, musí se okolí důkladně hýbat za pomoci povětrnostních podmínek. Ty dnešní byly ideální. Silný vítr přinášel klasické podzimní počasí. Zkusil jsem dopoledne zavolat Grepovi. Jeho um totiž bezpodmínečně potřebuji.

Srub pod Benickou skalkou totiž stával na plošince nad poměrně příkrým svahem, zvedajícím se ke skalkám pod potočních bažin. Fotit místo srubu zpředu znamená jej zobrazit odspodu, což vzhledem k nízké skalce za ním nevypadá příliš dobře. V minulých dílech jsem to vytvořil šalamounsky, prostě jsem celý srub posunul do svahu níže a terénní drobnosti tak téměř zanikly. Přesto mi to neumožňovalo zobrazit podlahové a střešní části, což mi přišlo jako významný nedostatek.

Dole ve svahu však stojí poměrně vysoký strom bez větví ve spodní části. Grepa umí šplhat!

Dnes jsem jej tedy vyzvedl po práci v Uhříněvsi a před západem slunce jsme zamířili ke známému plácku. Za dva roky, co jsem tu fotil naposledy, se to tu opět celkem změnilo. Přibyly padlé stromy i náletové dřeviny. Takže jsme půl hodiny věnovali úklidu okolí. Načež Grepa vylezl na strom a nafotil několik zaměřovacích snímků. Dělal jsem figuranta, vyznačoval jsem vztažné body, na kterých se před dva a dvaceti lety nacházely rohy srubů i jejich předsíně. Zaměření nutně potřebuji k zamodelování srubu do krajiny tak, aby tam skutečně patřil.

Dokonale nám přálo počasí, tedy krom toho větru, který před vzetím fotoaparátu do ruky jako mávnutím proutku téměř přestal. Ale mraky nad stromy putovaly na své nebeské pouti a zpoza temných mraků vykouklo slunce, ozařující okolí teplými podzimními barvami. Když snímky, focené v časovém intervalu, sestavím k sobě, postupující stíny krajinou vypadají nádherně!

Takže první velký milník na cestě k dokončení časosběrného videa srubu na Benických skalkách ve třetím vydání dnes úspěšně padl. Grepo díky !